Množství úlovků na řece Labi se rok od roku zvyšuje a dalo by se docela směle prohlásit, že nyní je zde ulovení sumce přívlačí vcelku běžnou záležitostí.
text: Radim Křepelka
Lovu sumců na přívlač se intenzivně věnuji už několik let. Podařilo se mi ulovit několik slušných exemplářů i nespočet sumců menších velikostí. Pro někoho je trofejní sumec pouze v délce nad dva metry. Dobrá, beru. Pro mě je ale atraktivní rybou na přívlač už sumec v délce kolem 129 cm.
Vášeň a trpělivost
Jednou z nejdůležitějších zásad při lovu sumců je trpělivost. Nesmíme podcenit ani rybářské vybavení, které by mohlo znamenat ztrátu životní ryby. Sumci nejsou okouni, jichž nachytáme deset za docházku. Přívlač je mnohdy o jednom jediném zásadním záběru a ten se nesmí promarnit.
Stalo se mi už několikrát, že jsem po třech hodinách bezúspěšného rybolovu myslel na odchod – a vtom přišel záběr. Proto doporučuji v letních měsících vláčet až nadoraz, tzn. do půlnoci. Většina záběrů přichází až za tmy, v rozmezí mezi desátou a dvanáctou hodinou. Sumec zabere sice i přes den nebo ráno, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že největší aktivita vousáčů nastává za tmy.
Vzhledem k hmotnosti rybářského vybavení se vyplatí dorazit k Labi až se setměním, třeba po deváté hodině. Můžete se tak soustředit na každý nához beze stop únavy. Přesnost a soustředění je na některých úsecích Labe nesmírně důležitá.
Důsledně a důkladně prolovíme sumčí loviště nebo stanoviště, ale také přijdeme o méně nástrah, které vedeme přesně tak, jak potřebujeme. Sumci mají stanoviště v různých jámách, zatopených překážkách i zlomech. Často se stává, že pokud přestanete sledovat okolí a vodu a házíte jen tak, na náhodu, o nástrahu přijdete.
Vzhledem k ceně wobblerů to nic příjemného není. Právě tyto nástrahy, jejich specifický chod a veliký rozsah použití se řadí na první místo mých nejoblíbenějších lákadel pro lov sumců přívlačí.
Kde a na co lovit?
Názor, že sumci jsou pouze v nadjezích a velikých hloubkách se podle mě nezakládá na pravdě. Nespočet dravců vyjíždí (hlavně v letních měsících) do mělčin lovit malé rybky. Zde také nejvíce využijeme dvoudílné wobblery s ponorem do dvou metrů. Ideálním místem pro lov sumců na dvoudílné wobblery jsou tedy rozhraní mělčin a větších hloubek, kde jejich uplatnění využijeme nejvíce v nočních hodinách.
Sumci sem vyjíždějí ze svých stanovišť za potravou a velice často se stává, že záběr přichází až u samého břehu na mělčině. Je to také velice dobré místo i pro lov jiných dravců. Čekání na sumíka si tak občas můžeme zpříjemnit ulovením candáta. Nejčastěji používám dvoudílné wobblery Rapaly Jointed od 9 do 13 cm.
Pokud se rozhodnu lovit sumce například podle různých hran, zatopených zdí a stromů ve větších hloubkách, tak se mi nejvíce osvědčily wobblery Water Scout a Salmo Slider bez lopatky. Spouštím je do hloubek a následným lehkým popotažením zvedám nástrahu k hladině. Touto technikou můžeme opakovaně vydráždit z úkrytu i netečného dravce.
Klasikou mezi hluboko potápivými wobblery jsou různé shady a především Shad Rap. Je hodně používaný, ale zároveň také hodně okoukaný. Osobně mám raději wobblery, u nichž mohu ovlivnit jejich chod správným vedením. Největších úspěchů jsem dosáhl právě s wobblery Water Scout Slick a Bomber. Používám především jejich potápivé verze.
Pracuji s nimi tak, že je opakovaně spouštím do různých jam a podemletých děr, následně povytažením nadzvedávám. Mají geniální chod do strany a výborně napodobují raněnou uhýbající rybku. Rozdíl mezi slidery Salmo a Water Scout vidím především v rychlosti jejich potopení.
Salmo se potápí pomaleji a je tedy vhodnější na klidnější partie řek, prolovení tůní a „točáků“. Water Scout se potápí rychleji a uplatnění najde zejména v silnějších proudech a tůních u protilehlého břehu řeky. Všude tam, kde potřebujeme na velkou vzdálenost dosáhnout správné kopírování dna.
Základem je kvalitní vybavení
Důležitou součástí lovu sumců je kvalitní rybářské vybavení, které musí respektovat větší hmotnost ryby i používaných nástrah. Podcenění by mohlo znamenat nejen ztrátu životní ryby, ale také poškození vašeho vybavení. Pokud lovím se slidery, které váží od 20 do 60 g, tak dostatečně vyhovuje prut gramáže 50 až 80.
Pokud lovím s wobblery větších gramáží (například 95 g), je potřeba přitlačit, a proto volím podstatně tvrdší prut s vyšší nosností. Doporučuji upřednostnit kvalitní materiály i lehčí prut.
Navijáky k těmto prutům by měly mít velkou kapacitu cívky s kvalitní přední brzdou. Mně se osvědčily modely firmy Shimano. Výběr samozřejmě záleží na každém z vás, vašich preferencích či doporučení odborných prodejců či kolegů a kamarádů.
