Podzimní ráno na lipenských pláních je pro nezasvěceného těžko popsatelné. Olše, břízy, vrby a jejich listnatí kamarádi lemující břehy rozlehlého jezera se ze zeleného pralesa přeměnili v jedince, kteří se předhánějí ve své pestrobarevné kráse. Sem tam nějaká borovice a smrk se snaží svojí ztepilostí dokázat, že právě oni svým listnatým sousedům dělají gardedámy v tom úžasném podzimním koncertu. Rákosová pole lemující zátoky a břehy vyhlížejí jako pěšácký předvoj před barevnou kavalérií.

Text: Milan Janoušek, foto: pixabay

A voda. Ta je ze všech nejkrásnější. Podzimní sluníčko a lehký větřík s ní provádějí roztodivné kousky. Vodní proudy rašelinově hnědých odstínů jsou střídány zelenomodrými vodními duhami. Symfonii vodních barev občas naruší větrem vytvořený ostrůvek odumřelých zbytků pobřežního rostlinstva, u kterého hledají úkryt rybky před stále nenasytnými okouny, candáty a ostatními lipenskými loupežníky.

Nad vodní plání přelétávají kachní šťastlivci, kteří unikli olověnému nebezpečí. Vysoko na obloze jako větroně v bezpečných vzdálenostech krouží jestřáb a káně, které sem přiletělo odněkud ze severských končin.

ráno

Po břehu lipenské zátoky rozvážně kráčí rybář s ruksakem na zádech, jednou rukou přidržujíc přes rameno položené pouzdro s pruty a v druhé malé rybářské křesílko. Je zřejmé, že nikam nepospíchá. Občas se zastaví, přehlédne vodní scenerii a labužnicky nasaje čerstvý, podzimní přírodou provoněný vzduch. Krásné zářijové ráno ho spolu s manželkou vystrnadilo z vytopeného domku, možná v tomto roce k poslednímu rybářskému posezení na břehu jeho oblíbené lipenské zátoky.

Je rád, že se nechal přemluvit a nezůstal doma u televize a pravidelné kontroly obsahu dobře zásobené ledničky. Na tváři se mu objevil šibalský úsměv, jehož příčinou byla vzpomínka na slaninku s klobáskou a placatku slivovičky pro případnou první pomoc v jeho rybářském batůžku.

Konečně na místě

Konečně pohroužen do podobných myšlenek se došoural na své místečko. Odložil náčiní, protáhl své ztuhlé údy a začal se připravovat k lovu. Na jeden prut zkusí na žížalu vyprovokovat nějakého pruhovaného fešáka a na druhý s mrtvou rybičkou by se mohl možná nalákat pěkný lipenský zubáč. Smutně se usmál při vzpomínce, kdy za těmito dravci, jak je nazývají slovenští rybáři, nebylo nutné jezdit s cestovním pasem.

ráno u vody

Oba pruty byly nahozeny, pohodlně se uvelebil v rybářském křesílku, lokl si slivovičky a mžourajícíma očima se začal kochat podzimní náladou. Sluníčko mu hřálo na tváře pokryté šedivým strništěm a bylo mu moc fajn.

Líbil se vám článek?
Podpořte nás jakoukoliv částkou
na účet 35404101/0100, variabilní symbol 555.
Děkujeme.

Napsat komentář