Historie

Možná i vás napadlo, že by se takto mohla jmenovat nová televizní relace, kterou by moderoval Karel Šíp. Když jsem se ale zamýšlel nad názvem článku, měl jsem na mysli skutečný lov ryb pomocí luku a šípu. Jedná se totiž o prastarou loveckou metodu, kterou už drtivá většina lidstva nepoužívá.

S módní vlnou konzumace asijských pokrmů se i u nás objevují jídla vařená podle receptů pocházejících z jihovýchodní Asie. Nechybí v nich ani zvláštní ochucovadlo, rybí omáčka.

Je celkem pochopitelné, že již odnepaměti se u našich pradávných předků objevovala jména, později příjmení, která souvisela s rybami, lovem ryb, rybářským náčiním a od středověku i s rybníkářstvím.

Co se týče přírody, naši předkové měli nejenom dobrý pozorovací talent, ale používali i výstižná přirovnání a poetická pojmenování některých rostlin, živočichů a přírodních dějů. Mnohé z nich se zachovaly dodnes a platí to i pro ryby a rybářství.

Kdy naši prapředkové prvně použili při lovu ryb čeřen, se určitě nedovíme. Tato čtvercová síť, kterou znají rybáři v různých koutech naší planety, patří mezi vodorovné sítě. Funguje na podobném principu jako podložní síť, používá se ale obyčejně v jiných typech vod a může být podle místních podmínek různě modifikována.

Lidé se už při výrobě prvních předmětů denní spotřeby – hliněných nádob, zbraní (oštěpy, luky), oděvů, obydlí i dalších výrobků často snažili, aby jejich výtvory měly nejenom praktické využití, ale potěšily oko i duši. Proto je zdobili různými způsoby, třeba řezbou, rytím nebo malbami.

Před časem jsem při vzpomínání na mládí strávené u vody napsal i příhodu o klukovském pytlačení, kdy jsem při poklesu hladiny narazil na utopený motocykl a zespodu blatníku jsem bez potíží vytáhl pěknou parmu.

V dnešní době, kdy nám slovo půst téměř nic neříká, si jenom stěží dokážeme představit, že ve středověku tvořily dny, na které se vztahovala nějaká forma půstu, téměř polovinu roku. Protože v tyto dny věřící křesťan nesměl jíst maso, výrobky z něj a v době přísného půstu ani sádlo, vejce nebo mléčné výrobky, chytré hlavy hledaly způsoby, jak různé nesmyslné kánony závazné pro všechny věřící nějak šikovně obejít.

Nejen lidé, ale i věci mají své osudy. Škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se do minulosti vracet. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek, sloužily svému páníčkovi klidně i celý život.

Velký Humlenský rybník je asi 7 km na východ od Třeboně v chlumské soustavě rybníků, kterou založil Mikuláš Ruthard z Malešova. V této soustavě je nejníže položeným rybníkem poblíž Nové řeky, z čehož plynuly dlouholeté spory v 16. a 17. století mezi Petrem Vokem z Rožmberka a majiteli panství Nová Bystřice.

Od koňských žíní jsme se v minulém dílu posunuly až ke splétaným šňůrám, které však trpěly několika nedostatky. Měly malou nosnost, byly tlusté a vadila jim voda.

Ztráta velké ryby je pro rybáře zdrcujícím neštěstím, které ho může poznamenat i na celý život. Dodnes si pamatuju na prvního velkého kapra, který mi jako malému klukovi zabral na rousnici po letní bouřce. S laminátovým prutem a navijákem Reex jsem bojoval ze všech sil, kapr měl však navrch a zvítězil.