Text: Hana Svatušková, foto: pixabay
Vrátil se domů celý natěšený, jak se mu po operaci krásně nahazuje a že ho už vůbec nic nebolí. Moje nadšení už tak velké nebylo. Přišel s prázdnou. Pomalu jsem ho začala připravovat na to, že letos ještě nemáme v mrazáku žádného kapra a že by se nějaký na Vánoce hodil. Nicméně manžel byl optimista. Hned naplánoval, kolik kaprů do Vánoc chytí. No nic, myslím si svoje, ale vánočního kapra už bych nejraději měla doma.
Pomalu se blíží Mikuláš a vytoužený kapřík stále nikde. Musím však podotknout, že mezitím proběhlo hájení kaprů ve stojatých vodách našeho regionu. Stále častěji jsem tedy manžela vyháněla na řeku, protože vím, že kapříci berou i tam. V našich řekách je vůbec docela velké množství různorodých ryb. Bylo to však jako začarovaný kruh.
Rybář a kapra kupovat? To by byla ostuda
Já už s manželem na podzim rybařit nechodím, protože jsem teplomilný tvor a v tuto dobu bych se k vodě musela navléct minimálně do oteplovaček. V mrazáku je sice štika, candát, okouni i jiné ryby, ale co jsou Vánoce bez kapra? A že by musel rybář kapra kupovat? No, to nevím… To je možná docela, bráno stavovsky, ostuda, ne? To už se raději smířím s tím, že na štědrovečerní stůl připravím okouny nebo štiku. Dopředu pročítám recepty, které by mohly být nejvhodnější.
I manžela tento rybářský neúspěch mrzí. Nějakého kapříka sice ulovil, ale všichni měli pod míru. Manžel trvá na tom, že prostě kapra koupíme, ale já stojím za tím, že bude štika nebo okoun. A do našich půtek se na Vánoce nahlásila dcera s tím, jak moc se těší na rybí polévku z kapra. Ani jsem jí do telefonu neřekla, že ještě žádného nemáme. Nechtěla jsem jí kazit radost.
První týden v prosinci přijela dcera i s nastávajícím a dovezli nám nečekaný dárek. Ze svého rybníka nám přivezli pěkného, asi pětikilogramového kapra a nádavkem i nádherného pstruha. Když jsem oba macky uviděla, oči se mi rozzářily. Tak… A i letos budou u nás Vánoce takové, jaké mají být, řekla jsem si. Nakonec jsme s manželem usoudili, že mít soukromý rybník není špatné a budoucí zeť měl radost, že nám kápl do noty.
Diskuze k článku (0)