Jaro

Jaro udeřilo v plné síle a po dlouhých měsících začíná v přírodě, a hlavně kolem vody neskutečný život.

V minulém díle jsme vyrazili k vodě na líny. Pověděli jsme si, že nejlepší nástrahou jsou rousnice nebo jakékoli jiné žížaly. Jak bude lov pokračovat? Povede se i nějaký opravdu pěkný lín?

Každý měsíc, každý týden, každý den na rybách mám rád a každý ten den je jiný, i když budu rybařit na stejném místě. Ale květen je výjimečný měsíc, protože na „mých“ vodách berou líni. Lína mohu samozřejmě chytit i v pěkném dubnu a pak kdykoli v roce, dokud se neochladí, jenže od půlky května je lov línů spojen se spoustou jiných krásných vjemů. Vše vnímám mnohem výrazněji než jindy v roce.

V květnu je rybářská sezona v plném proudu. Ryby vyjíždějí s oblibou do mělčin, kde je voda nejteplejší a hledají něco na zub. Berou všechny druhy ryb, včetně štik, které jsou však ve většině našich revírů hájené. Mnoho rybářů proto vyráží za zubatými kráskami do Skandinávie, kde je lov povolený celoročně. Štiky jsou tou dobou již vytřené. A pokud přijedeme ve chvíli, než se rozjedou na volnou vodu, zažijeme zcela jistě rybářské orgie.

Po zimní odmlce způsobené hlubokými mrazy a zamrznutím říčního koryta jsem konečně pln očekávání vyrazil k vodě. Březnové předjaří se pomaličku probouzelo, ledová skořápka zmizela. Jestlipak jsou už ryby při chuti, napadlo mě.

Na ryby jsem vyrazil v pátek, bylo krásné počasí, ale rybám se brát nechtělo. Stejná situace se opakovala i v sobotu. V noci na neděli se mělo znatelně ochladit a já si nebyl jistý co to s aktivitou ryb udělá.

Jaro už pozvolna ťuká na dveře a další rybářská sezona je tady. U vody bývá ještě trochu smutno, příroda ještě není tak pestrobarevná jako v létě, ale ryby začínají být při chuti. A to je nejdůležitější. Je třeba dostát závazkům, které jsme si při dlouhých zimních měsících sami stanovili… Vždyť to znáte…

Jaro je na dosah ruky a stejně jako ostatní rybáři i my se opět těšíme k vodě. Pokocháme probouzející se přírodou a budeme si užívat prvních slunečních paprsků. Myslím, že se po nás stýská i rybám. Po zimě hladové, budou nenasytně hledat potravu a zase a znovu bojovat o svůj život. Naší rodiny se ale nemusejí bát. Většinou je vracíme zpět vodě.