Streamery jsou z peří, šenilek, murabu, korálků a stovek dalších materiálů, navázaných na větších háčcích s delším ramínkem. Jejich úkol je jediný… Co nejvěrněji napodobovat malou rybku.
Text: Jan Stluka, foto: autor
Stejně jako jiné druhy mušek se dají rozdělit na dvě základní skupiny. Přírodní a fantastické vzory. Prvně jmenovaná sorta se většinou snaží napodobit vranky nebo malé bílé rybky. Barevné a někdy dost futuristické kombinace ze druhé skupiny spíše hrají na notu zvědavosti a agresivity mnohem hojnějšího druhu pstruha, který díky své barvě dostal přídomek duhový.
Výběr streameru
Při výběru lákadel se vyhněte čemukoliv, co obsahuje srnčí srst. Spíše sáhněte po variantě s očima vytvořenýma z malinkých korálků. Ty nejen pomáhají vydráždit dravce, jsou i zátěží navíc. I péřové varianty s olověným drátkem, schovaným pod materiál tělíčka, mají pstruzi všech druhů a velikostí v oblibě.
Tůně, nadjezí, klidnější voda za balvany, stromy či větve zasahující do vody. Všude tam může stát a číhat větší ryba, která opustí ukryt jen za soustem, které jí takříkajíc bude stát za námahu. A tím je právě streamer. Jak je patrné, společným znakem všech uvedených míst je hloubka větší než obvyklá. Proto vždy nahazujte alespoň částečně proti proudu!
Umělé rybce tím dáváte čas nutný k potopení alespoň do středu vodního sloupce, jakmile ji začnete přitahovat proti proudu. I hodně zatížené vzory tlak vody ihned vynese k hladině. Tento pohyb sice někdy funguje jako spouštěč a donutí i nerozhodnou rybu k dobrání sousta, každopádně je lepší, aby nástraha byla co nejdéle všude jinde, jen ne těsně pod hladinou. Stejně jako u přívlače existuje nepřeberné množství způsobů, jak kov s peřím oživovat. Za vyzkoušení určitě stojí podle mě ty neúčinnější.
Škubání
Nahoďte napříč, popřípadě proti vodě. Následují dva krátké, maximálně pěticentimetrové potahy a pak musí následovat dlouhé, klidně půlmetrové zatažení, potom pauza a vše znovu opakovat. Tvrdé ataky nástrahy většinou následují po znovuuvedení lákadla do pohybu a tak na ně buďte připraveni. Klasický zásek v devadesáti procentech případů končí prasknutím vlasce. Takže stačí udržet napnutou šňůru, popřípadě lehce přizvednout prut.
Nymfový klon
Zabroďte těsně k předpokládané skrýši ryby a streamer veďte pod špičkou prutu jen na vlasci. Jde vlastně o krátkou nymfu, jen na konci je jiný druh mušky. Svůdnému převracení nástrahy po dně málokdy odolají i staré a zkušené ryby, kterým je tento styl určen především.
Mokré chytání
Je velmi účinné a zvláště u starší generace rybářů moc oblíbené. Tentokrát vaše mušky imitují buď utopený hmyz spadlý do vody, popřípadě mrtvé rozence, většinou chrostíků. Společným jmenovatelem obou skupin je hloubka, ve které plavou, tedy asi pět až deset centimetrů pod hladinou. Také fádní mělčí prahy, souvislé porosty křovin v těsné blízkosti toku i písečné mělčiny, porostlé vodní zelení. Tato místa jsou pro tuto techniku lovu ta pravá. Samotné chytání je vskutku pohodová záležitost.
Brodíte, nahazujete po proudu, jen zpomalujete tah vody opírající se do šňůry jejím mírným popohazováním. Ideální je, když po vodě plující bužírka a nástraha tvoří přímku. Předbíhání ze strany háčku s peřím není na škodu, opačnému stavu je třeba se vyhnout. Po uplavání určené vzdálenosti celou délku vytažené imitace jen přehoďte. Pokud to podmínky dovolí, postupujte prostředkem toku a pročesávejte výseče obou břehů ke středu. Sledování záběrů je nenáročná činnost. Neustálé samovolné napínání celé sestavy většinou zařídí úspěšný zásek.
Jaký rozeznat suchou mušku od mokré?
Napoví vám to materiál, použitý k výrobě mušky, nakonec i samotný strohý styl vázaní. Březnovka a sluka jsou asi nejznámějšími zástupci mokrého rodu. Na každý pád vyzkoušejte i novější vzory již jednou zmiňovaných rozenců, nejčastěji jsou označovány jako pupy.
Diskuze k článku (0)