Retro

Červen je v životě rybáře nejvýznamnějším měsícem. Šestnáctého dne končí hájení dravých ryb. Pojďme se vrátit o nějakých šedesát až sedmdesát let do časů, kdy k rybářskému štěstí napomáhaly pruty vyrobené výhradně z přírodních materiálů.

Otočný polovrhací naviják Hudson 2A vyrábělo v 50. letech minulého století výrobní družstvo Napako v Praze-Pankrác. Mnoho současných sběratelů se mylně domnívá, že Hudson 2A vyráběl n. p. Tokoz, který patřil v období 1950–1992 k výhradním výrobcům navijáků.

V minulosti se rybaření věnovali převážně pánové v důchodovém věku. S dlouhými bambusovými pruty a podběrákem v jedné ruce a řízkovnicí v druhé, kráčeli důstojně na oblíbené místo u vody.

Bambusové pruty ze štípaného tonkinu mají svoje jedinečné kouzlo i po mnoha letech. Tonkin je odrůda kvalitního druhu bambusu.

První štípané pruty začala v Evropě vyrábět firma Hildebrand z Mnichova v roce 1882. Na našem území se jemné proutky lepené z nejlepších částí bambusu začaly hojně používat po roce 1931.

Silurus glanis je latinský název sumce velkého. Naše největší ryba byla odjakživa postrachem vod i rybářů. Vousaté monstrum plenilo rybí násadu a bambusové pruty lámalo jako sirky. Postupem času se však karta začala obracet.

Dne 8. března 1920 koupil Jaroslav Rousek od společnosti pro zápalkové zboží Helios a.s. továrnu v Zámku Žďár. Tehdy se firma jmenovala podle svého majitele Jaro J. Rousek, továrna na zámky, železné zboží a nástroje.

Únor není ideálním měsícem pro rybaření, ale i přesto mnoho nadšenců vyráží zkusit štěstí. Pohyb u vody je sice zdravý, ale špatně není ani doma u kamen. Musím se přiznat, že mi mnoho let vyhovovala právě domácí varianta. Nahříval jsem si klouby a vzpomínal na nejkrásnější rybářské okamžiky zalité letním sluncem.

Snad každý rybář starší padesáti let si pamatuje žlutý laminátový proutek s navijákem Reex. V 70. a 80. letech minulého století velký výběr rybářského náčiní nebyl. Dvoudílný laminátový proutek s navijákem Reex se prodával v sadě se splávky, vlascem a čihátkem, zabalený v průsvitném umělohmotném pouzdře.

Touha po chytání ryb s jemnými šňůrami, lehčími pruty a delšími hody, dala nový směr výrobě navijáků. Původní obyčejná kolečka na tento úkol již nestačila a hledalo se nové řešení, až byl zkonstruován naviják, u něhož při vrhu šňůra nemusela roztáčet cívku a tím brzdit délku hodu.

V 50. letech minulého století spatřilo světlo světa hned několik zajímavých katalogů rybářského náčiní. Socialistická výroba sloučila prvorepublikové výrobce do národních podniků a družstev. Velice zajímavým dobovým dokumentem je katalog Bílá labuť, který vyšel koncem 50. let, s největší pravděpodobností v roce 1959.

S dřevěnými wobblery RYNA jsem se setkal jako malý kluk, když mi soused věnoval reklamní plato s osmi wobblery.

V dobách socializmu mnoho reklam na zboží k vidění nebylo. Zásobování tuzemského trhu pokulhávalo, přednost měl export zejména do kapitalistických států za valuty.

V 50. letech minulého století ovládl socialistickou výrobu rybářských navijáků národní podnik Tokoz, o kterém jsem psal již mnohokrát. Několik malých výrobců se přece jen objevilo. Alespoň na nějaký čas. Kromě otočného Stibůrkova navijáku Hudson a Paulátova Ladaru, vyráběné již národními družstvy, se v polovině 50. let objevil úplně nový naviják Proud.