Rybářka si během týdne třikrát posunula rekord kapra! Málem ulovila i racka

Text: Markéta Hruštičková, foto: autorka

Po dlouhých přípravách jsme naložili věci do aut a vyrazili. Po příjezdu jsme se rozdělili na rezervovaná  místa, která byla letos nově otevřena a byla blízko těžby písku. Já s taťkou měla číslo 22.

Vzápětí jsme vyrazili na vodu hledat mělčí místa na postavení bójek. Po skoro půlhodině jsme je našli a mohli svá místa prokrmit. Nakonec jsme zavezli pruty a postavili bivak.

Vyskočím ze spacáku, hupsnu do bot a vylítnu ven. Hned na první pohled je mi jasné, co se děje

Od sobotního odpoledne do úterního rána jsme byli bez záběru. Už jsme nevěděli, co rybám nabídnout. Nakonec jsme rozdělali jedno boilie, které nám koupila babička. Zavezli jsme všechny pruty a netrvalo dlouho a ryby začaly brát.

První ryba

První záběr přišel mně. Na nic nečekám a sekám. Hned je jasné, že to nebude malá ryby. Taťka mezitím připlul s loďkou, abychom ji mohli zdolávat z vody. Zprvu jsem se toho bála, nevěděla jsem, jak se mám zapřít, abych z lodě nespadla. Vše nakonec dobře dopadlo a nám se po chvilce podařilo rybu podebrat.

Byl to krásný kapřík. Když jsme dorazili zpět ke břehu, čekali na nás už ostatní členové výpravy a pomohli mi dát kapra do podložky. Rychle jsem běžela pro vodu, abych ho polila. Při focení jsem měla co dělat, abych kapra udržela. Váha se zastavila přibližně na patnácti kilogramech, po odečtení vážicího saku vyšla hmotnost kapra na krásných 13,50 kilo.

O tom, na co budeme lovit dál, nebylo pochyb. Pod háček jsme dali opět boilie od babičky a vše zavezli.

Amur

Ve středu ráno přišel další záběr. Po krátkém souboji se mi podařilo zdolat pětikilového amura. Odpoledne mi hlásič zapípal znova. Opět jsme museli na loď,  ale to jsem ještě netušila, že ryba, která je na konci, bude větší než ta předešlá! Po zvážení se ukázalo, že kapřík vážil krásných patnáct kilo.

Chtěla jsem mít nějakou zajímavou fotku, tak jsem si s ním vlezla do vody. Vznikla snad nejhezčí fotka z celé výpravy.

Ještě ten večer to „píplo“taťkovi a na vodu s ním vyrazil strejda, protože já neumím loď řídit a nechtěla jsem, aby o rybu přišel. Čekala jsem na místě, abych je mohla zachytit při návratu a pomohla jim s rybkou do podložky. Byl to krásný lysec, který vážil patnáct kilo. Po zavezení jsme si na chvilku sedli do přístřešku a šli spát.

Nechtěné překvapení

Ve čtvrtek ráno mi signalizátor párkrát pípl. Vylezla jsem z bivaku, koukám na prut a nic. Nasoukám se do spacáku, že si půjdu ještě lehnout a hlásič se znovu rozeřval! „To si dělá srandu,“ říkám si v duchu.

Vyskočím ze spacáku, hupsnu do bot a vylítnu ven. Hned na první pohled je mi jasné, co se děje. Ve vlasci je zamotaný racek. Volám na taťku, že to není záběr, ale racek. „Cože?“ ozve se nevěřícně z bivaku. Začala jsem pomalu namotávat, ale moc to nešlo, racek se vší silou bránil. Napadlo mě začít opisovat kolečka špičkou prutu a ejhle, ono se to povedlo a racek byl volný.

V pátek ráno přišel další kapřík. Při uvolňování háčku jsme zjistili, že je háček částečně narovnaný. Po vyfocení a zvážení ryby jsme stáhli ostatní pruty a na těch byly také poškozené háčky. Všechny jsme raději převázali.

Obří kapr

Jenže tím to neskončilo. Po dalších rybách se problém s háčky opakoval. Navzdory tomu si taťka chytil svou životní rybu. Kapr měl krásných 21,52 kilogramů V tu chvíli jsem také zatoužila po větším kaprovi. Ten patnáctikilový byl sice největší, jakého jsem kdy ulovila, tak by se dalo říct, že bych měla být spokojená. Ale znáte to, člověk by chtěl ještě trochu víc.

Chvíli nato mi zabral kapr s takovou vervou, že div nestáhl prut do vody. Rychle jsem zasekla a hned bylo jasné, že se jedná o pěkného „macka“. Souboj probíhal na lodi a trval zdánlivě nekonečně dlouho. Nakonec jsem však kapra přemohla. Vážil pro mě neuvěřitelných 17,53 kilo!

Pořádně jsme se nestihli ani rozkoukat a přišla sobota. Nikomu se od vody nechtělo. Pomalu jsme balili, protože jsme věděli, že místa musíme uvolnit až ve čtyři odpoledne.

Koukám na hodinky a říkám si, že za necelou hodinku musíme domů a že bych si ještě přála poslední rybu. Nestihnu ani domyslet a mám záběr. Rychle doběhnu k prutu, ale vidím, že kousek od místa, kde mám nahozeno, sedí racek. Po minulé zkušenosti nezasekávám příliš mohutně a prut spíš přizvednu.

Jaké je však mé překvapení, když hned po záseku ucítím nesmlouvavý tah. Racek naštěstí dál sedí na místě a ani se nehne. Volám na taťku, že mám další rybu.

Naše loď už byla na břehu, a tak musel ke kamarádům, kteří seděli ob dvě místa. Vše dobře dopadlo, naskočila jsem k němu na loď a jeli jsme za kaprem.

Poslední rekord

Kaprovi se vůbec nechtělo na hladinu. Když už jsem rybu téměř zahlédla, otočila se a pádila znovu ke dnu. Ani nevím, jak dlouho jsme na lodi při posledním zdolávání byli. Nakonec jsem ale rybu porazila a mohla si tak vychutnat slavnostní vážení. Kapr vážil 18 kilo! Můj třetí osobní rekord tento týden!

Na závěr bych chtěla poděkovat taťkovi, který mi s touto výpravou velmi pomohl.