Přívlač

Stále více rybářů chytá pro zážitek z lovu ryb. Alespoň tomu nasvědčuje množství příspěvků, kde se úspěšní a šťastní rybáři svěřují se svými zážitky z lovu ryb.

Tento měsíc bude řeč o štikách. A proč zubatý úsměv? To kvůli vzpomínce, která se odehrála před mnoha a mnoha lety, když jsem byl ještě v dětském věku.

Lov na umělou mušku je vášeň, které podlehla spousta kamarádů a přátel. Někteří už jinak než s muškařskou udicí nechodí. Několik let jsem žil stejným životem a jediné, co jsem navazoval na koncový návazec, byly mušky, které jsem si vázal sám.

Nepatří mezi nejběžnější ani nejúčinnější způsoby lovu, určitě však přinášejí nejvíce čistých adrenalinových zážitků. Děj, který se jinak odehrává kdesi pod hladinou, sledujete v přímém přenosu. Leckdy nejste ochuzeni ani o doprovodné zvukové efekty. V tom vynikají zejména boleni a štiky, uchvátí vás ale i naprosto tiché a elegantní sebrání lipana.

Sladkovodní delfín, který žijí v povodí Amazonky, Rio Negro a Orinoka, se správně česky jmenuje inie amazonská nebo také delfínovec amazonský. Někteří ichtyologové i zoologové tyto sladkovodní savce rozdělují na dalších několik poddruhů, jiní je považují za samostatné druhy.

Teplé květnové počasí nedávalo příliš nadějí na jakýkoliv úlovek. Bylo tak teplo, že jsem se po chvíli i zapařil v prsačkách. Za celý den jsem měl jen pár opatrných záběrů a hodlal jsem své dobrodružství ukončit.

To místo je od Česka vzdáleno zhruba 3500 km a leží 600 km za polárním kruhem. Skýtá neskutečné možnosti jak při lovu mořských ryb, tak i při horské turistice. Nejvíce mě ale zaujal lov pstruhů na sladkovodních jezerech, které jsem navštívil s Pavlem Brázdou.

Loňská sezóna lovu hlavatek na slovenské řece Hron se nesla v trochu jiném duchu. Asi měsíc před zahájením mě kontaktoval Jakub Vágner. Měl v plánu natáčet lov hlavatek a samozřejmě si chtěl také nějakou pěknou ulovit, a tak mě požádal, jestli bych mu trochu nepomohl.

Na hojně prochytávaných vodách jsou postupem času záběry dravých ryb vzácnější a vzácnější. Mnozí rybáři to znají i z podzimních lovů, když narazí třeba na hejno okounů. Několik minut následuje jeden záběr za druhým a pak je zničehonic konec.

Tato ryba, slastný sen mnoha rybářů, je známější pod přídomkem podunajská. Ostatně se tak ještě před pár lety jmenovala oficiálně. Hlavatka (Hucho hucho) je fascinující tvor. Ve všech ohledech.

Není pochyb o tom, že se naše vody mění. A spolu s nimi se mění i rybáři. V nedávné minulosti byl typickým představitelem Petrova cechu rybář sedící na stoličce u dvou prutů nahozených na položenou, zádumčivě sledující svá čihátka, jestli se některé z nich hne.

Jistě jste již zažili u vody situaci, kdy jste měli zaseknutou velkou rybu, její vylovení se chýlilo ke konci a váš podběrák byl složený v batohu…

Zdatných kutilů je spousta, přičemž jejich velkou komunitu lze najít i mezi rybáři. Ať už to jsou třeba stavěči prutů, vazači umělých mušek, výrobci splávků, pekaři domácího boile…

Rybařím dlouhá léta a nekonečné vysedávání a čekání na jediný záběr není ničím, co bych vyhledával. Vše se ale rázem změnilo po jedné z rybářských vycházek.

Pavel Buček chytil opravdu velikou rybu, s jejíž hmotností si nedokázala poradit váha kalibrovaná do 50 kg. Úlovkem byl tolstolobik, kterého do nádrže možná vysazoval jeho dědeček před třiceti lety!