rybářova manželka

Kdoví, kam až sahá historie této krásné záliby. Rybaření bylo už od počátku věků nutností, jelikož představovalo zdroj obživy. Navzdory tomu, že prapůvodní chytání ryb do rukou bylo pracné, na výsluní rybářských metod vydrželo dlouho a v některých zemích se těší oblibě doposud.

Kdyby chytil některý rybář zlatou rybku, měl by pravděpodobně tato tři přání.

Chytání úhořů má své kouzlo a každý rybář je určitě rád, když nějakého pěkného hádka zdolá. Tak tomu bylo i v případě Mirka, který ulovil svého prvního úhoře. Jeho manželka ho za rybářskou vášeň nechválila, ale když přinesl domů rybu, nebylo to tak zlé.

V začátcích rybaření, když jsem ještě nesdílela manželovo nadšení, jsem zažívala krušné chvíle. Vrtalo mi hlavou, proč se někdy vydá na ryby až navečer a vrací se domů po půlnoci.

Asi nejzábavnější chvíle z pohledu manželky přicházejí v prvních měsících rybářského zápalu, kdy začátečník zkouší úplně všechno. Ne všechny momenty jsou úsměvné, některé působí tragikomicky. Proto si dovolím pár rad pro obě strany. Předejdete tak rodinným katastrofám a hádkám…

Ačkoli nerybařím, trávím na rybách podstatnou část volného času. Jsem totiž žena rybáře. Ne ta v pravém slova smyslu – můj rybář mi zkrátka u vody říká: „Ženo.“ Někdo by toto oslovení mohl brát jako hanlivé nebo snad urážlivé. Já jsem ale hrdá na to, že jsem žena a neméně na to, že můj muž je rybář.