Jsem fanda veškerých technik přívlače, které existují. A totéž platí i u druhového zastoupení lovených ryb. Pstruzi, okouni, candáti. Každá ryba má své období a každé z nich je zapotřebí se věnovat podrobněji, chcete-li slavit úspěchy.

text: Tomáš Fiedler

Období, které mám nejraději, je bezesporu podzim. Voda se začíná ochlazovat a ryby, obzvláště ty velké, aktivně vyhledávají potravu, aby si vytvořily tukové zásoby na zimu. Rybařina začíná být zase efektivnější. Tato část roku se však dá ještě rozdělit. A mně nejvíce baví období prvních studených dešťů, které trvá zhruba od poloviny října do poloviny listopadu.

Intenzita srážek je stále tak silná, že dokáže výrazně rozvodnit i nížinné řeky. Pro lidi je to začátek skutečného podzimu a pro ryby signál a také poslední možnost, jak se za zvýšeného průtoku dostat na svá zimní místa výše proti proudu, na místa, kde mají klid, kde šetří energii a potravě jsou na dosah. Toto na ryby štědré období ukončí až první silnější zámrzy a navrácení průtoku na standardní hodnotu.

Tak se ukažte, dravci!

Zajímají nás ryby, které putují za bílou rybou a cestou nemilosrdně vymetají rybí odpočívadla. Ta najdeme v příbřežních partiích mimo silný tah vodního proudu. Jsou to mnohdy jen malé, nenápadné výmoly v břehu, ale nepodceňujte ani ty nejmenší. Buďte si jisti, že pokud jsou na daném místě „nervózní“ rybičky, které občas něco prožene pod hladinou, tak candátí čelisti jistě nebudou daleko.

kopyto
foto: Tomáš Fiedler

Ideální doba lovu v takových podmínkách je ihned zrána a těsně před koncem povolené doby lovu, tedy za tmy. Tehdy je šance přelstít některého z velikánů vždy nejslibnější. To však neznamená, že nemůžeme být úspěšní i během dne, právě naopak, ale mé osobní údaje vždy poukazují na čas, než okolní přírodu prohřejí první paprsky slunce. V tomto období nemá smysl sestavu nikterak zjemňovat, jelikož s protahujícími candáty táhnou i sumci a obzvláště na velkých řekách můžeme natrefit na skutečné mohykány.

S jemnou sestavou budeme mít jistě více záběrů

Ale kdo chce zdolávat sotva mírové candáty, když jsou pod hladinou skutečné ponorky? Mnohdy mi připadne, že kolegové, které běžně potkávám na břehu, podle výbavy ani velkou rybu zdolat nechtějí. Jemná sestava se šnůrou malého průměru má na řece vynikající propad vodním sloupcem, ale nulovou odolnost proti oděru a o zdlouhavém zdolávání běžně velkých ryb ani nemluvím. 

Samozřejmě, že i mně se v minulosti podařilo několik husarských kousků – během prosincového lovu okounů jsem s 0,14mm monofilem zdolal i 7kg candáty, ale rybařina nemá být o náhodách, co se týče výbavy. Vždy se řídím pravidlem: „Není důležité veliké ryby přelstít a přesvědčit k záběru, je důležité je úspěšně zdolat!“

Moje sestava

Pro tento typ a období roku je v mojí pravačce číslem jedna Savage gear Bushwhacker v gramáži 80 g a osazen navijákem Okuma ceymar c-40 s návinem 0,22mm pletené šnůry zakončené většinou 60cm fluorokarbonovým návazcem o průměru 0,40 mm. Sestava je dostatečně silná, trofejní candát a ani vousáč by nás neměli zaskočit. Nedílnou součástí mojí výbavy je i prostorný podběrák s delší rukojetí.

Nástrahy

Rád chytám na delší štíhlejší gumy s větší bambulou na konci. Mají skvělý propad vodním sloupcem a nabízejí výrazné vibrace, které jsou u mě vždy (před barvou) na prvním místě. Velice jsem si oblíbil tři: Savage gear herring shad, Fat-t tail minnow a Cannibal shad. Velikosti nástrah vždy volím v rozmezí 10–19 cm a gramáž hlavičky 30 až 45 g – podle hloubky a síly proudu.

candát
foto: Tomáš Fiedler

Pokud nejsem schopný zřetelně cítit klepance o dno, ihned volím hlavičku těžší. Do hry by mohl významně zasáhnout i potápivý wobbler, ale jeho použití je mnohdy nemožné, protože valící se voda s sebou nese i spoustu nečistot včetně vodních trav, které snadno uvíznou na trojháčcích či lopatce.

Koncem října loňského roku se mi podařilo ulovit hned několik velkých candátů, ale jen jedna ryba byla skutečně výjimečná – a to zejména díky stavbě a mohutnosti svého těla.

Jedna výjimečná ryba

Rád bych napsal nějaký nervy drásající příběh o jejím zdolávání, ale moje výbava je dostatečně silná, takže bych si jen zbytečně vymýšlel. Vezmu to tedy hopem. Ráno probíhalo jako obvykle. Vstal jsem brzy, teple se oblékl a kávu už jsem usrkával v autě, které pomalu ukrajovalo mlhavé kilometry. K řece jsem dorazil ještě za tmy, téměř hodinu před povolenou denní dobou, proto jsem nemusel tolik spěchat.

Nenahazoval jsem nijak daleko a vždy po vyklesání jsem nástrahu vedl dlouhými přískoky ke břehu a cítil každé její klepnutí do tvrdého dna. Najednou jsem na rozhraní proudu a tišiny, několik málo metrů od břehu, nástrahu jakoby do něčeho natáhl. Vzhledem k tomu, že dno v tomto místě detailně znám a vím, že tu vázka není, instinktivně jsem zasekl. 

Byla to ryba! Ihned po záseku se začala válet u dna a byl jsem přesvědčen, že na druhé straně je menší sumec, proto jsem se do prutu opřel, abych zdolávání neprotahoval. Když jsem rybu prvně přizvedl k hladině, tak i ve tmě jsem jasně rozeznal, že nejde o sumce, nýbrž o slušného candáta

gumové nástrahy
foto: Tomáš Fiedler

Ihned jsem snížil tlak a povolil brzdu navijáku, aby se mi candát na silnější sestavě nakrátko pod prutem nesetřepal. Přišlo ještě několik výpadů a candát brzy odpočíval v prostorném podběráku. Sklopil jsem jeho obruče pro lepší manipulaci, abych rybu pohodlněji vynesl na rovný plac kousek nad břehem, ale jakmile jsem síť i s obsahem přizvedl, uvědomil jsem si, že v podběráku je něco extra! 

Rozsvítil jsem čelovku, abych se podíval, co mi dnes svatý Petr nadělil. Mohutný a vysoký candát byl v naprosto vynikající kondici a posléze jsem mu naměřil 98 cm, osobák je o 4 cm překonán! Následovala série fotek samospouští pořízených z provizorního stativu a pak už ryba mizela v řece, která byla stále zahalena tmou.

Candát se příliš dlouho neprobíral, máchl ocasní ploutví, osprchoval mě a byl pryč. Na památku mi v podběráku nechal částečně natráveného 20cm karasa, kterého vydávil, což jen utvrdilo moji teorii o používání velkých nástrah.

Napsat komentář