Letošní zahájení lovu štik a ostatních dravých ryb přívlačí jsem si užil ve Skandinávii a stálo to opravdu za to. Po návratu z okouzlujícího severu Evropy, stále ještě pln dojmů a zážitků, mi chvilku trvalo, než jsem se vrátil do zajetých kolejí. Ale rybářská vášeň mi nedovolila dlouho zahálet a tak jsem v prvním volném termínu konečně vyrazil k vodě s přívlačovým prutem i doma. Prověřit stavy štik a dalších dravců na mé oblíbené řece.

Text: David Mašek, foto: autor

A tak stojím za rozbřesku na břehu řeky, nad vodou se válejí chuchvalce mlhy a poklidnou hladinu dlouhé tůně rozvlní dopad mé rotačky. Pozvolna přitahuji nástrahu zpět a přes jemnou špičku prutu cítím, jak list nástrahy spolehlivě pracuje.

Postupuji proti proudu řeky a svou pozornost upínám hlavně na rozhraní tůní a proudných úseků. Nevynechávám žádné místo, kde tuším stanoviště ryb. Zatím jsem bez záběru, nedaleko slyším hukot blížícího se jezu. Na karabinku připnu žlutou rotačku a snažím se ji udržet v prudké, dobře okysličené vodě přímo pod jezem.

A vyplatilo se! Na druhý nához přichází krátce po dopadu prudký záběr a za okamžik se mi u nohou mrská krásný potočák. Měří lehce přes třicet a jde zpátky do vody.

Moje první letošní domácí ryba. Úsek řeky nad jezem jakoby z oka vypadl tomu předchozímu. Bohužel, stejné je to i s množstvím záběrů. Ale nevadí, utěšuji se, vždyť jsem teprve na začátku. U dalšího přepadu zabrodím na rozhraní proudu a klidné vody a poté trpělivě prohledávám vodní sloupec.

Postupně měním nástrahy, střídám jejich barvy i velikosti, když vtom mě z lehké letargie probudí nesmělé trhnutí ve špičce prutu. Přiseknu a cítím, jak na konci vlasce svádí ryba boj s neznámou silou. Že by okoun? Ne, ne. Opět pstruh, tentokrát však mnohem menší.

Nevzdávám se. Přesouvám se dále. Proud zde není tak silný, krásné místo pro okouny. Na druhý nához se mi podaří umístit nástrahu přímo před rozvětvené, částečně odhalené kořeny mohutné olše.

Jen co zatočím kličkou, přichází prudký záběr a během chvilky zdolávám svého prvního dnešního okouna. Hraje všemi barvami, je to prostě krasavec. Poté, co během dvaceti minut vydoluji z tůně ještě jednoho duháka, se s jezem loučím.

Rozsáhlou chatovou oblast obcházím lesem a k řece se vracím až hezkých pár set metrů nad ní. Zde se charakter řeky mění.

Z předchozího parmového pásma má blíže k lipanovému či pstruhovému, ale i zde jsou hluboké tůně, které často slouží jako úkryt pěkné štice nebo slušným okounům.

Přestože se opravdu snažím, měním nástrahy i způsoby vláčení, nedaří se mi přimět žádnou rybu k záběru. A tak veškerou pozornost upínám k poslednímu jezu na tomto úseku řeky. V proudu, pod přepadem, svádím nerovný souboj s malým pstruhem, který se naštěstí sám u břehu vyhákne. Dalších záběrů se během další půlhodinky nedočkám.

Do důvěrně známých míst

Dávám si přestávku. Prošel jsem snad 5 km řeky a nebýt několika jezů, jsem bez ryby. A přitom celý úsek nabízel velké množství tůní, proudů, podemletých břehů a dalších lákavých rybích úkrytů! Jakoby se po rybách voda slehla. A tak se nakonec přesouvám několik kilometrů proti proudu. Do míst, která důvěrně znám.

