Pstruh

Včera 11. 3. byli do rybníka Dvorce nasazeni pstruzi duhoví. Jedná se o poslední nasazení před změnou na MP režim.

A je tu pro změnu mrazivé říjnové ráno. Podzim je v plném proudu a jsem strašně zvědavý, jaká překvapení mi uchystá moje řeka dnes.

V květnu 2017 jsem měl příležitost navštívit pár jezer ve Skotsku, samozřejmě s muškařským prutem v ruce. Bydlel jsem v malém městečku Auldearn poblíž Inverness, hlavního města severní části Skotska. Kolem se rozprostírají krásné hory plné jezer, takže mým cílem bylo zkusit ulovit v nějakém horském jezeru divoké potočáky.

Sobotní lov skončil úspěšným zdoláním velkého jesetera. Před námi je poslední den lovu na dírkách. Co přinese nedělní dopoledne? Přijde ještě jeden mohykán nebo už budeme chytat jen pstruhy?

Jako malý kluk jsem hltal rybářské články o výpravách za velkými jesetery a snil o nich. Trvalo skoro čtyřicet let, než se můj sen stal skutečností. Díky vysazování do některých privátních revírů se tato fascinující ryba vrátila koncem minulého století na naše území. Jeseter ruský totiž patří k původnímu druhu, který kdysi vytahoval Dunajem z Černého moře až do dolního toku Moravy.

Říjnovou tmou se pomalu sune kolona asi padesáti aut. Jsem někde uprostřed. Jakékoliv snahy o předjíždění už jsem vzdal. Teď jen poslušně čekám, stejně jako ostatní, až kamiony a náklaďáky s přívěsy konečně někam odbočí. Snad po padesáté za poslední dva dny sahám po telefonu a větší části dánské expedice vysvětluji důvod i rozsah zpoždění.

Říjnovou tmou se pomalu sune kolona asi padesáti aut. Jsem někde uprostřed. Jakékoliv snahy o předjíždění už jsem vzdal. Teď jen poslušně čekám, stejně jako ostatní, až kamiony a náklaďáky s přívěsy konečně někam odbočí. Snad po padesáté za poslední dva dny sahám po telefonu a větší části dánské expedice vysvětluji důvod i rozsah zpoždění.

Začíná zima a do výtěru jde podzimní výtěrová forma pstruha duhového. A nás, studenty z Třeboně, čeká v rámci odborných předmětů exkurze na výtěr duháka.

Letošní zahájení lovu štik a ostatních dravých ryb přívlačí jsem si užil ve Skandinávii a stálo to opravdu za to. Po návratu z okouzlujícího severu Evropy, stále ještě pln dojmů a zážitků, mi chvilku trvalo, než jsem se vrátil do zajetých kolejí. Ale rybářská vášeň mi nedovolila dlouho zahálet a tak jsem v prvním volném termínu konečně vyrazil k vodě s přívlačovým prutem i doma. Prověřit stavy štik a dalších dravců na mé oblíbené řece.

Lov na dírkách je u nás velmi populární, i když leckdy nezákonný. Jenže s dodržováním zákonnosti si našinec v domácích krajích příliš hlavu neláme a obyčejně řekne, že ryba stejně smrdí od hlavy. Stále více rybářů tak vyráží o víkendu na soukromé revíry užít si své záliby.

Sedím se svými rybářskými kolegy v útulné restauraci na břehu jezera Zvornik na srbské straně a popíjím vychlazený chmelový nápoj. Dívám se na druhou stranu vodní hladiny, která patří Bosně a Hercegovině. Mešity a minarety jasně a nepřehlédnutelně prezentují muslimskou kulturu.

Jen pět centimetrů scházelo pstruhovi potočnímu, kterého na Islandu v jezeře Thingvellir ulovila známá česká muškařka Katka Švagrová.

Slovinsko. Malá země, která má co nabídnout. Rybáři zde najdou ráj v podobě metrových pstruhů, hlavatek, lipanů a obřích kaprů. Nerybáře může oslovit nedotčená příroda a místní výtečná kuchyně.

Dlouze přemýšlím nad skleničkou výborné černohorské rakije o charakteristice obyvatel této zajímavé země. Nakonec jsem se rozhodl, že si na úvod vypůjčím slova amerického novináře Sulzbergera: „Balkán… To byl veselý poloostrov plný bujarých lidí, kteří jedli ostré jídlo, pili silnou kořalku, nosili pestrobarevné šaty, snadno milovali i zabíjeli a měli úžasný talent rozpoutávat války.“