Plavaná

Chytání ryb se splávkem – na plavanou – je nejklukovštější způsob lovení ryb. Vrací nás do dětství. Dnes už pro mladou generaci neuvěřitelný způsob chytání na ohnutý špendlík a husí brk byl pro někdejší kluky běžný. Ti šťastnější, kteří někde vyloudili vlasec – saturnu a háček s protihrotem byli králové řek a rybníků.

V minulém díle jsme si řekli, které rybky jsou vhodné jako nástražky při lovu candátů a jak kterou nastražit. Věnovali jsme se také montáži při lovu na položenou, to však není jediný způsob, jak candáty lovit.

V minulém díle jsme vyrazili k vodě na líny. Pověděli jsme si, že nejlepší nástrahou jsou rousnice nebo jakékoli jiné žížaly. Jak bude lov pokračovat? Povede se i nějaký opravdu pěkný lín?

Každý měsíc, každý týden, každý den na rybách mám rád a každý ten den je jiný, i když budu rybařit na stejném místě. Ale květen je výjimečný měsíc, protože na „mých“ vodách berou líni. Lína mohu samozřejmě chytit i v pěkném dubnu a pak kdykoli v roce, dokud se neochladí, jenže od půlky května je lov línů spojen se spoustou jiných krásných vjemů. Vše vnímám mnohem výrazněji než jindy v roce.

Karas je ryba mého dětství. V sedmdesátých letech minulého století jsem o existenci karasa stříbřitého neměl ani tušení. V našich vodách plavali jen ti obecní. Na těsto z rozmočeného krajíce chleba brali spolehlivě. Stačilo napíchnout menší kuličku velikosti hrášku a hloubku nastavit kousek nade dno.

Začátek nového roku je pro rybáře zvláštní období. Pro většinu spíš něco jako nucená přestávka, se kterou jsme ale dopředu počítali a naplánovali si i další aktivity.

Zasněžená krajina, průzračná voda, obrovská radost z každé ryby, potažmo jen ze záběru… Nebo absolutní klid. Těžko říci, co mě nejvíce hned zkraje roku táhne k vodě.

„Jo, to minule na Odře…“ A další tesklivé povzdechy… To všechno se mi honí hlavou, když sedím u vody a přemýšlím o řece, od které jsem se odstěhoval. Už je tomu přes rok. Poprvé jsem nahodil udici na revíru Odra 5 někdy v roce 1977. Je to mimopstruhový revír, převážně parmového pásma. V nadjezí ve Studénce a v Bartošovicích jsou úseky typického cejnového pásma.

Odvážný název pro rybářský blog, co říkáte? Trvám však na tom, že ryby berou v podstatě pořád. Ano, je pár dní v roce, kdy je to s braním horší. Tyto periody však nikdy netrvají dlouho.

Celý měsíc sedávám u vody a čekám na první záběr pořádného kapra. Po každém sezení odcházím domů bez jediné jízdy. Kde je chyba? Udice mám vyladěné perfektně. Místo je léty prověřené, o velké ryby tu nouze není. Přesto jsem neúspěšný.

Léto je na vrcholu, rtuť na teploměru neklesá pod 20 °C ani v noci a kočka už by na rozpálené střeše ani nevvydržela. Co na takové počasí ryby?

V rybářské terminologii se často uchytí název, který vznikl za časů, kdy byla pravidla lovu volnější. Mihuli dnes potkáte jen velmi zřídka, nicméně název mihulí cop přetrval. Mihule byly nahrazeny kousky rozřezaného masa a o jeho účinnosti není pochyb.