Na horním toku je řeka o poznání užší, nicméně stále dostatečně hluboká. A co je hlavní, skýtá nepřeberné množství vhodných lovišť. Člověk si zde občas připadá jako na dobrodružné výpravě v divočině, neboť řeka se vine údolím, které připomíná džungli. Zarostlé břehy společně s převislými, všudypřítomnými větvemi plně dotvářejí specifickou atmosféru místa. Snad i proto není tato část toku tak známá a navštěvovaná.

U první tůně, na jejím spodním konci, zvednu ode dna rybu, ale nabízenou rotačku nedobere. Rychle měním nástrahu, nicméně přimět ji k opětovnému záběru se mi nepodaří. Za ostrou zatáčkou přehradil koryto řeky mohutný kmen vyvrácené vrby, zřejmě následek jedné z jarních bouří.

Mezi větvemi se vytvořilo volné okénko, snad metr na metr, vhodné maximálně pro vertikální přívlač. Přesto mě to zláká a z pouhé zvědavosti vhodím mezi větve malinkou rotačku. Jakmile uvedu nástrahu do pohybu, ze spletence větví po ní okamžitě vystartuje pstruh.

Uchvátí předloženou třpytku a snaží se dostat zpět do bezpečí. Chvilková přetahovaná nakonec končí jeho vítězstvím. Jeden z háčků se zasekne do větve a ryba se následně setřepe. Přesouvám se po proudu dolů a netrvá to dlouho, přichází další záběr. Vzápětí se do vzduchu vymrští pěkný potočák. Není to žádný obr, ale hlavní je, že tu ti kluci jsou. A nejen to, dokonce i slušně berou.

Konečně se něco začíná dít!

V průběhu několika desítek minut se dostavují další záběry. Berou převážně pstruzi, ale spletlo se i jedno štíhle. Pro naprostou zaujatost z lovu jsem si vůbec nevšiml, že se nade mnou zčistajasna objevil pořádný černý mrak.

Před prvními těžkými kapkami deště jsem se jen taktak stihl ukrýt pod kmenem napůl vyvráceného stromu a prudkou, nicméně krátkou přeháňku jsem využil k doplnění nezbytných tekutin. Kontroluji čas, mám ještě asi dvě hodiny. Dost dlouhá doba na ulovení nějaké větší ryby. Přede mnou se koryto rozšiřuje, objevují se v něm malé kamenné ostrůvky a vytvářejí soustavu několika tůní spojených proudy mezi kameny. Hodně zajímavé místo.

Začínám u horní tůně. Zkouším vodit nástrahy různou rychlostí, měním barvy i modely, ale nic nezabírá. Tak krásné místo přece nemůže být bez ryb, zoufám si. Počáteční nadšení ze mě pozvolna vyprchává. Trošku ledabyle umístím rotačku před rozsáhlý systém kořenů staré vrby na druhé straně řeky.

Nic se neděje a tak ji přitahuji zpět kolem velkého balvanu, který zároveň tvoří předěl mezi proudem a hlubší tišinou. Vtom dostávám ránu do prutu, špička se ohýbá a ryba si to namíří šikmo proti proudu do prostřední tůně. Tah je silný a zatím netuším, s kým mám tu čest. Až teď! Série několika výskoků za sebou prozradí krásného duháka. Nechce se vzdát bez boje, ale nakonec je moderní náčiní nad jeho síly. Opatrně ho měřím, slušných čtyřicet čísel. Je to skutečně krásná ryba, ještě ji vyfotím a poté pouštím zpět.

Tak nakonec se na mě dneska přece jen štěstí usmálo, říkám si v duchu. Ačkoliv po prvním úseku řeky jsem byl zralý na ručník ve vodním ringu, nedokážu se zbavit myšlenek na to, jak dlouho bude ještě tento stav trvat. Jak dlouho bude ještě možné u nás najít řeky, které nejsou tolik navštěvované a kde si lze slušně zarybařit v krásné přírodě? Zdá se mi, že situace je v tomto smyslu stále více alarmující a ryby prostě z řek mizí. Tak uvidíme.

Napsat komentář