Slovinsko je známou muškařskou baštou pro rybáře z celého světa. Do zdejší panenské přírody s křišťálově čistou vodou jezdí nejen Evropané, ale rybáři ze všech koutů světa. S kamarádem Alešem jsme tam plánovali vyrazit už minulý rok, ale těsně před odjezdem Slovinci uzavřeli hranice a kvůli covidu jsme museli cestu odložit o celý rok. Letos se to naštěstí povedlo.
text: Daniel Holiš
V kempu s námi byli tři další Češi. Byla to docela náhoda, protože přesně tyhle tři kluky jsme potkali minulý rok na Lipně, kam jsme jeli na štiky. Kluci nebyli ve Slovinsku poprvé, takže nám dali tipy na některá místa. Pěkně jsme jim poděkovali a já šel zase spát.
Tímto bych se chtěl všem veřejně omluvit za svou večerní nespolečenskost a děkuji Alešovi, že mě v roli alkoholika a baviče každý večer hrdě zastupoval. Bez jeho pomoci bych to nikdy nezvládl. Je zkrátka poznat, že mu v žilách koluje moravská krev.
Rybu, kterou vidíš, nechytíš
Před námi byl třetí den, který hodnotím asi nejlépe ze všech. Po dvou dnech ve Slovinsku, kdy jsme se trochu zorientovali v místních vodách a přibližně jsme už věděli, co máme kde očekávat, jak tam chytat, co zkoušet a co vynechat, se výsledky dostavovaly rychleji.
Naprosto jsme upustili od pokusů chytat ryby na oko, protože ty byly neúspěšné. Vyhledával jsem proudnější úseky s alespoň metrovou hloubkou, kde se vyskytovaly ryby jak v proudech, tak i u břehů. Zkoušeli jsme také hluboké tůně, u kterých se sice těžko dostávalo ke dnu, ale ryby se poměrně ochotně zvedaly.
Stejně tak jsme zavrhli streamera v pomalu tekoucí vodě. Přišlo nám, že na tyto nástrahy ryby vůbec nereagují – prohlédnou si je a plují dál. Naše taktika byla, že ryba neměla dostat příliš času na zkoumání vizuální stránky nástrahy, potřebovali jsme spíše zaútočit na její instinkt lovce.
Půlmetrový druhák se schopností rozvázat jazyk
Tahle strategie nám třetí den přinesla poměrně pěkné úlovky. Píšu nám, ale myslím tím spíš sebe, protože Aleš byl od rána ve varu. Nedařilo se mu chytit rybu, a přitom mě pozoroval, jak tahám ryby jak na žížalu. Myslím, že kolem odpoledne mě přestal úplně vnímat a zanedlouho i mluvit.
Jazyk mu rozvázal až první duhák kolem 50 cm, který se mu povedl až ve čtyři odpoledne! Do té doby trpěl. Misky vah se ale začaly vyrovnávat a Alešovi se povedlo několik dalších hezkých duháků. Večer už vzpomínal jen na to pěkné.
Chytil jsem kolem dvaceti ryb, možná více. A to je podle mého názoru poměrně zajímavé číslo, vzhledem k tomu, že jsme toho dost najezdili a hodně ryb popadalo. Je potřeba přihlédnout také k faktu, že z každé prohlubně tu nelze vytáhnout deset ryb jako u nás – zde se ryby soubojem většinou dost poplaší.
Když se vám povede ulovit dvě nebo tři ryby z jedné díry, můžete to považovat za velký úspěch. V jedné takové jsem dokonce chytl dva pstruhy mramorované nebo spíše tedy hybridy (křížence pstruhů mramorovaného a potočního). Žádný velký se ale nepovedl.
Jaké další ryby ulovili? Na jakých řekách chytali? Jak dopadl souboj s obrovským duhákem? Jaký je systém povolenek ve Slovinsku? Proč je Slovinsko ideální zemí pro muškaře?
To vše si můžete přečíst v novém čísle časopisu Rybářství. Na stáncích je od začátku října.
Objednat si ho od 1. října můžete také v našem e-shopu.
Pokud ještě nemáte předplatné časopisu Rybářství, můžete si ho zařídit zde.
Diskuze k článku (0)