nástrahy

Lov tloušťů v letních měsících je královská disciplína, a to z mnoha důvodů. Od půlky června se začíná voda v řekách prohřívat a stav hladiny řek a jejich průtok je většinou menší. Začátkem července se v řekách vyskytují vodáci, plavci a různí výletníci a u vody je tak rušněji než v průběhu celého roku. Ve vodě je také daleko více potravy a ryby nebývají tolik dychtivé po našich nástrahách jako v jiných ročních obdobích. A do toho všeho se k vodě ještě vydávají rybáři…

Rozpustná boilie je poměrně nový trend, který se začal objevovat teprve v posledních letech. Dříve se vyráběly rozpustné maximálně tak pelety, ale u boilie se předpokládalo, že jde o pevnou hmotu, která něco vydrží a odolá ataku menších ryb.

Lov kaprů v průběhu zimy je čím dál populárnější, a tak mnozí rybáři svůj první jarní lov už zřejmě absolvovali. Největší nedočkavci během ledna, jiní si počkali na únor, kdy bylo několik hezkých teplejších dnů, další až v březnu. No a ti, kteří to jako já vydrželi doteď, na svou první návštěvu u vody teprve čekají.

V 50. letech minulého století spatřilo světlo světa hned několik zajímavých katalogů rybářského náčiní. Socialistická výroba sloučila prvorepublikové výrobce do národních podniků a družstev. Velice zajímavým dobovým dokumentem je katalog Bílá labuť, který vyšel koncem 50. let, s největší pravděpodobností v roce 1959.

Když jsem se jako kluk začínající s rybařením zmohl na víc než na splávek z korkové zátky a pár háčků z ohnutého špendlíku, začal jsem se ohlížet po nějaké vhodné krabičce, do které bych vše uložil.

S oblibou používám nevšední gumové nástrahy. Proč? Mají velice realistický vzhled a pro ryby jsou něčím novým, neokoukaným.

Chytání kaprů na drobný partikl je způsob používaný již spousty let. Jeho výhoda je v okamžité atraktivitě a rychlosti působení, nevýhoda tkví v tom, že je lákavý nejen pro kapry, ale také pro veškerou tzv. bílou rybu. A přes tu je někdy velmi obtížné dostat se k větším kaprům.

V dobách socializmu mnoho reklam na zboží k vidění nebylo. Zásobování tuzemského trhu pokulhávalo, přednost měl export zejména do kapitalistických států za valuty.

Lín obecný (Tinca tinca) je nádherná kaprovitá ryba, kterou si těžko spletete s jinou. Lín je tajemný, náladový a poslední dobou i čím dál vzácnější. Už od dětství patří k mým nejoblíbenějším rybám. Se svým smaragdovým zbarvením je mezi ostatními rybami opravdovým drahokamem.

Umělých nástrah je na trhu spousta. Ať to jsou červíci, žížalky, patentky i různé nymfičky. Mají výhodu v tom, že když není po ruce živá nástraha, přibalí se do vesty a tradá k vodě.

Snad každý rybář pamětník zná legendární obchod na Malém náměstí v Praze. Od 50. let minulého století se jednalo o největší speciální prodejnu v ČSR. Při troše štěstí a trpělivosti se zde dalo koupit nedostatkové rybářské nádobíčko.

Nedávno jsem seděl na svém oblíbeném místě na Orlíku a bylo mi moc dobře. Byl to jeden z dnů, kdy má člověk pocit, že mu všechno hraje do karet – počasí ani moc pěkné, ani moc škaredé, aktivita ryb na hladině ucházející, na dohled žádný jiný rybář, prostě ideální podmínky. 

Pokud se budeme bavit o moderní kaprařině, tak samotné krmítko mělo být překonáno už někdy na počátku devadesátých let. Jenže se používá stále a lov s ním přináší zajímavé výsledky. Sice už upadalo v zapomnění, ale profíci ho později znovu vzkřísili.

Ani nemusím zavírat oči. Mávnu lehce rukou, nahromaděný sediment u dna se zvedá a rychle mě zavine neprůhledným závojem. Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát…