Lidé se už při výrobě prvních předmětů denní spotřeby – hliněných nádob, zbraní (oštěpy, luky), oděvů, obydlí i dalších výrobků často snažili, aby jejich výtvory měly nejenom praktické využití, ale potěšily oko i duši. Proto je zdobili různými způsoby, třeba řezbou, rytím nebo malbami.
text: Jozef Májsky
Tato snaha se táhla celými lidskými dějinami a naštěstí nezanikla ani v nastávajícím tisíciletí. Až v předminulém století, kdy byla v důsledku zavádění průmyslové velkovýroby definitivně narušena dřívější jednota umění a řemesla, se oddělilo tzv. umění krásné a umění užité.
Abychom příliš neteoretizovali, je třeba přejít k jádru věci, k uplatnění ryb v užitém umění, které má nespočet podob v různých historických obdobích i kulturách.
Zřejmě je celkem pochopitelné, že rybí motiv se uplatnil častěji u tvůrců různých předmětů a objektů v přímořských zemích, kde dodneška žijí rybolovem celé rodiny, než u nás, suchozemců. Ryby se staly třeba běžnou součástí mozaik, dlažeb nebo nástěnných maleb a fresek u středomořských národů.
Malby na vývěsních štítech
Jedno z nejstarších vyobrazení ryb a rybovitých savců – delfínů našli archeologové v jednom z minojských paláců v krétském Knossu. Dodnes se v Mediteránu nechávají místní řemeslníci – umělci inspirovat mořskými živočichy, jejichž malbami oživují interiéry moderních staveb.
Samozřejmě, že nemám na mysli insitní (amatérské) umění – třeba vývěsní štíty a reklamy lákající turisty na plody moře, ale malby a kresby ryb, z nichž je okamžitě cítit, že autor tyto živočichy dobře zná a zná i život pod hladinou.
Naivní, nebo do jisté míry stylizované zobrazení ryb se dosti často uplatňuje při štukové výzdobě i výrobě ozdobných keramických fasádních prvků. Kdo si něco podobné zkusil vyrobit sám, určitě potvrdí, že ztvárnění rybího těla tímto způsobem není jednoduché.
Formy na pečení ve tvaru ryby
V našich zeměpisných šířkách se hlína, kamenina nebo později porcelán uplatňovaly už před několika staletími třeba při výrobě forem na pečení ve tvaru ryby. Ovšem za užité umění už těžko můžeme označit dnešní jídelní servis, který pomaloval stroj ve fabrice kapry, štikami a dalšími rybami.
Je ale samozřejmé, že i různé keramické rybí motivy, třeba coby symbol znamení zvěrokruhu, mohou mít různou výtvarnou hodnotu i řemeslné provedení. Najdeme kýče i umělecká dílka.
Dřevo, rohovina i kov
Naši předkové využívali po staletí pro výrobu mnoha běžných výrobků nejdostupnější materiál – dřevo. Bylo by proto divné, kdyby se zobrazení ryby, symbolu křesťanství, nepromítlo do takových praktických předmětů, jakými byl třeba nábytek (lavice, židle apod.), nebo do rukojetí kuchyňského nádobí (cedník) atd.
Hlavně panstvo mělo v oblibě i rohovinu, která se dá poměrně lehce zdobit. Ve středověku byl nejeden pohár z rohu dobytčete ukončen rybím motivem. Tento materiál se pak později uplatnil při výrobě prachovnic sloužících na uschování střelného prachu.
Protože kovy, včetně nejběžnějšího železa, představovaly podstatně dražší a méně snadno opracovatelný materiál, než bylo dřevo nebo rohovina, mohli si kovové výrobky praktické potřeby dovolit pouze zámožnější lidé.
Kromě toho byl k výrobě i poměrně jednoduchých předmětů, jakým je třeba klepadlo na našem obrázku, nutný jistý fortel a kovář s uměleckým cítěním. Přece jenom je rozdíl okovat koně a vykovat z kusu železa rybu. Šikovných kovářů nebo klempířů bylo u nás určitě dost, o čemž svědčí i oblíbené chrliče vody na budovách panských sídel, které mají poměrně často podobu ryby nebo rybí hlavy.
Tento motiv se uplatnil, a ještě stále uplatňuje, u letitých i moderních kašen a moderních vodotrysků, kde voda teče nebo stříká z rybích tlam – mohou to být konkrétní druhy nebo smyšlené ryby a rybám podobné nestvůry.
Protože jde často o robustní objekty, ve středověku, ale i později byl při jejich výrobě použit levnější kámen, bronz si mohli dovolit pouze movití mecenáši podporující tento druh užitého umění. Kromě toho odlít z kovu větší objekt je nejenom finančně, ale i technologicky náročná záležitost. Proto se z těchto důvodů i dnes setkáme s bronzovou rybou chrlící vodu vzácně.
Vrchol „rybího užitého umění“
Příkladů bychom našli ještě desítky, protože ale uměleckým expertem nejsem, toto krátké pojednání o uplatnění ryb jako vzoru pro užité umění bych rád ukončil předmětem, který určitě pro nás, starší rybáře, představuje vrchol „rybího užitého umění“.
Možná již někteří tuší, že jde o malý kapesní nůž ve tvaru rybičky (MIKOV 130-NZn-1 Rybička). Kolika klukům, začínajícím rybářům (i pytlákům), posloužil tento nejprodávanější československý nůž s čepelí dlouhou 55 mm při uříznutí lískového prutu, přípravě udice a těm šťastnějším pak i při vykuchání úlovku, určitě ví pouze svatý Petr.
Je potěšitelné, že se „rybička“ stále vyrábí a za necelou stovku s ní lze udělat velkou radost nejen dědovi, který ji před léty někde ztratil, ale i začínajícímu rybářskému mláděti.
Diskuze k článku (0)