Sumec se mi v srdci, duši i mozku usídlil od prvního okamžiku, kdy jsem se s tímto úžasným tvorem setkal. Jeho lov se pro mě stal tak silnou vášní, že ji dlouhé roky nedokázala pochopit ani má rodina a mnohdy ani přátelé.
text: Jakub Vágner
Za sumci jsem procestoval snad všechny kouty světa, kde Silurus glanis žije. Stal se mi totální vášní, které jsem byl schopen obětovat úplně cokoli. Byla to doslova posedlost, u které jsem chtěl neustále posouvat hranice.
Toužil jsem poznávat místa, kde sumci žijí, nové země, lokality, jejich odlišné chování a v neposlední řadě chytat obří ryby. Může vážit sumec opravdu 100 kilogramů? Nebo dokonce 150? A co třímetrová hranice? Skutečně někde tak dlouhý sumec žije? Chtěl jsem prozkoumat všechny ty legendy, které jsem z vyprávění starších, zkušených rybářů hltal už od dětství. Takové byly mé počátky lovu sumců…
První sumec
Bylo mi devět let, když jsem poprvé ucítil tah velkého sumce. Pobýval jsem u přehrady u svého strýce na prázdninách. Cítil jsem se tam jako v ráji. Kolem přehrady pobíhala zvěř, na březích rostly divoké jahody a hlavně tu plavaly štiky jako polena. Tehdy jsem chytal na žlutý proutek od Tokozu, naviják Rex a polystyrenovou kulatou káču. Vybavení, které měl tehdy každý, protože nic jiného nebylo k dostání. Byla zkrátka jiná doba. Sportovní rybolov byl v plínkách a stejně tak i naše znalosti.
Nikdy nezapomenu na pocit, když se káča ponořila pod vodu a vlasec se začal z cívky odvíjet takovou rychlostí, že se mi roztřásla kolena. Po záseku následoval neovladatelný tah a já vůbec netušil, kdo se mnou ve vodní říši tento souboj svádí. Po několika minutách se u břehu objevil první velký vír. V myšlenkách se mi honily všechny ty strýčkovy příběhy o obřích hlubinných štikách.
Z dálky jsem zaslechl strýčkův prskolet. Zvuk jeho trabantu jsem většinou slyšel nerad – obzvláště dnes, jelikož to byl poslední den prázdnin a ten prskající zvuk byla předzvěst mého odjezdu z rybářského ráje. Jenže, co když mi to ta obrovská štika urve? Nikdo mi nebude věřit, honilo se mi hlavou.
Jakmile se otevřely dveře trabantu, křičel jsem, co mi hlas dovolil. Strýček ke mně seběhl ze stráně a v ten okamžik se u hladiny ukázaly dlouhé vousy velké černé ryby.
„Sumec! To je, Kubo, sumec!“ křičel na mě strýček a byl z toho ve stejném šoku jako já. Můj štikový podběrák působil v tomto případě spíše jako síťka na motýly. Strýc byl chlap jako hora, a tak sumce popadl za prsní ploutve a řecko-římským zápasnickým stylem ho vynesl do stráně nad přehradu.
Společně se sumcem jsme leželi vedle sebe v trávě a pomalu oddychovali. Díval jsem se do jeho malých očí a už tehdy pochopil, že sumec je jiný. Obdivoval jsem jeho krásu i majestátnost. Vypadal jako král, který uznal svou prohru. Byl to pro malého kluka, kterým jsem tehdy ještě byl, zvláštní pocit.
Zabít štiku nebo úhoře, s tím jsem neměl problém. Najednou ale vedle mě leželo veliké tělo, vlastě stejně velké jako jsem byl já sám… Tehdy jsem poprvé zažil vnitřní pocit, že zabít takovou rybu není správné. Byl jsem ale jen malý kluk, který podle dospělých neměl rozum.
Strýček vytáhl svůj lovecký nůž a po chvíli ty malé, ale krásné oči už tak krásné nebyly. Byly prázdné a se zapadajícím sluncem se od nejkrásnějšího mramoru jeho těla přestaly odrážet i poslední paprsky toho dne.
Hlavu sumce jsem měl několik let vystavenou v dětském pokojíčku. S lety na ni dosedal prach, až jsem ji jednoho dne sundal a spálil. V duchu jsem se mu omluvil a věděl, že dalšího sumce už nikdy zabít nechci.
Až v budoucnu přivede má dcera svého prvního sumce ke břehu, budu rád, pokud se bude na tohoto úchvatného tvora dívat stejně bázlivýma očima jako já před více než třiceti lety. Raději mu pak ale dá jen pusu a bude sledovat, jak zmizí jeho ocasní ploutev pod hladinou jeho domova… Ano, naštěstí je jiná doba…
Kde všude už chytal Jakub Vágner velké sumce? Jaká je maximální velikost sumců v Evropě? Můžeme se někdy skutečně dočkat padnutí třímetrové hranice? Který sumec Jakubovi svou velikostí vyrazil dech? Jak probíhal jeho lov Krále sumců? A kolik měřil?
To vše si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství. Na stáncích je od začátku srpna.
Objednat si ho můžete také v našem e-shopu.
Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářství, můžete si ho zařídit zde.
Diskuze k článku (0)