Rybařina v blízkosti bydliště

Přiznám se, že mám rád svůj klid. Nejlépe se na rybách cítím někde v ústraní, když dlouho nepotkám člověka. Ale na druhou stranu potřebuji kontakt s řekou, rybou a životem kolem vody. Proto jsem se tentokrát zaměřil na stále populárnější způsob lovu dnešní uspěchané doby: rybařinu v blízkosti bydliště. Na krátký intenzivní lov pro ty, kdo nevydrží dlouho nejít k vodě a čekat na období dlouhých výprav.

text: Pavel Vohralík

Ochutnávat rybaření přímo v centru města jsem začal v létě u nás na Labi v centru Hradce Králové. Věděl jsem dopředu, že zdolávat rekordy nejspíš nebudu, spíš mi šlo o to ukojit chuť na rybaření – nahodit a lovit. Příjemně vyplnit tu hodinu až tři mezi umístěním syna do školky a prací, která mi zahltí počítač. A samozřejmě bych nerad odcházel bez záběru…

Úvod jsem si naplánoval na víkend, abych si udělal obrázek. Ještě za tmy vybaluji vybavení. Krásný klid za chvíli přerušuje skupinka, která se vyhrne z místního lokálu. Za hlasitým řevem následuje bitka. Pak přijíždí sanitka a policie a až potom se dav rozejde. Chvíli je nádherné ticho. To ale zase ruší drnčení nákupního vozíku, který po dlažebním chodníku táhne bezdomovec v podnapilém stavu. Zvuk najednou ustane. Podívám se tím směrem a šup! Vozík letí přímo do mého lovného místa.

Přesto se mi podařilo pár ryb ulovit. Nešlo o žádné obry, ryby měly do 65 centimetrů. Voda byla ještě teplá a ryby dobře reagovaly, a to nejen kapři, ale také nádherní cejni! Krmil jsem plošně, házecí lopatkou jsem rozhazoval pelety s rychlejší rozpustností turbo a ve stejném poměru letěly do vody i odolnější easy catch.

S kamarádem, se kterým jsem na rybách byl, jsme se domluvili, že nechceme sedět na jednom místě, ale snažili jsme se poznávat stále nová místa. Lákalo nás získávat nové zkušenosti.

Poznávali jsme dno

Nebudu to dlouze obcházet, odříkaného největší díl, začalo nás to opravdu bavit. A byla to výzva pro další období. Tak proč to nezkusit v končícím podzimu a začínající zimě? Lákal mě i fakt, že tu řeka zamrzá až při opravdu dlouhodobém mrazu, takže pokud vytrvám, budu tu moci lovit dlouho. A v době, kdy jsou čím dál teplejší zimy, možná i po celé její trvání. I proto jsme vedli poměrně přesnou evidenci teplot, tlaku a úlovků.

Úvod listopadu byl velmi teplý, některé dny ani podzim nepřipomínaly, ale konec znamenal citelné ochlazení. Dali jsme si velikou práci se zmapováním hloubek, navíc se mi podařilo sehnat fotografie z doby dávno minulé, kdy se náplavka budovala. Hledali jsme místa, která by mohla být pro ryby zajímavá. Teplé dny jsme věnovali boilies s punčoškou PVA, v níž byl obsažen mix 4 mm turbo pelet a easy catch pelet s příchutí ananasu a na háčku jsme měli Boilies Rapid Easy Catch Ananas 1 N.BA 18 mm.

V chladnějších dnech jsme používali jen pop up Reflex s obalovací pastou nebo jen obalovací pastu na olovo a samotnou pop up s montáží D-rig.  A když udeřila zima a silné mrazy, kdy teplota vody rychle padala dolů, udělali jsme si z Method mixu Excelent s přídavkem pšeničných klíčků a bonduelky směs do method krmítek. A opět jsme instalovali jen jednu pop-upku, ale někdy už jen na 10 mm.

