Kdo zaplatí rybářům 470 000 korun za likvidaci mrtvých ryb z Bečvy v kafilérii po zářijové otravě? Nejspíš nikdo. Ačkoliv rybáři pořizují násady z vlastních peněz, ryby v řece jim nepatří až do okamžiku, kdy je uloví a ponechají si je. Ryba v řece je podle právního výkladu tzv. res nullius, věc ničí. Rybáři v Bečvě tedy nezachraňovali svůj majetek. Jak se na tuto problematiku dívá bývalý předseda ČRS a autor publikace Rybářská stráž JUDr. Alexander Šíma?

text: Marek Kožušník

Nejde přitom jen o náklady za likvidaci uhynulých ryb v kafilérii. „Naši rybáři čistili dvanáctikilometrový úsek řeky od neděle do čtvrtka, každý den od tří odpoledne do sedmi osmi do večera,“ uvádí pro iRybářství Stanislav Pernický, předseda MO Hustopeče nad Bečvou a oznamovatel ekologické katastrofy na Bečvě. „Šlo o 20-25 lidé denně. Dostali to zaplaceno na dohodu o provedení práce, MO Hustopeče nad Bečvou tím vznikly další náklady,“ dodává Pernický.

Čí jsou ryby v řece?

Podle Martina Šmídy, zastupitele Olomouckého kraje, chybí doložení zadání úkonu rybářům. „Jedna z podmínek je, že musí být vydáno rozhodnutí vodoprávním úřadem, nebo tím, kdo řídí celou tu havárii,“ uvedl ve čtvrtek na jednání sněmovního výboru pro životní prostředí. Pokud rybáři pokyn nedostali, zacházeli při likvidaci kadáverů v podstatě s rybami, které jim nepatřily (res nullius, věc ničí). A to i přesto, že je sami do řeky za své peníze vysadili.

Res nullius, věc ničí

Jaký je na tuto situaci právnický názor bývalého předsedy ČRS a autora publikace Rybářská stráž JUDr. Alexandra Šímy? „Je to velmi složitá otázka. Já jsem se spíš vždy klonil k názoru, že ryba v řece res nullius, věc ničí, není, nicméně jsem s tím neuspěl, dokonce ani ve své rozhodovací praxi jako soudce,“ říká pro iRybářství Šíma.

Rybník versus tekoucí voda

Existují na to podle Šímy rozhodnutí Nejvyššího soudu. „Když to řeknu hodně stručně: ryba, která je v rybníku, v rybochovném zařízení, které se vypustí, napustí, dá se do něj násada, věc ničí není. Je toho, kdo tam ryby vysadil a komerčně s rybami zachází. Jakmile je ovšem ryba v tekoucí vodě, tam ji Nejvyšší soud považuje za věc ničí,“ doplňuje Šíma.

Jak se uhradí škoda?

Pokud jde o náhrady škod, Nejvyšší soud vytvořil podle Šímy ne příliš pochopitelnou konstrukci: „Uživatel revíru se může domáhat náhrady, ale není to náhrada za řekněme otrávené ryby, ale je to náhrada za náklady spojené s obnovením obsádky. Což není jedno a totéž.“

Náklady, které lze uznat

Podle Šímy pak nejde o úhradu kafilérii a hodnoty uhynulých ryb nebo zmiňované náklady za práci rybářů při čištění úseku řeky.  „Když budou chtít obsádku obnovit, musí rybu buď vychovat, nebo ji musí koupit třeba ve stadiu ročka, pak ji musí někde odchovat, to je stojí náklady, pak ji musí přivézt do revíru a vysadit. To jsou náklady, které za určitých podmínek Nejvyšší soud uznává.“

Až se najde pachatel…

Ale především musíme podle Šímy znát pachatele. „Pak se můžeme bavit o tom, jestli bude náhrada za rybu otrávenou, nebo za náklady spojené s obnovením obsádky, to už je spíš taková akademická debata. Pokud ale pachatele neznáme, nepřechází na stát povinnost ručit za tyto škody.“ Přesto je podle Alexandra Šímy možné, že k nějaké podobě dohody se státem nebo krajem dojde. „Je to spíš na jednání,“ dodává Šíma.  

Tragická událost

Ekologická havárie zasáhla Bečvu v úseku pod Valašským Meziříčím na Vsetínsku až po Přerov. Jedovaté látky do vody unikly loni 20. září, poškodily celý vodní biotop a podmínky pro všechny na vodu vázané organizmy asi na 40 kilometrech toku. Do kafilérie odvezli rybáři přes 40 tun ryb.

Napsat komentář