Ne, nezbláznil jsem se. I když je titulek prapodivný, je naprosto přesný. Rybářovo krmítko od počátku bylo nositelem návnady, která měla přilákat rybu. Na tom se po desítkách let nic nezměnilo a rybáři i dnes krmítka „futrují“. Ale proč tedy krmítko bez návnady?

text: Jiří Kadubec

K tomuto pojmu jsem došel poměrně nedávno, když se na jednom malém rybníku, kam jsem rád chodil chytat na plavanou nebo feederem, bylo zakázáno krmení. Zapovězena byla návnada nejen v podobě krmných koulí, pelet, ale i z krmítek. Začínalo to tam být složité. Jak rybu zaujmout? Důvod zákazu vnadění byl ale rozumný.

rybník
Za vše mohl můj oblíbený rybníček, kde se přestalo smět vnadit. Foto: Jiří Kadubec

Jde o rybníček menších rozměrů a přímo nad ním mají zemědělci ve svahu pole. Při prudších deštích se běžně stávalo, že se hnojiva nezapracovaná hluboko do půdy dostala až do vody. S tím souvisel nárůst řas. Nastal problém, který by zbytky tlejícího krmení na dně ještě posílily.

Došlo tedy na lámání chleba a musel jsem se rozhodnout, zda na tuto oblíbenou vodu zanevřu, anebo vymyslím nějakou jinou taktiku. Připouštím, že první pokusy lovit na jednotlivé zrnko kukuřice na takřka hektarové vodě se ukázaly jako nesmysl.

Čas od času záběr sice přišel, ale to bylo tím, že jsem chytal tam, kde jsem aktivitu ryb viděl. Stejně jsem ale paběrkoval. Pokud by šlo o lov rybích velikánů, tak by to počínání mělo smysl, ale u lovu drobotiny? Proto bylo zapotřebí vymyslet něco, co ryby přiláká k návnadě, a přitom by nešlo o fyzické krmení.

 Aromatické krmítko

Jak lépe nazvat krmítko, které vydává pouze pachovou stopu, ale potrava v něm není, jen na háčku? Nejprve jsem si představil sám sebe, když mi kupříkladu na farmářských trzích něco zavoní a já pak hledám, odkud to pochází. A předpokládal jsem, že se ryby zachovají stejně.

Na první pokus jsem použil naprosto obyčejné feederové krmítko, do něhož jsem umístil vhodný kus molitanu. Do něj jsem pustil trochu dipu. Nahodil jsem a zázraky nečekal. Ale světe, div se, zanedlouho jsem měl záběr, pak další a další. Výhoda byla, že jsem nemusel plnit krmítko a jen jsem měnil nástrahu. Po čase molitan přestal čpět, tak ho bylo třeba zase ovonět.

kapr obecný
Kapr obecný, česká „krmítková“ klasika. Foto: Zdeněk Drahokoupil

Rybám to vonělo, jako klukovi buřt někde na pouti. Byl jsem spokojený. Místo toho, abych s jednou kukuřičkou na háčku pronásledoval ryby po celém rybníku, jsem si v klidu užíval efektivity krmítka.

Posléze jsem zkoušel i jiné vložky do krmítka, jiné koncentrace vůní, a nakonec jsem se do výroby „voňavek“ pustil i sám. Velké plus jsem viděl i v tom, že jsem nebyl od krmítkové směsi špinavý až za ušima.

Pozor na bahno

Místo molitanu lze s úspěchem použít i bavlněné látky. Doma jsem našel staré čisté pleny, dobře fungovala i geotextilie.  Důležité bylo, aby byl materiál houževnatý a aby v sobě tekuté ochucovadlo udržel co nejdéle.

S tím souvisí i pořádná dávka textilie natlačená do krmítka. Čím více materiálu v krmítku je, tím lépe a déle lovíte. Ovšem pozor, pokud lovíte nad místem, kde je silně zapáchající bahno, brzy vám ovoní i falešnou náplň krmítka.

