kaprařina pro začátečníky

Zatímco duben je mnohdy ještě nevyzpytatelný a velmi často se stává, že se netrefíte do optimální nálady kaprů, květen už je obvykle jiná liga.

Rozpustná boilie je poměrně nový trend, který se začal objevovat teprve v posledních letech. Dříve se vyráběly rozpustné maximálně tak pelety, ale u boilie se předpokládalo, že jde o pevnou hmotu, která něco vydrží a odolá ataku menších ryb.

V minulém díle jsme si povídali o mražených boilie, jejich přednostech a nevýhodách. Možná jsem jen zapomněl podotknout, že mražení vlastně ani není nutné, pokud boilie po výrobě dobře osušíte a v dohledné době spotřebujete. Je to něco, jako když si koupíte čerstvý chléb. Pár dní vydrží v optimálním stavu a poté začne tvrdnout. Kdybyste ho dali do mikroténu, abyste tvrdnutí zpomalili, časem začne plesnivět. Nějak podobně je to i s „mraženkami“.

Je to jednoznačně nejčastější otázka, kterou dostávám. Odpovídal se na ni nejméně tisíckrát a nejspíš to tak bude i v budoucnu. Volba boilie je pro mnoho rybářů zásadní. Někdy už jsou částečně rozhodnutí a spíš jen chtějí potvrdit svůj výběr, mnozí ale nemají představu, co by zrovna v danou dobu na daném revíru mohlo fungovat, a tak raději požádají o radu.

V minulém článku jsme se poohlédli po současných trendech mezi nástrahami pro lov kaprů. V dnešním volném pokračování se podíváme po dalších součástech rybářské výbavy, které jsou právě „v kurzu“. U mnohých jde o trend velmi čerstvý, u jiných se popularita drží už několik let.

Další pokračování našeho povídání o boilie nás zavede do světa příchutí, ale zastavíme se částečně i u složení směsi pro jeho výrobu, přirozených a více či méně úspěšných přísadách. I tady lze totiž nalézt spoustu různých mýtů, polopravd, byť se mnohdy jedná o roky zaběhnutá tvrzení.

V minulém díle jsme řešili otázku, zda existují zázračné kuličky, které by jako jediné fungovaly na určitém revíru. Anebo jestli je možné, aby to či ono boilie na nějaké vodě nefungovalo vůbec.

Je to kouzelné… Voda je ledová a průzračně čistá. Břehy řek, rybníků a údolních nádrží jsou téměř bez rybářů, na prutech je jinovatka, očka zamrzají, pod nohami křupe sníh či zmrzlá tráva. Příroda je prostě jiná, přesto velmi krásná.

Během uplynulého roku jsme s kolegy a kamarády často měli zajímavé diskuze o kaprových prutech. Řešili jsme přitom otázky, které v mnohém nabourávají zažité stereotypy. V některých věcech jsme se shodli, v jiných zase byly názory rozdílné. Někdy dokonce diametrálně.

Ne, nezbláznil jsem se a nevracím se k rybařině, kterou jsem provozoval před čtyřiceti lety. S krmítkem se dá lovit i moderně, i když to pravda tak nějak z toho prastarého stylu vychází. On je totiž úžasně účinný, pokud se dodrží pár základních zásad.

Chytání kaprů v období od listopadu do února už není bláznovstvím několika šílenců, jak tomu bylo před lety. Příznivější zimy posledních let, osvěta a také dobrá dostupnost vybavení pro lov v chladnu způsobily doslova boom zimního kapraření.

Chytání kaprů na drobný partikl je způsob používaný již spousty let. Jeho výhoda je v okamžité atraktivitě a rychlosti působení, nevýhoda tkví v tom, že je lákavý nejen pro kapry, ale také pro veškerou tzv. bílou rybu. A přes tu je někdy velmi obtížné dostat se k větším kaprům.

Znáte nějakou malou, ale hlubší údolní nádrž? „Malou“ myslím takovou nádrž, do jejíhož koryta dohodíte svým feederovým náčiním. Pokud ano, pojďme si opatřit letošního vánočního kapříka „svépomocí“!

Lov kaprů na malých vodách má svá specifika a kouzla. A je jedno, jestli se jedná o zapomenutou tůň, malou říčku dál od civilizace či menší rybníky schované v lese. Velkou výhodou těchto vod bývá, že jste na nich mnohdy sami, což se na větších vodách podaří málokdy.

Pokud se budeme bavit o moderní kaprařině, tak samotné krmítko mělo být překonáno už někdy na počátku devadesátých let. Jenže se používá stále a lov s ním přináší zajímavé výsledky. Sice už upadalo v zapomnění, ale profíci ho později znovu vzkřísili.