Srpnové Rybářství: Když si povídají kytovci

Zvuk se pod vodou šíří téměř pětkrát rychleji (1500 m/s) než ve vzduchu, čímž se stal efektivním nástrojem pro dorozumívání.  Kytovci ve vývoji komunikace pomocí zvuku dospěli mezi mořskými savci nejdále.

text: Zuzana Sajdlová

V oligocénu, před více než třiceti miliony lety, se u předků dnešních ozubených kytovců (Odontoceti) vyvinula schopnost echolokace jako adaptace na noční lov vertikálně migrujících druhů hlavonožců a mezopelagických ryb. Kytovci se dorozumívají škálou zvuků, které se liší frekvencí, intenzitou, vlnovou délkou, dobou trvání a oblastí vzniku.

Kosatky mají vlastní dialekty

Nejpokročilejším „jazykem“ se dorozumívají zástupci čeledi delfínovitých (Delphinidae), kteří tvoří dlouhodobě stabilní stáda vedená samicí. Například slovník kosatek dravých (Orcinus orca) se sestává z pískání, pulzních volání a echolokačních impulzů o frekvenci 5–50 kHz. Tyto zvuky jsou v určitém rozsahu unikátní pro každou rodinu/smečku kosatek a tvoří nářečí – dialekt.

U blízce příbuzných stád v rámci jedné geografické oblasti mohou být určité prvky nářečí sdíleny, ale slovní zásoba jedinců ze vzdálených částí oceánu se liší obdobně, jako se mezi sebou liší různé světové jazyky. Zatímco kosatky z Norského moře používají 23 typů volání, antarktické kosatky z Rossova moře 28 zcela odlišných typů.

Vorvaní kódy

Také u vorvaňů, jejichž stáda sestávají převážně ze samic a mladých jedinců, je vyvinuto nářečí. Slovní zásoba vorvaňů na rozdíl od ostatních ozubených kytovců neobsahuje pískání ani pulzní volání, nýbrž série 3–20 ultrazvukových impulzů (kliknutí), které se sdružují do skupin zvaných „kódy“.

Zpěv keporkaka

Komunikace kosticovců (plejtváci, plejtvákovci, velrybky, keporkaci a pravé velryby), by se mohla zdát ve srovnání s ozubenými kytovci jednoduchá. Ovšem to je klam, který souvisí s omezenými znalostmi jejich sociálního života a možnostmi detekce jejich konverzace. Kosticovci jsou převážně samotáři a obvykle netvoří permanentní stáda jako ozubení kytovci. Denně urazí až stovky kilometrů, proto se u nich komunikace obtížně studuje.

Dosud nejlépe je komunikace popsaná u keporkaka (Megaptera novaeangliae), který je mezi kosticovci nejdružnější. Keporkakové používají během migrace a na zimních a letních stanovištích odlišné typy konverzace. Vokalizující samci na zimovištích se zdržují v hloubce 15–30 m pod hladinou v charakteristické pozici s hlavou skloněnou dolů. Vyluzují přitom složité zvukové sekvence zvané „písně“, z nichž každá trvá 7–30 minut. Píseň sestává ze slok neboli „frází“, které se dále dělí na kratší jednotky, obdobně jako tomu je v případě veršů básní.

Všichni samci zpívají stejnou píseň

Když kytovec píseň dokončí, pokračuje znovu od začátku s toutéž písní a zpívá pouze v nepřítomnosti ostatních samců. Písně se během sezony nemění. Všichni samci z jedné populace zpívají tutéž píseň. Písně se však změní příští rok, a to v každé populaci přibližně ve stejnou dobu. Nikdy nejsou opakovány původní verze písní, takže staré skladby postupně zanikají.

Písně geograficky oddělených populací jsou různé, avšak velryby si dokážou některé sloky vypůjčovat od ostatních populací. Význam písní, které produkují pouze samci, dosud není zcela objasněn. Předpokládá se však, že jde o signalizaci jiným samcům, jimž zpěvák dává na vědomí, kde se právě nachází, a zpěvem manifestuje svoji fyzickou zdatnost.

184 velrybích songů

Tyto námluvní „koncerty“ nejsou novinkou ani mezi velrybami grónskými (Balaena mysticetus), u kterých bylo popsáno na 184 druhů písní. Při migracích a na pastvištích velryby nezpívají. Dorozumívají se zvuky vzniklými při výskocích či úderech ploutví o mořskou hladinu a také pomocí zvuků sociálního charakteru, které se uplatňují do zhruba 10km vzdálenosti, a které u keporkaků zahrnují 34 typů. Používají se při konverzaci mezi skupinami, jako jsou matky s mláďaty či samice v doprovodu samce, ale také při rozhovorech uvnitř skupin.

(Mgr. Zuzana Sajdlová, Ph.D. působí na Hydrobiologickém ústavu Biologického centra AV ČR, v.v.i. v Českých Budějovicích.)

K čemu všemu používají kytovci zvuky? Jak reagují na lidskou lodní dopravu, sonary válečného námořnictva nebo vrtání mořského dna? Může vorvaně ohrozit dekomprese? O kolik decibelů vzrostl šum v oceánech za posledních sedmdesát let?

To vše si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství. Na stáncích je od začátku srpna.

Objednat si ho od 1. srpna můžete také v našem e-shopu.

Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářství, můžete si ho zařídit zde.