Pohádka

Do zámecké zahrady přispěchal bílý únor. Bledá obloha jako by zmrzla v odrazu na hladině Leknínového jezírka a v nose štípal studený vzduch. Byla-li někdy někde tak ledová voda, až z ní ploticím zčervenaly ploutve, přihodilo se to nejspíš právě tady.

Na své dětství si pamatují všichni. S ním souvisí báje, pohádky a pověsti, kterými nás rodiče a prarodiče obdarovávali, abychom nezůstali literárně chudí. A právě dvěma tajemným bytostem vodním, které se u nás vyskytují, se dnes chci věnovat.

Malý lipánek Thymo se už v řece s ledasčím potkal. poznal nebezpečné tečkované pstruhy, obratné ledňáčky i zákeřné norky. Přes všechna nebezpečí plave se svými kamarády dál v rodné řece.

Stalo se to jednou na jaře v údolí mé domovské řeky, nedaleko malebného městečka založeného před dávnými časy na skále tyčící se z jejího meandru vysoko k nebi. Asi v půlce května si tu v mělké klidné části říčky se dnem bohatě pocukrovaným kamínky a pískem stará lipaní maminka s tatínkem vybrali místo pro svou poslední snůšku jiker.

Čas prázdnin a dovolených je tady. Letní kladivo přichází, stejně jako vloni, ve znamení pohody a dobré nálady. Kromě výběru vtipů s prázdninovou tématikou přináším i malý dárek nejmladším rybářům, kteří si tuto rubriku oblíbili a posílají mi pozdravy i s fotografiemi svých úlovků. Často jde o první chycenou rybu v životě, která nastartuje kariéru budoucího rybáře a vůbec nevadí, že jde o pouhou pidirybu.

„Vcuclo mě to tak rychle, že ani nevím jak, a pak mě jazyk ve šlajsně slíznul, no!“ „To jsme viděli taky! Jenže jsi vezl proviant!“ Tři rozezlení kamarádi obklopili provinilého nešťastníka, když se předtím marně pokoušeli zachránit všechno, co se dalo. Jenže bochník chleba už byl nepoužitelný a špekáčky se utopily. Krtek měl zásoby vyndat před šlajsnou.