V říjnu hrozně rád chodím na dravce. Tento měsíc je jedním z nejlepších pro lov štik. Teplota vody začíná klesat, rybiček je všude dost a štiky mají žně. Zatímco aktivita teplomilných sumců klesá, štiky milující chladnou vodu bývají ve skvělé kondici.
text: Zdeněk Hofman
Zubaté krásky obývají téměř všechna pásma našich vod, od kaprových až po pstruhové. Základem úspěchu je pěknou štiku najít. Na volné vodě bývají během dne stažené v hloubce daleko od břehu. V řece vyhledávají úkryty uprostřed koryta nebo pod břehy. Větší štiky obývají pochopitelně nejlepší místa, menší bojovnice se musí spokojit s úkrytem, který na ně zbude.
Jak štiku vypátrat?
Velmi důležité je zvolit správnou stranu břehu. Při výběru se řídím hlavně sluníčkem a denní dobou. Po východu slunce zůstává většinou jedna strana řeky zahalena do stínu a právě tento břeh zvolím při ranním lovu. Odpoledne se sluníčko přehoupne přes oblohu a přestěhuje se pochopitelně i stín. K večeru proto přejdu na druhý břeh.
V zimních měsících je situace trochu jiná. Štika trpí nedostatkem potravy a pronásleduje rybičky i během dne, kdy se stahují za sluníčkem. V takových případech bývá velká šance na záběr na rozhraní světla a stínu. Štika využívá stínu jako přirozeného maskování a číhá na rybičky plující za sluncem. Při pátrání se soustředím na štiky od sedmdesáti čísel nahoru.
Juniorky o velikosti 50–60 cm se dají chytit při troše štěstí skoro všude. Je to podobné jako při lovu kaprů. Šupinatí profesoři v délce 80–100 cm vyžadují jinou strategii, než 40cm „násaďáci“. Velká ryba má prostě jiné zvyky, stravovací požadavky a pochopitelně mnohem více zkušeností. Pokud nechci spoléhat na náhodu, musím si vybrat cestu, kterou se budu ubírat. Jestli nachytat skoro pokaždé menší ryby nebo delší dobu čekat na jednu pořádnou.
Nejlepší je lov z loďky
Absolutní svobodu a hlavně největší škálu možností přináší lov z loďky. S Jirkou, který má loďku na Zlaté řece, navštěvujeme úsek řeky, kde je chytání ze břehu téměř nemožné. Strmé a zarostlé břehy bez přístupových cest jsou velkým ochráncem ryb. Voda je v tomto úseku, díky nedalekému jezu, mělká a proudná, což rybám vyhovuje zejména v letních měsících, kdy trpí nedostatkem kyslíku.
Během října je však toto pásmo stále ještě plné života. Průměrná hloubka se pohybuje okolo půldruhého metru. V některých místech však díky vymletým jámám dosahuje hloubka skoro tří metrů. Dno je navíc místy poseté velkými balvany a tyto skrýše jsou pro velké dravce přímo ideální. Jirka je u vody skoro každý den a všechny rybí brlohy dobře zná.
Strategie
K lovu přívlačí používám většinou dva pruty. Jeden lehčí pro chytání s menšími nástrahami, druhý těžší s multiplikátorem a silnější šňůrou – pro nástrahy v délce okolo 14 cm. S velkými wobblery a jerky cílím hlavně na štiky a sumce. S takovým kalibrem bývá záběrů poskrovnu, většinou však stojí za to. Lehký prut s nástrahami do 10 cm je určen menším druhům dravých ryb a pak taky bolenům a candátům, kteří dávají přednost menší kořisti.
Umělých nástrah nabízí rybářský trh nepřeberné množství. Od gumových twisterů, kopyt a ripperů, k wobblerům a popům. Někteří rybáři se specializují pouze na některý typ nástrah, v mém arzenálu se nacházejí zástupci všech variant. Postupně procházím různými obdobími, kdy některou nástrahu s větším či menším úspěchem upřednostňuji.
Často však ze zoufalství, když ryby neberou, přeskakuji od wobblerů ke gumám a jednotlivé nástrahy střídám tak rychle, jako vyráběl Baťa cvičky. Někdy se takové pokusnictví vyplatí. Půl dne marně bičuji vodu např. s wobblery, pak nasadím gumu, párkrát nahodím a ryba je na háčku. Může to být náhoda, experimentováním však nemůžu nic zkazit.
Funguje i mrtvá rybička
Hodně pěkných štik se mi podařilo přelstít na mrtvou rybku. Nejraději používám montáž se dvěma trojháčky. Pokud jsou ve vodě vázky, volím montáž s jedním trojháčkem, v krajním případě s jednoháčkem.
Montáž s jedním trojháčkem nastražuji tak, že navléknu na druhý konec lanka prošívací jehlu a rybku prošiju odzadu řitním otvorem až do tlamičky. Trojháček nakonec zasunu řitním otvorem do těla rybičky. Tento způsob je vhodný zejména při chytání s menšími rybičkami, jako jsou oukleje nebo plotičky.
Rybka v akci
Nástrahu dovážím potřebným olůvkem a můžu chytat. Při vláčení s mrtvou rybičkou se fantazii nekladou žádné meze. Rybku můžu táhnout rychlejším tempem těsně pod hladinou, kde vydráždí štiku nebo bolena. Můžu s ní, podobně jako s twisterem, poskakovat po dně, anebo ji s lehčím olůvkem mohu nechat unášet proudem.
Právě metoda volného unášení proudem mi přinesla jednu z posledních štik. V jednom místě teče nejsilnější proud těsně u břehu. Protože dobře vím, že v tomto místě je poměrně velká hloubka s podemletým břehem, nahodil jsem mrtvou rybičku o něco výš a nechal ji volně unášet proudem. Rybka se pomalu potápěla.
A když zajela pod břeh, stačilo trochu zatáhnout a dravec zaútočil. Tah byl zpočátku nečekaně silný, až jsem myslel, že mám na prutu opravdu velkou štiku. Po několikaminutovém souboji se zubatá vynořila u lodi a došlo mi, že je to trochu jinak. První háček měla v koutku tlamy, druhý se však zasekl zvenku v horním koutku žaberního oblouku.
Bojující štiku jsem tak přitahoval bokem, proto kladla tak velký odpor. Úplně malá však nebyla, měřila 74 cm a bez problému si troufla na mrtvou plotici v délce 15 cm. Dostala svobodu a tajně doufám, že až zabere příště, bude klást nečekaný odpor už díky své velikosti.
Diskuze k článku (0)