Text: Radek Matouš, foto: autor, Jaroslav Šulista, www.metersnoeken.nl
Všichni jistě znáte pořekadlo o tom, člověk míní, příroda mění… A tak se stalo i se členy naší výpravy. Změny, změny a zase změny. Nově složenou posádku tak tvoří dvojice kamarádů, rybařících kanoistů.
Zdeněk a Jarda do rozjetého rybářského vlaku nastupují za pomyslných pět minut dvanáct. Pouhé dva dny před odjezdem pak ještě můj kolega z práce, Milan. Společně pak navštěvujeme v rybářském krámku Honzu Stluku, externího spolupracovníka Rybářství, který značně odlehčuje našim peněženkám.
Opět se potvrzuje pravidlo, že dobrá rada může být někdy pořádně drahá. Ale budiž přičteno Honzovi ke cti, že jím doporučené nástrahy a nádobíčko skutečně fungují, což si velmi brzy všichni uvědomíme… A to přímo v zemi tulipánů.
Jako dárek poslouží pivo
Je polovina září, půl sedmé ráno. V jednom z přístavů na jezeře Veluwemeerna s napětím očekáváme příjezd našich nových rybářských kolegů.
„Ahoj,“ usmívá se na mne starší z dvojice.
Seznamujeme se. Formality máme za sebou. Ze zkušenosti už víme, že i malá investice může mít cenu zlata a tak každému z průvodců předáváme dárkové balení českého piva.
„Když chytneme metrovku, máte u nás další karton,“ doplňuji nabídku. „No, a když ji neulovíme, tak ten karton dostanete taky,“ přidávám kalíšek českého humoru.
Upřímný smích další komunikaci vyloženě usnadňuje a všichni začínáme mít pocit, jako bychom se znali už dávno.
„To jsou lodičky!“ obdivně volá Milan s upřímností sobě vlastní.
„Tady nás záda bolet určitě nebudou,“ přidávám další argumenty a nechávám své oko láskyplně spočinout na luxusních otočných polstrovaných sedačkách. V každé lodi jsou dva echoloty, takže na rybářské TV se může dívat z první řady opravdu celá posádka.
Naše nové luxusní příbytky jsou rychle na vodě a my můžeme konečně sny proměnit v realitu. Já se Zdeňkem vyrážíme s Dickem, kolegové se uvelebují v pohodlí Seanovy lodě.
„Trythisone,“ nabízí Dick reflexní žlutý wobbler z dílny Henka Simonsze. Zdeněk i já profíkům důvěřujeme a nenecháváme se dvakrát pobízet. Zkouším oranžovou rapalu a Dickjerka salmo v podobě okouna. S trollingem začínáme hned v přístavu.
„Strike!“
Ani se nestačíme rozkoukat a Dick už hlásí záběr na Zdenkově prutu. Kolega neskrývá překvapení. Všechno proběhlo rychle a štika je u lodi. Dick zkušeně pomáhá a vytahuje první úlovek zkušeným hmatem za skřelemi. Metr zabudovaný na dně lodi nám dává jasnou odpověď…
Jéžišmarjá! Jediný centimetr chybí do vstupenky do vysněného klubu. I tak je krásných 99 cm Zdeňkovým novým osobním rekordem. Dick se směje, kamarádovi blahopřeje a plácá ho po ramenou. Následuje tradiční focení a pak opět pokračujeme v lovu. Laťka je teď nasazena opravdu vysoko.
Z přístavu se dostáváme na volnou vodu. Dick nás informuje, že nejdříve zkusíme trolling v hlubší vodě a pak budeme vláčet. Po chvíli pozorujeme pohyb na druhé lodi. Prvním úspěšným lovcem druhé posádky se stává Milan. Štiku kolem 75 cm ale ani neměří a okamžitě ji vrací zpátky do rodného živlu. Za deset minut přidává i Dick na pomyslný lístek další štiku v délce 79 cm.
Změna místa
V půl jedenácté přijíždíme do dalšího přístavu. Na konci se otáčíme. Rychle navíjím, abych se zbytečně nezamotal kolegům do jejich rybářského nádobíčka.
„Kruci!“ vykřiknu leknutím.
Půl metru od lodi se vyvalila nádherná štika, ale nedobrala. Na nic nečekám a wobbler vracím do stejného místa. Další vlna, stříkance, na prutu cítím silného protivníka. Následuje krásný souboj, po němž jsem i já odměněn tulipánovou krasavicí v délce 81 cm.
Chci Dickovi podat ruku na znamení díků, ale zastavuje mě ostrý hvizd. Všichni se rychle otáčíme. Signál přicházející od kolegů z druhé lodi nám jasně říká – jsme taky dobrý. Voda stříká na všechny strany. Je jasné, že u sousedů se odehrává kvalitativně jiný souboj.
