Do Norska jsem se chystal už několik let. Chtěl jsem tam vyrazit na pstruhy žijící v řekách a jezerech, nakonec jsem s sebou vzal i manželku.

Text: Miloš Urych, foto: autor

Přestože jsme trávili s manželkou všechny dovolené s vlastním karavanem prakticky pouze v našich oblíbených destinacích v Čechách, dospěl jsem k závěru, že na cestu do Norska by to nebylo nejlepší řešení. Souprava osobního auta s karavanem představuje soupravu dvou vozidel se všemi průvodními podmínkami. Zvolil jsem tedy možnost použití obytného auta z půjčovny. Toto řešení mělo jedinou nevýhodu. Obytné auto se muselo využívat i jako dopravní prostředek během dne.

Trasu cesty jsem naplánoval tak, abychom poznali horské oblasti Norska i nádherné fjordy a řeky. Jako rybář, věnující se převážně muškaření, jsem chtěl poznat norské rybářské revíry, hlavně řeky s obsádkou lososovitých ryb. Tomu jsem podřídil i plán cesty, i když nakonec všechno dopadlo jinak.

Cesta

Po dohodě jsme nezvolili přeplavbu trajektem ani do Norska a ani do Švédska, nýbrž cestu po souši s využitím přemostění přes moře jak v Dánsku, tak z Dánska do Švédska.

Mosty jsou perfektní ukázkou techniky a myslím, že stojí za poznání. Přes Německo jsme profrčeli, přes Dánsko vlastně taky, poněkud volněji jsme pak projížděli Švédskem.

Cesta obytným autem byla, jak jsme poznali už po prvních kilometrech, pohodlná a s úplným komfortem. K dispozici jsme kromě prostoru ke spaní měli i vybavení kuchyně (plynový sporák, chladničku, malý mrazák i sociální zázemí). První den jsme tedy překonali Německo, druhý den jsme se přes Dánsko a výše zmíněné mosty posunuli přes téměř celé Švédsko. Přestože ve Švédsku je možno přespávat v okolí komunikací, najít vhodné místo pro přenocování nebylo jednoduché.

Jsme na místě

Norské hranice jsme překročili u města Halden a protože se současně platilo i mýtné za přejezd mostu přes fjord, bylo to spíše jen zpomalení s pokynem norských celníků k pokračování v jízdě.

Pokračovali jsme na sever k nejdelšímu jezeru ve Skandinávii, Mjoso. Jezero je průtočné, protéká jím řeka Lagen s výskytem lososovitých ryb. Při průjezdu městečkem Skreia jsme zastavili u nádherného jezu a protože už bylo pozdní odpoledne, rozhodli jsme se, že tu přenocujeme.

Shodou okolností zde byli i rybáři, kteří lovili pstruhy na umělou mušku. Asi půl hodiny jsem je pozoroval a vyzvídal jejich zkušenosti. Nějakého úlovku jsem se však během té doby nedočkal. Jez byl vysoký asi 4 m vysoký a byl zde postavený jednoduchý, ale účinný komorový rybí přechod.

Další den jsme pokračovali dále na sever kolem řeky Lagen a Otta do turistického střediska Lom, které leží uprostřed norských národních parků, kde jsme strávili další noc. Následující den jsme pokračovali vzhůru podél řeky Otta do hor s řadou nádherných větších i menších horských jezer s křišťálově čistou vodou.

Po průjezdu horského sedla jsme úzkou silnicí s mnoha serpentinami sjeli k nejkrásnějšímu norskému fjordu Geiranger, kde jsme se utábořili v kempu přímo na břehu. Soumrak přišel pozdě, ještě dlouho po jedenadvacáté hodině byly okolní hory ozářené slunečními paprsky. Zde jsme spatřili vlastně první ryby. Ve fjordu, asi 200 m od břehu, vyskakovaly štíhlé, stříbřité, skoro metrové ryby, snad mořští pstruzi nebo lososi.

Protože jsem stále měl v úmyslu lovit pstruhy v řekách Jolstra a Gaula i v přilehlých jezerech regionu Sognfjord, pokračovali jsme další den směrem do Sunnfjordu. Před odjezdem jsem kontaktoval místní Norskou rybářskou asociaci s prosbou o zaslání podmínek rybolovu jak v řekách, tak v jezerech a fjordech. Podmínky lovu pstruhů obecných i mořských a lososů jsem dostal vlastně obratem i s popisem míst a přáním šťastné cesty a úspěšného lovu.