Dnes se v kaprařině objevují novinky typu umělých boilie, které jsou tvořeny jakousi pórovitou pěnou, která do sebe nasává dipy, tekuté potravy či boostery. Ovoníte je čímkoliv tekutým. A právě z toho vychází i toto krmítko s vložkou.

Co se může pokazit

Vše můžeme ale i zazdít. Hodně záleží na tom, čím vložku krmítka napustíme. Když jsem se chlubil kolegovi, zajásal a řekl, že nejlepší bude vložku do krmítka napustit něčím ostřejším. A jak mínil, tak i udělal. Vonělo to opravdu silně, jenže ryby se tomu vyhýbaly. Kdysi jsem měl podobnou zkušenost s komerčními dipy, které byly postavené jen na chemických aromatech. Nefungovaly.

ostroretka stěhovavá
Ostroretka stěhovavá, foto: Zdeněk Drahokoupil

Takže jsem vytvořil vlastní dip, který dobře voněl, měl vhodnou konzistenci, nebyl ani moc tuhý, ale ani řídký a hlavně – byl cenově přijatelný. Nic převratného jsem nevymýšlel, jen jsem se snažil zúročit své obecné zkušenosti. Nakonec jsem našel schůdnou cestu a tím i vlastní produkt.

Vzhledem k tomu, že jsem chtěl takový dip používat i při lovu větších kaprů, tak jsem rovnou (skoro) vyřadil sladké a ovocné příchutě. Jako nosný prvek na teplou vodu (v zimě jsem lovit s dipovaným krmítkem ještě nezkoušel) používám olej (slunečnicový, řepkový, rybí).

Do něj je třeba přidat základní esenci, po které bude dip vonět. Protože se chci vyhnout chemickým koncentrátům, které se dají snadno předávkovat, používám spíše přírodní aroma, popřípadě i potraviny zpravidla asijské provenience.

Vzhledem k tomu, že nic neodměřuji zcela přesně, je třeba používat selský rozum třeba i u následujících receptů, které fungují a k jejichž pokažení byste se museli velice splést. Ale pro představu uvedu alespoň přiměřený poměr.

Dip ryba sardel

Obyčejný rybí olej (500 ml), tři lžičky sardelové pasty, pět lžiček fermentované rybí omáčky, dvě lžičky granulovaného česneku, umělé sladidlo (množství podle jeho síly), trochu čerstvě namletého pepře.

Dip UK Maggi

Rostlinný olej (500 ml), 0,5 dl Maggi, trochu worcesterové omáčky (asi dvě lžičky), dvě lžičky granulovaného česneku.

Dip tropické ovoce (pokusný recept)

Rostlinný olej (500 ml), ovocný nápoj Tang v prášku (popřípadě jiný druh), dvě polévkové lžíce nastrouhané citronové kůry.                         

Tři výše uvedené recepty jsou zhruba na půl litru dipu, což někdy bohatě postačí na celou sezonu, popřípadě i k dipování většího množství boilie. Nic není dané dopředu. Některé suroviny nemají vždy stejnou „sílu“ a tak je třeba experimentovat. Doporučuji dávat spíše méně ochucovadel.

cejn velký
Ošálíte i cejna velkého, foto: Zdeněk Drahokoupil

Je to podobné jako se solí. Přesolit je snadné, „odsolení“ téměř nemožné. Veškeré suroviny je třeba po smíchání zapracovat tak, aby vznikla jednolitá tekutina, kterou posléze uchovávám v ledničce. Pravděpodobně by tam nemusely být, ale vzhledem k tomu, že mám zkušenosti se žluklým olejem a znehodnocením boilie, tak je to lepší.

Dipování krmítek je úžasná zábava, a to samé platí o lovu s nimi. Později jsem „ošetřená“ krmítka začal používat i na větších vodách, a nakonec i na údolních nádržích. Téměř vždy úspěšně.