Dicka okamžitě žádám o lepší fotografickou polohu. Pomalu se přibližujeme ke kolegům a s napětím sledujeme Milanovu přetahovanou. Velké stříkance a výrazně ohnutý prut prozrazují velikost soupeřícího predátora. A je to tady, říkám si v duchu a spoušť mačkám jako o život. Štika ve výskoku už nenechává nikoho na pochybách. Bingo! Jasný volňásek do klubu metrovkářů.
„Kolik? Tak kolik?“ křičím nedočkavostí na kolegy.
„Sto dvanáct!“ odpovídá Milan vzrušeným hlasem.
„Tak to bude drahý, parťáku,“ dodávám nekompromisně. „Na nováčka ses teda pořádně odvázal, to ti řeknu.“
Úspěch všechny povzbudil, naše srdeční i házecí frekvence výrazně nabírá na obrátkách. Úspěšné místo nám už ale dalšího predátora nevydává, takže pokračujeme na volnou vodu. Tentokrát zkoušíme vláčet na mělčině u malého ostrůvku. Domácí TV ukazuje hloubku kolem jednoho metru.
„Strike,“ hlásí Dick, ale ryba nedobírá. Po chvíli se přidává i Zdeněk se stejným výsledkem, jeho štika se vypíná těsně u lodi. Podobně je na tom i druhá posádka. Po půlhodině se přesunujeme na hlubší vodu.
Pět metrů na echolotu je stabilních tak, jako poslední dobou i česká měna. V celém Nizozemsku absentují kopce a nerovnosti – všude samá placka, jak známo. A to samé platí i pro jezerní dno. Máte naprostou jistotu, že se nijak nezmění a vaše nástraha nikde neuvízne. I proto patří mezi oblíbené skutečně monstrózní nástrahy, klidně půlmetrové.
Obludy, které by vyvolaly v Čechách upřímný smích, jsou tady málem samozřejmostí. Neskutečné barvy a rozměry umělých nástrah jsou doplněny důvtipným „tunningem“ v podobě dalších listů z rotaček a přídavných gum, což ukazuje na VIP kategorii mezi nástrahami.
Dick nám ukazuje štičí imitaci v délce 50 cm. Mohutná vlna po vhozené nástraze připomíná výbuch granátu.
„Strike,“ hlásí během pěti minut Dick. Nemožné se stává možným, země, kde zítra znamená již včera, začíná mít zcela jinou podobu.
„Bože! Ta bude velká!“ hlásí náš lodivod. Voda stříká na všechny strany a na hladině se rozkoukává gigantická umělotina. Fascinovaně hledíme na vodní hladinu, kde se odehrává zajímavé divadlo. Souboj štiky se štikou, souboj průmyslu s přírodou, souboj…
„Shit!“ Úderné slovo souboj ukončuje. Na palubu se dostává trochu jiná štika, než si Dick přál, ale je vidět, že si ze ztráty kapitální ryby moc nedělá. Úspěch vidí hlavně v tom, že nástraha funguje. Po chvíli se k nám přidává i druhá loď a tak zkoušíme trolling na dohled.
„Je tam!“ volá Milan a připisuje si další krásnou štiku v délce 85 cm. Jarda během chvíle doplňuje náš dnešní lovecký lístek o nový druh – pěkného okouna. Úspěchy povzbudily i posádku naší lodě a Dick potvrzuje strike vylovením dalšího, 83 cm dlouhého predátora.
Po další úspěšné hodince se dostáváme do dalšího přístavu. Jedeme pomalu a já zkouším házet.
„Strike,“ hlásím hrdě. Světlo nadvodního světa spatřuje pěkná štika v délce 80 cm. Další akademická čtvrthodinka a vyrážíme opět na jezero. Ulevujeme našim páteřím. Pohodlně se usazujeme v polstrovaných křesílkách a začínáme s trollingem v hloubce do pěti metrů.
„Strike!“ hlásí Zdeněk, ale štika se těsně u lodi opět vypíná.
„Strike,“ přidává další informaci Dick. „Je velká,“ doplňuje. Predátora dlouho nemůže dostat ode dna. Daří se to asi až po deseti minutách souboje. Dick štiku rozvážně přitahuje…
Jejda! Dick se srdečně směje. Aby ne! Ze štiky se vyklubal velký, ale ne zrovna mohutný cejn. Byl zaseklý za hřbet, měřil 62 cm a byl naší nejmenší rybou dnešního dne. Krátce po čtvrté se potkáváme s druhou lodí a dnešní úspěšný lov končíme. Dobrá nálada nás neopustila.
„Nezapomeňte vyndat z gum háčky, až budete v uličce lásky v Amsterodamu,“ prokazují smysl pro humor naši průvodci. „Zítra na viděnou.“
Všichni se těšíme, co zítřejší den přinese. Ale o tom až příště…
Diskuze k článku (0)