Z kempu v Geirangeru jsme pokračovali částí hor podél menších i větších jezer, uprostřed národních parků. U jezera Strynvatnet jsme opět potkali dva místní pstruhaře, kteří toužili po mořských pstruzích. Jeden lovil na mokrou mušku, druhý na třpytku.

První nahození

Přespali jsme na odpočívadle zapomenuté silničky, končící v blízké osadě u fjordu. Zde jsem měl i dostatek času zkusit své rybářské štěstí na pstruhovou třpytku ve fjordu, leč neúspěšně. Ryby se ukazovaly, ale byly příliš daleko od břehu a bez lodi nedostupné.

Naše další cesta už mířila do Forde. Po krátké zastávce a obědě ve středisku oblasti jsme pokračovali podél fjordu k jeho ústí do moře. Zde jsme zvolili kemp Krokane v těsné blízkosti města Floro, které mělo přístav i letiště. Cestou podél fjordu jsme spatřili i stále častěji kritizované a problémové „fabriky na lososy“, tedy klecový odchov těchto ryb ve fjordech.  

Pobřeží v místě kempu bylo skalnaté s příkrými břehy. V kempu jsou i chaty obvyklé ve většině  kempů, zde je z větší části využívali rybáři, kteří lovili v ústí fjordu do moře. Byli to především Poláci, Němci a domorodci. Pro potřeby rybářů jsou k dispozici lodě a v kempu i místo pro čištění úlovků. Stejně jako ostatní kempy, i tento byl vybavený perfektním zázemím. Společnou kuchyní se sporákem, lednicemi, nejnutnějším nádobím, prádelnou se sušičkou prádla a dokonalým sociálním zařízením.

Dvě makrely, jedna treska

Druhý den před snídaní jsem znovu zkusil své rybářské štěstí. Tentokrát na skalnatém pobřeží. Výsledek se dostavil v půlhodině a měl podobu dvou makrel a tresky, které jsme pochopitelně i ochutnali. Počasí nám přálo, takže jsme se oproti plánu rozhodli na tomto místě zůstat o den déle a podívat se do blízkého městečka.

Z kempu jsme se vydali podél fjordu Sunnfjord po úzké silničce směrem k řece Jolstra. Po necelém kilometru jsme však dojeli k silniční uzávěře a k našemu nemalému překvapení strojník rypadla vystoupil z kabiny a plynulou angličtinou nám vysvětlil příčinu uzávěry a doporučil další směr cesty.  Cestou jsem opět zkusil své rybářské štěstí a ulovil jsem další tresku, makrelu a pyskouna. Všem rybám se líbily pstruhové třpytky.

Po krátkém zdržení ve městě Forde jsme pokračovali přes Moskog k jezeru Jolstravatnet. Mířili jsme do kempu u odtoku řeky Jolstra z jezera. Tam se dva norští rybáři snažili vydolovat z nádherné řeky pstruhy, ale marně. Začalo hustě pršet, takže se raději schovali do karavanu.

Druhý den jsme už museli pomýšlet na cestu zpět a tak jsme poslední noc v Norsku strávili u jezera Mjoso v kempu Kapp.D

Ve Švédsku jsme se zastavili V Laholmu a jeho proslulé lososí líhni, odkud Český rybářský svaz dováží jikry lososů pro repatriační program lososa do českých řek. Prohlídka a rozhovor s pracovníky líhně, kteří mi ochotně ukázali průběh odchovu malých lososů (ročků) v kruhových nádržích v líhni, byly velice zajímavé a poučné.

Když jsme se rozloučili, ještě na chvíli jsme se zastavili na nábřeží řeky Lagan, kde asi dvanáct rybářů lovilo lososy. A byli úspěšní! Během půlhodinky tato parta ulovila hned tři. Hlavní nástrahou byla mokrá umělá muška s přídavnou zátěží před návazcem.

Z Laholmu jsme už definitivně zamířili domů. Přestože jsme byli na cestě 14 dní, nestihl jsem vyzkoušet lov pstruhů v řekách Jolstra a Gaula a ani v jiných norských řekách nebo jezerech. Do Norska jsme však odjížděli především za nádhernou krajinou a tato touha se nám naplnila dokonale.

Během dvou týdnu jsme najeli přes 5000 km, viděli hory, říčky i mohutné řeky, lesy, jezera, vodopády, fjordy… V horských oblastech jsme projeli několik přírodních parků v nadmořských výškách od 1000 do 2000 m. Nikde v Norsku jsme nenašli odpadky, ale zato množství hub, brusinek i borůvek.  I podél malých silniček jsme mohli zastavit na vybavených a čistých odpočívadlech. Jízda autem byla příjemná, řidiči usměvaví a ohleduplní.

Napsat komentář