Text: David Štrunc, foto: fishindex.blogspot.com
Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zprvu zdát. Když se vědci v batyskafu ponořili až na dno příkopu, viděli prý odplouvat platýse. V rozvířeném bahně to však mohla být i igelitová taška, kterých je v příkopu víc, než by člověk tušil a chtěl. Ve vědeckém světě často platí, že to, co není uloveno, se nepočítá. My rybáři to máme velmi podobně.
Když vám bude kamarád u piva vyprávět o dvoumetrové štice, také mu uvěříte pouze ve chvíli, kdy budete mít důkaz. Jinak si budete říkat, že měl velké oči a štika měla jen 70 cm.
Jeden druh však v těchto končinách přeci jen žije. Zatím byl uloven v hloubce osm tisíc metrů. Pokud čekáte obrovské monstrum z hlubin, budete zklamaní. V tak obrovské hloubce je nejen obrovský tlak, zima a nedostatek světla, ale také velmi málo potravy, proto by se zde velká ryba neuživila. To má na druhou stranu velkou výhodu, neboť zde nejsou predátoři.
Tato maximálně šest centimetrů dlouhá rybka nemá ještě úplně zažitý český název. Píše se o ni jako o mariánké šnečí rybě nebo o terčovce, a pokud jste vyznavači latinského názvosloví, najdete ji jako Pseudoliparis swirei.
V následujících videích můžete vidět její krmení a ladné pohyby srovnatelné s mladou baletkou.
Diskuze k článku (0)