Po dlouhé zimě konečně přišel čas vyrazit na stoják s cílem ulovit prvního kapra. Největší šanci na úspěch slibovalo hluboké místo kousek nad hrází jedné malé jihočeské přehrady. Dobré krmení, správná montáž a především touha a vůle to nevzdat nakonec přinesla ovoce v podobě krásných ryb.
text: Jan Stluka
Bohužel námi vytipované místo leží v podstatě celý den ve stínu. Celým tímto úsekem se proto táhne pruh ledu. Sice není nikterak silný, ale je poměrně široký a především všudypřítomný. Po chvilce přemítaní nad změnou místa přichází na řadu hrubá síla a naplavené dřevo. Pruh volné vody je vytvořen během chvilky. Namíchat krmení, na háček pár bílých červů a už letí montáže do vody. Během pár minut přichází první záběr. Žádné nesmělé otřásání špičky, ale klasický úklon, který by člověk čekal o pár měsíců později. První kapřík míří ke břehu, během dalších tří hodin ho následuje odhadem patnáct soukmenovců. Největšímu z nich k sedmdesáti chybí pouhých pár centimetrů.
Nezažít, nevěřil bych.
Diskuze k článku (0)