Jez

V dnešním díle se zaměříme na složitější téma, které se bude týkat genetiky ryb. Každý druh je jedinečný a vyvíjel se po dobu tisíců let. Ovšem člověk mnohdy svými zásahy dokáže tuto evoluci pozměnit. Bohužel se nemusí vždy jednat pouze o kladné změny.

Při dlouhodobých vedrech je především na pstruhových tocích potřeba, aby se voda co nejvíce prokysličovala. To bohužel nezajímá majitele vodních elektráren, kteří pouštějí veškerou vodu přes turbíny.

Stále častější problém, který je třeba začít řešit. Pro ryby a další vodní živočichy může nedostatek vody tekoucí přes korunu jezu znamenat pomalou a ošklivou smrt.

V uplynulých dnech došlo na několika lokalitách k úmrtí ryb vlivem špatné manipulace s povrchovými vodami. To je problematika, kterou se rozhodli zabývat radní v Jindřichově Hradci.

Problémy s malými vodními elektrárnami (MVE) jsou v posledních letech čím dál častější. Vody je v řekách kvůli suchu málo a elektrárníci proto často nedodržují minimální zůstatkové průtoky a pouštějí všechnu vodu přes turbíny. To mělo 10. dubna drtivý dopad na hejno ostroretek v Labi.

Patřím k rybářům, kteří své náčiní neodkládají ani v zimě. Touha být u vody je prostě silnější, ať mrzne nebo sněží. Výběr lokalit je však pochopitelně omezený. Na pstruhových revírech lovit nelze. Tam platí zákaz až do 16. dubna. Mimopstruhový revír v sousedství toho pstruhového mě však zachrání. Nějaký ten siven nebo duhák se po naší mušce kouknout může.

Plavební stupeň Děčín je velice diskutovaným tématem, podívejme se proto na negativní vlivy, které stavba může způsobit především z pohledu nás rybářů.

Každá řeka má svá krásná zákoutí, ale nejkrásnější a také nejzajímavější jsou na každé řece, tedy alespoň z mého pohledu, jezy. Přitahovaly mě vždycky. Ať už to bylo jen pár kamenů nadržujících trochu hladinu, nebo mohutná betonová stavba, přes kterou se hrnou s rachotem masy vody. Vždy zde cítím úctu k síle řeky.