Bolen. Ryba, kterou snad nikdo neloví pro maso, ale pro sportovní požitek. Přesvědčit ho k záběru umí jen opravdu zkušení rybáři! Když jsem v šestnácti letech ulovil svého prvního, byl jsem už navždy ztracen a polapen tímto stříbrným šípem.
Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová
Stojím na břehu orlického jezera. Vyhlížím bolena, který se v pravidelných intervalech vrací. Původně jsem vyrazil lovit štiky, ale neměly chuť. A najednou se objevil on, můj bolen. Opět plul elegantně podél břehu a bedlivě sledoval okolí. Vzpomněl jsem si na Oravu a nevyřízené účty.
Jako kluk jsem neměl s plným laminátem a pětadvacítkou silonem žádnou šanci. Dnes je všechno jinak. Jemný proutek se slabým, ale pevným vlascem, dokáže zázraky. Rychle otvírám krabičku s nástrahami a vyndávám tajnou zbraň. Po chvilce už letí vzduchem stříbrný pop.
Pop je plovoucí wobbler. Místo lopatky má kolmo seříznutou přední stranu, ve které je vyhloubená jamka. Pro zvětšení efektu bývá jamka doplněna plastovou „pukací“ korunkou. Nástrahu nahodím co nejdál a svižným tempem přitahuji cukavými pohyby.
Pop zajíždí pod hladinu a znovu se vynořuje. Díky jamce hrne vodu před sebou a vydává charakteristické pukající zvuky. Voda bublá a stříká do všech stran. Správně vedená nástraha imituje prchající a zmatenou rybku těsně pod hladinou. Takovému soustu žádný bolen neodolá.
Od teorie k praxi
Zase tak jednoduché to ale není. Nahazuji o několik metrů za předpokládanou trasou ryby, abych ji nepoplašil. Začínám navíjet. Rychlé vedení nemá chybu a popík puká jako zběsilý. Bolen ho zahlédne a vyrazí k němu. Teď to přijde…
Útok se však nekoná.
Dravec najednou uhne a rychle mizí v hlubinách. Čistá voda a denní světlo nejsou dobrým spojencem. Házím dál. Jeden hod za druhým, desítky a stovky pokusů. Začíná foukat větřík, hladina se rozvlní. Za ohybem břehu už zase vyskakují rybičky. Teď to vyjde!
Nahodím a čekám. Stojím přikrčený jako šelma číhající na kořist. Bolen je znovu tady. Oukleje lítají do všech stran. Pop se řítí jako stříbrná střela. Vítr naštěstí neustává a rozvlněná hladina snižuje rozhled. Rozběsněný predátor je v loveckém rauši a zapomíná na bezpečnost.
Vyrazí tak rychle, že nemám šanci reagovat. Celou akci řídí instinkt a najednou mám na prutu rybu. Zaseknutý soupeř bojuje hodně agresivně, musím ještě víc povolit brzdu a čekat, až se vyblázní.
Pomalu získávám převahu a vychutnávám si každou vteřinu nevšedního zážitku. Před očima stále vidím okamžik útoku. Při lovu bolenů na hladině je právě záběr nejdramatičtější. Vidíte ho! Po chvilce už vím, že vyhraju. Trojháček drží pevně a soupeřovi docházejí síly.
Ota Pavel napsal, že bolen je chytrý, protože není tak silným bojovníkem, jako třeba parma. Soubojům musí umět předcházet a většinou se mu to daří. Dnes však prohrál. Kdybych ho přelstil tenkrát na Oravě, určitě bych si ho nechal. Celý autokemp by koukal. Byl bych pyšný a rodiče taky.
Aby ne, s obyčejným prutem oklamat takového mazáka. S moderním nádobíčkem však musím dát stříbrnému krasavci ještě jednu šanci. Jen tak dokáže získat zkušenosti, které použije v dalším souboji a teprve pak se stane opravdu trofejní rybou.
Diskuze k článku (0)