Rybaření vesele i vážně: Kapr říční trofejní

Představovat kapra je naprosto zbytečné. Na prutu ho měl snad každý rybář. Většinou se loví exempláře 40–60 cm, což bývá velikost vysazovaných ryb.

text: Zdeněk Hofman

V našich revírech se kapři přirozenou cestou rozmnožují jen minimálně. Proto je i úlovek pidikapříka stejně vzácný jako úlovek trofejní ryby. Říčním kaprem nazýváme nízkého šupináče připomínajícího sazana, což je původní divoká nešlechtěná forma. V řekách můžeme pochopitelně ulovit i všechny ostatní vyšlechtěné formy. Chytit trofejního kapra není díky privátním vodám zas tak velký kumšt.

Mnohé revíry jsou velkými rybami doslova přecpané. Chytit kapitálního kapra v řece tak snadné není. Říční ryby mají mnohem více prostoru a na rozdíl od ostatních menších druhů jich není tolik. Proto je lov velkého říčního kapra výzvou pro každého rybáře. V naší anketě o chytání rybích druhů si kapr zcela jistě zaslouží dva zářezy. Kapr běžný násadový a velký trofejní.

Jak se loví rybí profesor

Mnoho rybářů si myslí, že dokáže přelstít šupinatého lišáka s běžným vybavením a klasickou nástrahou. Není pochyb o tom, že i velkému kaprovi šmakuje vařená kukuřice, brambor, kolínka a podobné nástrahy. Jenže trofejní kapr se již mnohému naučil. Dobře ví, že některá sousta musí konzumovat s největší opatrností nebo se jim rovnou vyhne. Neopatrná ryba trofejní velikosti nikdy nedoroste.

Proto velcí kapři s oblibou hodují na škeblích a podobných přirozených dobrotách. Dalším problémem při lovu na měkké nástrahy je konkurence. Kromě několika kapitálních kousků plave ve vodě nespočet malých ryb. Než kapří profesor vyčmuchá voňavé kolínko nebo brambůrek, zcela jistě ho předběhne některý z juniorů. Kromě stáda šmejdících kapříků je řeka plná cejnů, karasů, plotic a dalších labužníků. Běžný rybář proto chytá běžné ryby. Štěstíčku a velkým kaprům se prostě musí jít naproti.

Boilie pod háčkem

Chytání velkých kaprů na boilie pomocí vlasové metody má původ v Anglii. V našich vodách se hojněji začalo používat od 90. let minulého století. Zásadním rozdílem oproti klasickému chytání je koncová montáž, která umožňuje nastražení kuličky mimo háček. Samostatnou kapitolou jsou voňavé kuličky boilie, které znemožňují malým rybám pozřít nástrahu. Čím větší a tvrdší kulička, tím větší kapr zabere. Na selekci má vliv i délka mezery mezi háčkem a kuličkou. Při lovu největších ryb posouvám mezeru klidně i na pět centimetrů nebo nastražím třeba tři kuličky pod sebou.

Začínáme s lovem na boilie

Z vyprávění některých rybářů vím, že tuto metodu vyzkoušeli, jenže nic nechytili a vrátili se proto k původnímu způsobu. Toto téma si zaslouží samostatný článek. Pro začátek jistě pomůže i několik stručných poznatků. Mnoho rybářů se v začátcích dopouští několika zásadních chyb.

Jednou z nich je používání lehkého olova nebo dokonce krmítka. Krmit šrotem není ideální. Do lovného místa přilákáme malé ryby, které jsou nežádoucí. Místo krmítka proto používám výhradně olovo od hmotnosti 90 gramů. „Tak těžké olovo nepotřebuju, chytám jen kousek od břehu, kam dohodím s třicetigramovým,“ oponuje mi často některý ze začínajících lovců velkých kaprů. Jenže těžké olovo má ještě jednu důležitou funkci. Koncová montáž není průběžná a odpor olova zasekne kapra při ochutnávání nástrahy.

Malý kapr do 70 cm zabere většinou tak, že kuličku bez rozmyšlení popadne a co nejrychleji zhltne, aby ho nepředběhl nějaký kolega. Velký kapr už nepluje v hejnu a postupuje velmi opatrně. Kuličku očuchává, pak uchopí do tlamičky a hned zase vyplivne, což několikrát zopakuje. Přitom zkoumá a přemýšlí, jestli je všechno v pořádku a může ji spolknout. Právě těžké olovo (a pochopitelně ostrý háček) způsobí, že se zasekne při pouhém napnutí šňůrky.

Pokud je olovo příliš lehké, tahá ho po dně a jeho odpor ho upozorní, že je něco špatně. Kuličku vyplivne a zmizí. Rybář na břehu zaznamená jen nepatrný záběr, který připíše na vrub menším rybám. Přitom měl u háčku kapitální rybu.

Ostrý a kvalitní háček je nejdůležitějším článkem celé udice, na kterém se nesmí šetřit. Naviják i prut může být starý a otlučený, ryba se však chytí na háček. Jeho ostrost při každém přehazování kontroluji.

Jaké boilie vybrat

Boilie dělíme do několika skupin. Levné, drahé, ovocné, masové, plovoucí, potápivé atd. Popisovat složení jednotlivých kuliček není nutné. Obecně platí, že boilie obsahuje složky, které rybu nalákají a složky, které ji nasytí. Dražší verze obsahují obě složky, levnější často jen složku, která ryby naláká a ty nejlevnější někdy ani jednu. V praxi to znamená, že i na levnější boilie můžeme chytit trofejního kapra.

Tato finta však nefunguje věčně. Kapři nejsou hloupí a pokud konzumují takové kuličky delší dobu, pochopí, že jim nic nedají a příště se jim vyhnou. Je to stejné, jako když jdete kolem stánku, ve kterém grilují klobásy. Linoucí vůni se prostě nedá odolat. Pokud bude klobáska lahodná, plná masa, dáte si ji příště zas. Pokud bude plná mouky a sóji, lahodná vůně vás už podruhé nenaláká. Myslete na to, až budete líčit na velkého kapra a pak určitě zabere.