Když jsme v pátek odjížděli k vodě, bylo krásné slunečné počasí. Na koupání. Ale nikdo z nás ještě netušil, že se hned po příjezdu pěkně zapotíme a já se ještě k tomu vystresuji. Přijeli jsme na místo, kde jsme byli minulý rok.

Text: Robert Němeček s manželkou, foto: autor

Tatínek se při parkování snažil, abychom měli krásný výhled na vodu a aby se nám i pěkně spalo. Příjezdová cesta je písčitá, naše předchozí auto si s ní vždy poradilo. Náš tatínek chtěl popojet, zacouvat, ale auto náhle začalo hrabat.

Vystoupil, šel se podívat na kola a řekl:  „Kurnik, máme nové auto, které by to snad mělo zvládnout!“ Sedl za volant, šlápl na plyn, ale auto se zahrabávalo ještě víc. Už jsem začínala být nervózní. Pak se naše nové auto i mírně naklonilo, už jsem se viděla ve vodě.

Tehdy náš tatínek uznal, že nevyjedeme. Podíval se na mě, usmál se a řekl, že jde pro pomoc. Ještěže s sebou vozíme jízdní kola. Na krku jsem měla plačící dcerku, nakonec i psa, který si chtěl očíhnout nový rajón.

Záchrana

Pohled na nakloněný automobil byl hrozný. Ze zoufalství jsem popadla lopatičku na písek a s Dorotkou v náručí jsem šla vyhrabávat zahrabaná kola v písku. Po půlhodině jsem viděla přijíždět obrovský bagr s lopatou! Blikla ve mně naděje. Když se bagr přibližoval, uviděla jsem osobu. Mávala na nás. Byl to náš tatínek, tatínek záchranář! Pan bagrista byl tuze milý pán, vyndal obrovská železná lana a zapřáhl do nich naše auto. Pak nastartoval a z průšvihu jsme byli venku. Ze srdce mi spadl kámen úlevy.

Našemu tatínkovi jsem navrhla, zda raději toto místo neopustíme a nepoohlédneme-li se po nějakém bezpečnějším… Souhlasil.

Na rybách byl v ten čas i náš kamarád se synem, zamířili jsme tedy k nim. Vybrali jsme si poslední místo před zákazem vstupu do prostoru, kde hrozilo nebezpečí zapadnutí. Vybalili jsme věci a náš tatínek začal s rybařením.

S dcerkou jsme se převlékly a s naší fenkou Amálkou jsme vyrazily na procházku. Pak jsem připravila spaní. Tatínkovi dole, mně a Dorotce ve vyvýšené části našeho obytného auta. Se setměním jsem s Dorotkou ulehla, zatímco tatínek žil v očekávání úlovků gigantických šupináčů. Doslova zářil.

Rána jsou u vody krásná, počasí nám přálo. Druhý den nás slunce hřálo od samého rána. Opláchnutí se v rybníce, když je čistý, je opravdu balzám na tělo i pro duši. Do auta jsme si přikoupili i chemický záchod, takže jsme kompletně soběstační. Víkend se nakonec vydařil. Až na to zapadnutí a nedělní návštěvu pana porybného Brčka. O tom ale zase zítra.

Napsat komentář