V polovině července jsem byl na rodinné dovolené v Itálii. Na programu byly hlavně prohlídky památek. A rodinné znamená samozřejmě „no fishing“. To srdce rybáře moc nezaplesá. Jako antidepresivum jsem s sebou přibalil cestovní přívlačový prut a pár umělotin v krabičce. I když šance na rybaření byla mizivá. To ale neznamená, že jsem si dovolenou neužil. Času, který strávím s nejbližšími, si velmi vážím. Jenže bez rybaření jsem nakonec nevydržel.
text: Šon Chung
Procestovali jsme velkou část Itálie. Zavítali jsme i do sousedního San Marina. Nejdál, kam jsme dojeli, bylo Paestum. Prohlídli jsme si také Pompeje a pobřeží Amalfi. Často nás doprovázely výhledy na azurové moře olemované citronovými sady. Ale s prutem k moři jsem se dostal jen jednou.
Potkal jsem dva Italy. Jeden vláčel 7g plandavku. A druhý chytal na boloňku s malým háčkem a kouskem rybího masa na něm. Oba byli bohužel bez úspěchu. Já chytal na těžko a na rybí maso vytáhl tři malinké hlaváče. Na přívlač jsem byl bez kontaktu s rybou.
Pak jsme přejížděli na sever Itálie. Přejeli jsme přes mohutnou řeku Pád. Občas se cesta klikatila podél menších průzračných řek pstruhového charakteru. Kochal jsem se mlsným pohledem a snil o tom, jak by se tam nahazovalo.
Poslední naše destinace byl apartmán ve městě Arco s výhledem na největší italské jezero Garda. Při pohledu z dálky na vodní plochu mi bylo jasné, že poslední příležitost si nenechám ujít. Rodina jela na celý den okouknout Veronu. Já jsem s klidem obětoval město, ve kterém ve světoznámém dramatu Williama Shakespeara pobývali Romeo a Julie, a raději čas využil na rybaření.
První krok byl zajistit byrokratické náležitosti a bylo mi jasné, že v rybářství mi pomůžou. Ochotný prodavač – rybář mě potěšil, že když jsem ubytovaný v kraji Trentino, nemusím mít povolenku. Tuto informaci jsem nějak neověřoval.
Rovnou jsem vybral pár místních třpytek za 20 € (asi 500 Kč), což byla předpokládaná částka za povolenku. S úsměvem na rtech jsem mazal rychle ke břehu a co se stalo potom, uvidíte v krátkém videu.
Chytání bych shrnul tak, že pro mě bylo velmi těžké, protože jsem vodu vůbec neznal. Chyběl mi také kousek štěstí, abych vytáhl dvě trofejní štiky, které jsem ztratil. Každopádně s nulou jsem neodjel, zachránilo mě krásně zbavené štičí miminko. Pro ty dvě, co mi utekly, se určitě někdy vrátím. Ta krásná příroda kolem jezera a možnost chytat ryby je pro každého velká pozvánka.
Diskuze k článku (0)