Soukromý revír

Jako malý kluk jsem hltal rybářské články o výpravách za velkými jesetery a snil o tom, že i já někdy tuto pozoruhodnou rybu ulovím. Trvalo skoro čtyřicet let, než se můj sen stal skutečností.

I přes déšť a zimu jsme u vody vydrželi několik dní a odměnou nám bylo mnoho pěkných kaprů. Stále se však nepodařil žádný opravdu velký. Před námi je poslední noc a my do ní vkládáme veškeré naděje.

Počasí nám příliš nepřeje. První den je převážně ošklivo, prší a je zima. První odměnou je nám kapřík v délce 70 cm. Dostává svobodu a my se těšíme na další, větší ryby.

Ranní opar stoupá nad hladinu a já pomalu usínám. Zprvu se spánku bráním. Ještě stále věřím, že kapr zabere. Únava z nekonečného čekání ale nakonec zvítězí a moje tělo znehybní. Před očima stále vidím vodní prérii, ale už to není ta skutečná. Kdesi v mojí mysli vyplouvají na povrch myšlenky, které tvoří scénář pro lidské snění.

Jsem vášnivý rybář, tomuto krásnému koníčku jsem propadl už jako dítě, ale papíry jsem si udělal až po návratu z vojny, když jsem se oženil a založil rodinu. Protože jsem v současnosti OSVČ a musím se ohánět, abych měl práci jako všichni ostatní, na rybařinu mi moc času nezbývá. Ale jednou ročně si čas na týdenní výpravu na ryby udělám.