Dalším důležitým doplňkem je karabinka s obratlíkem. Pokud nechcete o svoji rybu přijít, určitě ji použijte. Osobně nasazuji větší typy s velkým obloučkem a nosností klidně i kolem 40 až 80 kg. Ideální jsou vysoce pevné obratlíky s kvalitní karabinou, která nám při svém větším obloučku umožní volnější pohyb nástrahy a zároveň preciznější chod wobblerů. Uzlík uvázaný přímo na wobbleru zabraňuje dokonalejšímu pohybu nástrahy a ta pak nepracuje podle našich představ.
Mnoho rybářů se mě u vody ptá, zda použít vlasec nebo pletenou šňůru… Abych řekl pravdu, nevím, jestli dokážu na sto procent doporučit to, nebo ono. Mohu se ale s vámi podělit o výhody a nevýhody jednotlivých materiálů. Pletenka má, jak víme, nulovou průtažnost a tím máme přímější kontakt s nástrahou a posléze i rybou.
Vlasec zase daleko více pruží a funguje tedy jako jakýsi amortizér. Při silnějším průměru dosáhneme kratších hodů než se slabší pletenkou. Na Labi je na dně dost kamenů a vzhledem k průtažnosti a materiálu vlasec po kameni lépe sklouzne a nepředře se tak rychle jako pletenka.
Díky pletence zase můžeme přijít o méně nástrah, neboť má samozřejmě při stejných průměrech daleko větší pevnost. Problém nastává při uvíznutí nástrahy za kmen při vláčení z lodi nebo belly boatu. Zásadou je hlavně netrhat pletenou šňůru holou rukou, ale použít například větev, klacek nebo pádlo, na které se pletenka omotá a pak se utrhne. Zamezí se tím možným zraněním, v nejhorším případě i uříznutým prstům.
Dalším problémem je zamotání pletenky a následný uzel. Po jeho dotažení se těžko rozmotává a stává se, že můžeme dvacet metrů pletenky s přehledem vyhodit. Osobně tedy dávám přednost vláčení s pružícím vlascem.
Preferuji vláčení s prutem o gramáži do 80 g. Používám vlasce průměrů 0,28 až 0,35 – podle potřeby dalekých hodů, předpokládané velikosti ryb i možnosti vázek. Pletenku používám při lovu s prutem 130 g a těžkými nástrahami.
Taktika
Jistě jste už mnohokrát zaslechli vyprávění kolegů o nezastavení sumce, nebo o několikahodinovém marném souboji s králem Labe. Kromě abnormální velikosti ryby a nepřipraveností na tento lov je to dáno také zdoláváním sumců zejména v proudných partiích řek.
Pokud při záběru a následném záseku rybě okamžitě povolíte a necháte ji využít svoji sílu, tak vám posléze v proudu v žádném případě nedá šanci poznat její velikost. Z takových situací pak vznikají báje a povídky o třímetrové rybě.
Troufám si tvrdit, že s výše uvedeným vybavením můžeme zdolat i toho bájného dvoumetrového sumce na přívlač, pokud ovšem využijeme kvalit a možností tohoto vybavení přímo úměrně k hmotnosti a síle ryby. Povídky o tom, že ryba okamžitě po záseku zalehla a nešla zvednout ode dna, jsou nepravdivé a smyšlené. Proč?
Sumec zalehne pouze v případě, že mu to dovolíme. A pokud už zalehne, měli bychom ho bez větších problémů opět zvednout a donutit k dalším výpadům. Samotné zdolávání tedy probíhá tak, že se snažíme co nejrychleji rybu přitáhnout z proudu, například do tůně pod našima nohama a pak si s ním můžeme hrát třeba půl hodiny, než ho unavíme.
Samozřejmě, že se vše odvíjí od mohutnosti ryby. Nesmíme naši sílu přehnat, vše je potřeba brát s rozumem a citem, ale určitá hrubá síle je zde v každém případě potřeba. Pro příklad uvedu, že zdolání sumce v délce kolem 120 cm trvá cca 15 až 30 minut a sumce dlouhého kolem 150 cm pak 30 až 45 minut. Tyto časy jsou samozřejmě zprůměrovány, neboť záleží na okolnostech zdolávání.
Sumec svými výpady mlátí ocasem do vlasce tzv. „kopanci“. Před koncem zdolávání je rovněž velice důležité dobré seřízení brzdy.
Trojháček vražený až do kosti
V konečné fázi zdolávání se dělá nejvíce chyb. A ty rozhodují… Velice důležitá je také fáze vylovení, kdy je potřeba při přitažení ryby nejdříve jakýsi dotyk na tělo ryby, po kterém následuje jeden z posledních výpadů. Vše můžeme klidně opakovat do doby, dokud ryba nezůstane bezvládně ležet. Pak ji můžeme vylovit.
Pokud bychom se ryby před vylovením nedotkli a uchopili ji okamžitě za spodní čelist, mohlo by se stát, že se lekne, z posledních sil zabere a my i s trojháčkem v ruce za ní poputujeme do vody. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že trojháček v ruce vražený až do kosti a ryba na druhé straně není nic příjemného.
Nejvíce podobných příhod se stává u podcenění vylovení hlavně sumců menších velikostí, kteří jsou nejvíce „živí“.
Takže nyní nám už zbývá pevně uchopit sumce v rukavicích za spodní čelist a jakýmsi zapáčením rybu bez větších problémů vytáhnout do lodi, na břeh nebo podložku. A pak se radovat, popřípadě fotit a pouštět. Ale to je už na každém z vás…
Diskuze k článku (0)