Na dubnovou výpravu za pidirybami jsem se tentokrát velmi pečlivě připravoval. Z vyprávění několika závodních rybářů jsem slyšel, že se v našich vodách občas uloví nenápadná, i když krásná ouklejka pruhovaná.
text: Zdeněk Hofman
Ostrůvkovitě se prý vyskytuje na velké části našeho území. Hojnější je zejména v moravských řekách a říčkách, ve Svratce, Bečvě, Jihlavě nebo Rokytné. Preferuje menší čisté řeky lipanového a parmového pásma. Minimální lovnou délku sice nemá, je však celoročně hájená a patří dokonce k silně ohroženým druhům. Záměrně se proto lovit nesmí, může však zabrat náhodou.
Začalo to v zimě
Při únorovém lovu tloušťů mi kamarád Vašek prozradil, že v Litavce žijí kromě spousty nejrůznějších rybek i ouklejky pruhované. V březnu na rybářské schůzi mi tuto stopu potvrdil i druhý kamarád Silva, který zde dokonce několik ouklejek chytil na mušku.
V dubnu už k nádherné říčce, pln očekávání, vyrážím. Cílovou rybou je trofejní hrouzek, v hloubi duše však doufám, že mi cestu zkříží i vzácná ouklejka. Žena Lenka u toho pochopitelně chybět nesmí. K vodě přijíždíme okolo jedenácté hodiny a čeká nás letošní první slunečný den. Však hadi a štíři budou vylézat již záhy! Sluníčko praží až moc, u řeky není bohužel ani jeden strom s blahodárným stínem.
Řeka je plná ryb
V čisté vodě jsou krásně vidět. Bohužel, vidí i mě! A jakmile se přiblížím, okamžitě prchnou do hloubky. Nejvíce se mi zamlouvá místo pod hradbou kamenů. Voda teče mezi kameny a pod hrází se pěkně mele ve vzniklé tůňce. V mělčině při okraji číhají tlouštíci, u dna vidím hejno menších hrouzků a další drobotinu. Možná tu někde budou i ouklejky. Lenka zkouší štěstí nad kamennou hrází v klidnější a hlubší vodě.
I tady je ryb hodně a zahlédneme proplout i pěknou parmu. Léňa nahodí a hned má záběr. Zasekne a na háčku se třepotá drobná rybka. Rychle si namočím ruce a chytím rybku do dlaně. Co když je to ouklejka? Měří sotva 5 cm, má úzké tělo bez výrazného zbarvení. „Je to proudník,“ pravím trochu zklamaně. „Ani nevím, jestli jsem proudníka někdy chytila,“ odpoví s úsměvem Lenka.
Pravdou je, že nevýrazné rybky si rybář často ani nevšimne. Plný očekávání nahodím pod zídku doprostřed tůňky, kde se voda točí dokola. Není vidět na dno a ryby zde mají i dostatek úkrytů mezi kameny. Splávek se chvíli točí ve víru a pak uhání proudem z tůňky ven. Dál ho už nepustím, protože řeka se rozlévá do široka a následuje hodně mělký úsek.
Znovu nahodím, tentokrát k okraji, kde je u dna vidět hejno rybek. Jakmile spatří červíka, vyrazí do útoku, několikrát do něj i klovnou, pak ale nečekaně ztrácí zájem. Přemýšlím, kde se stala chyba. Fluorokarbon 0,11 mm mi přijde vyhovující, přidám tedy ještě jednoho červíka na malinký háček, aby nebyl vidět. Situace se však opakuje. Rybky se k nástraze seběhnou, po chvilce ji však ignorují. Zvětším hloubku, aby broček táhl nástrahu po dně a nahodím znovu na střed tůně.
Konečně záběr!
Je to plotička a po chvilce chytím ještě několik dalších. Snížím o něco hloubku a nahodím až k protějšímu břehu. Proud stahuje splávek do středu, když se nečekaně potopí. Tentokrát zabral tloušť. Slunce pěkně praží a je mi jasné, že zde už dlouho nevydržíme. Lenka tahá v hlubší vodě převážně oukleje, bohužel jen ty obecné.
„Jdu to zkusit za to křoví k těm kamenům,“ hlásím odchod a kráčím s prutem asi 300 m proti proudu. Řeka je zde mělká, s největší hloubkou při druhém břehu. Vlezu v sandálech do vody a kráčím pomalu vodou, která mě příjemně chladí. Nahazuju do proudu a nechám splávek pomalu splavávat. Dno je písečné a patří převážně hrouzkům běžné velikosti.
Několik jich chytím, až najednou zabere těžší ryba. Při zaseknutí vlasec praskne, ryba dopadla naštěstí do trávy. Vůbec nevím, co jsem chytil, rozhrnu trávu a spatřím obrovského hrouzka. Takového jsem ještě nechytil! Běžím za Lenkou a naměříme mu neuvěřitelných 17,5 cm!
Ustupujeme do stínu
Zbytek odpoledne trávíme ve stínu nad jezem, protože slunce praží opravdu nemilosrdně. Ruce mám spálené, ale nevzdávám se a chytám dál. V hlubší a klidnější vodě berou pěkné plotice a velcí tloušti. Pak narazím na hejno ouklejí, bohužel zase jen obecných. Lenka sedí v trávě a v jetelovém záhonku hledá čtyřlístky. Za chvíli mi jich podává celou hrst. „Něco si přej, je jich sedm, tak se ti to přání určitě splní.“
Zasměju se a pravím: „Chci chytit ouklejku pruhovanou.“ „Já bych si zase přála jet domů, je mi hrozný vedro.“ „Tak víš co? Slunce pomalu zapadá, stavíme se ještě u té zídky, já zkusím štěstí a až se sluníčko dotkne obzoru, pojedeme domů.“ Lenka souhlasně přikývne a vyrážíme znovu pod jez.
Kouzlo funguje!
Nahodím doprostřed tůňky, přesně do místa, kde jsem lovil skoro celé dopoledne a splávek jde hned pod vodu. Zaseknu a mám jasno. Stalo se něco neuvěřitelného. Na háčku se třepotá bájná ouklejka pruhovaná! Lenka vytahuje foťák, já rychle napouštím cestovní akvárko a za chvilku je vysněná rybka zase doma.
Jenže kouzlo nekončí. Věřte nevěřte, chytil jsem jich rovnou sedm! Pak kouzlo sedmi čtyřlístků pominulo, slunce se dotklo obzoru a my vyrazili k domovu. Dnes už vím, že i malinká rybička dokáže udělat stejnou radost jako trofejní úlovek. I když hrouzek v délce 17,5 cm vlastně trofejním úlovkem je. A takového přeji i vám. Tak, ať berou!
Diskuze k článku (0)