Když jsme si vytvořili určitý systém návštěv v určitém čase, zaznamenali jsme i vyšší frekvenci záběrů. Jeden den jsme měli za tři a tři čtvrtě hodiny čtrnáct záběrů! Na druhou stranu jsme na stejném místě hned ve dvou dnech neměli ani potah. To jen dokazuje, že každý den je jiný. Tím spíš na krátkém úseku regulované řeky, kdy je zcela jiný průtok.

Důležitou roli hraje také množství sněhu na horách (a nejen tam) a jeho tání. V jeho průběhu se počet záběrů snižuje a procento ulovených ryb se mění ve prospěch cejnů. Někteří z nich jsou opravdoví mazáci. A mně to vůbec nevadí, vždyť ve dnech, kdy teplota nepřesáhne nulu, mám i devět záběrů za tři hodiny.

Znalost prostředí je důležitá

Už nerozhoduje tolik zakrmování, důležitá je přesnost a také znalost prostředí. To, co se odehrává pod vodou, totiž výrazně ovlivňuje i nábřeží a hlavně lidé, kteří na něj chodí krmit ptactvo. Ryby se ve vodě shlukují v místech, kde na povrchu začínají a končí chodníčky a vůbec nerespektují pravidlo, že obyčejně častěji pobývají v hlubších vodách. Teď ne. Jsou naučené při nedostatku potravy následovat ptáky u břehů.

Stali jsme se stálou atrakcí. Lidé nás sem chodí pravidelně navštěvovat. Jsou mezi nimi rybáři i majitelé čtyřnohých mazlíčků. Zejména u psů jsme v oblibě, protože stále přidáváme na výraznosti nástrah a je to k nám táhne jak magnet železo. Plovoucí Reflexky činíme atraktivnější v čisté esenci Rapid Flavour. Hlavně sladké fungují výtečně.

S blížícími se Vánoci vzbuzuje rozruch také náš vánoční stromeček postavený u prutů, chodci se baví. Na naší batožině Camocode je i talíř s cukrovím. A pak už přichází konec roku a my jsme na 26 pravidelných krátkých vycházkách. Akci ještě protahujeme v úvodu ledna, kdy už jsme na náplavce v podstatě sami.

Výsledek není nezajímavý. Do podběráku jsme dostali 98 ryb, něco málo jsme ztratili, něco neproměnili. Počet záběrů se při velmi pečlivé statistice nevešel do žádné rovnice. Výraznou roli nehrály čas, tlak, místo, srážky ani fáze měsíce. Ryby tu prostě mají svůj jízdní řád.

Mohl přežít velký kapr?

Úsek zde sleduji od svých prvních rybářských krůčků, proto vím, že dřív bylo možné sledovat pohyb ryb po celou sezonu s poměrně velkou přesností. Ale vstupy do labských náhonů jsou už silně zanesené a pro ryby neprostupné. Nemá tak důvod je vyhledávat. Dřív to byla místa, kde se ryba mohla schovat před velkou vodou nebo v období tření.

Řeka teď připomíná spíš koryto kanálu – nerovností a atypických míst je už jen velmi málo. Přesto se dá v létě, když se tomu věnuje čas, hodně vypozorovat. A náplavka je mezi jezy Předměřice a Hučák asi jedinou části toku, která ryby zajímá, a kterou opravdu v určitých obdobích cíleně vyhledávají.

A proč jsme se do toho všeho s takovou intenzitou a vervou vlastně pustili? Někde v nás totiž hlodá červíček s otázkou: Mohla tu přežít některá pěkně stavěná ryba z konce let devadesátých, kdy jsme tu ulovili pěknou řádku pěti až desetikiláčů? Teoreticky ano. Pokud v té době měla ryba věk v rozmezí pěti a šesti let, pevně věřím, že kapr se v podmínkách horního Labe může dožít až třiceti let. Vpřed mě žene myšlenka, že takový kapr tu někde je!