Život přináší různá překvapení. Některé historky bývají veselé, jiné zavánějí naopak dobrodružnou, až hororovou atmosférou. Dokáží pobavit i poučit. Lidský život se někdy ocitá doslova na vlásku a každá získaná informace může číhajícímu nebezpečí předejít.
text: Zdeněk Hofman
Pojďme se bavit a vzdělávat současně. Přispět může každý, kdo nějaký zážitek má. Pošlete svůj vlastní příběh pro zasmání i poučení ostatních. Pro začátek přicházím na trh s vlastní kůží.
Zhruba před šesti lety jsme začali chytat sumce na bójky. Byla to krásná, průkopnická léta plná pokusů i omylů. Vymýšleli jsme vlastní montáže i strategii lovu. Nezbytnou pomůckou pro lov sumců je loď na zavážení. Jezdili jsme společně s manželkou a dostat veškerou bagáž do fabie combi byl velký oříšek.
Tato skutečnost měla zásadní význam při nákupu plavidla. Pro zavážení musí bohatě postačit malý, rekreační člun. Materiál byl sice ze slabé gumy, ale prodejce mě uklidnil, že člun má několik komor a těžko se prorazí všechny najednou. Sumci se navíc chytají v letních měsících a s plaváním nemám žádný problém, tak čeho se bát.
Několik sezon na klidné Sázavě proběhlo opravdu v pohodě. Člun nebyl sice moc pohodlný, ale těch několik minut během zavážení se dalo vydržet. Chtěli jsme chytat větší sumce a začali jezdit na Labe. Velká řeka už tak klidná nebyla. Člun se občas během přistávání nebo vyplouvání škrábnul o kámen a nafouknutá podlážka splaskla.
Tato vada však na provoz lodi neměla žádný negativní dopad. Nosnost lodi zajišťovaly dvě obvodové komory, které držely dobře. Jejich prodření jsem při nastupování předcházel tak, že jsem člun odstrčil asi půl metru od břehu a do lodi naskočil. Vše fungovalo. Až do osudného dne.
Zavážení se nějak opozdilo, smrákalo se a já v rychlosti naskočil do člunu. Hlavou se mi honily myšlenky, kde dnes nastražím, když najednou se stalo něco nečekaného. Jednu nohu jsem strčil na dno člunu, druhou se odrazil od kamene a nasedl. Někde něco křuplo a první noha zmizela pod člun. Dosedl jsem rozkročmo na bok lodi.
Asi tři vteřiny se nic nedělo, pak se celý člun, do kterého začala téct voda z protržené podlahy, převážil a převrátil dnem vzhůru. Najednou jsem byl pod vodou. V botách, oblečen, s čelovkou na hlavě a hlavou dolů, jako spící netopýr. Spát se mi rozhodně nechtělo. Nedocházelo mi, co se děje, ale pud sebezáchovy zafungoval naštěstí automaticky.
Vytáhl jsem nohu z prasklé podlahy a začal kopat nohama ve snaze vyplavat na hladinu. Byly však zamotané do kotvícího lana a provazu bójky. Během rozmotávání jsem v proudu na chvíli ztratil i orientaci a nevěděl, kde je dole a kde nahoře. Konečně se mi podařilo vyprostit tělo z provazů a vyplavat na hladinu. Pod vodou jsem nebyl déle než třicet vteřin, ale přesto trvalo pěkně dlouho, než jsem popadl dech a začal normálně dýchat.
Plácal jsem se jen dva metry od břehu a bojoval s proudem. Podařilo se mi vyškrábat na břeh a holý život zachránit. Pohlédli jsme s Lenkou na řeku a začali se strašně řehtat. Na hladině proud unášel moji čelovku a ta stále svítila. Možná tak doplavala až do Hamburku. Dnes už dáváme tento otřesný zážitek k dobrému zvesela, ale už máme kvalitní člun z kvalitní gumy. A to samé doporučuji i vám.
Ano taky se nám to stálo,je to nepříjemné,no tak jsme dojeli doma zalepily,a opět je jako nový.
Musí to být nepříjemné a ještě když jste daleko od domova
S tím zamotáním do lan to není moc velká sranda, Labe už u břehu je mnohdy dost hluboké. Štěstí, že se pán vymotal do půl minuty, kdyby byl na rybách sám, tak už by mohl přijít i smrťák. A když ne on, tak alespoň škoda vybavení, které utonulo nebo odplulo. 😀 Díky za článek, dám si na tohle pozor. I jsem si sám sobě říkal, že je blbost plavit se na obyčejném člunu a lovit z něj ryby, však není ani moc prostorný na tenhle účel. Ale líbí se mi typy člunů Bellyboat.