Malé stojaté vody jsou mnohdy zapomenuté rybníčky, tůňky oplývající romantickým nádechem a starou rybářskou patinou, ale stejně tak jde o městské rybníky, požární nádrže či umělá koupaliště. Společné mají to, že zde žijí ryby. A pro redukci býložravých ryb se nasazují dravci, kteří budou naší kořistí i v tomto článku.

text: Jiří Kadubec

Přívlač považuji za nejsportovnější formu rybaření (muškaři prominou) a tak je možné zkusit štěstí s umělou nástrahou i na takových vodách, na nichž by vás to možná nikdy nenapadlo.

Ono je sice úžasné být v krásné přírodě, daleko od civilizace, ale málokdy je to možné spojit s prací a dalšími povinnosti. Tolik času prostě dnešní rybáři vesměs nemají. A tak takto handicapovaný rybář musí vzít zavděk jakoukoliv vodou, kde tuší úlovek.

Dříve jsem rybníky v městských parcích a na okraji měst skoro opovrhoval. I řekou tekoucí centrem industriálního města. Ale nedostatek času mě donutil využívat takové vody, které mám takřka pod nosem.

I tady si zachytáte

Když se už smíříte s tím, že možná někdy budete jedinou okrasou povodí vy, nic si z toho nic nedělejte. Druhou variantou je, že bude ten který rybníček obsazený dalšími rybáři. A ti jen neradi uvidí, jak se coby milovník přívlače oháníte s prutem a nástrahou. Ale všechno je o domluvě a použijete-li ultralehkou přívlač, neměli byste mít s okolními kolegy problém.

Kampa
foto: Jiří Kadubec

Další věcí, kterou musíte mít na zřeteli, je i otvírací a zavírací doba parků, kde je rybolov povolený, ale pouze po jasně vymezené časové období. Tohle samozřejmě platí i pro jiná omezení, která jsou zpravidla uvedena v Rybářském řádu, anebo přímo na informační tabuli u revíru.

Jak na to?

Vzhledem k tomu, že se objevím někdy i v místech, kde jsou jiní návštěvníci parku, tak výstroj a výzbroj zpravidla omezuji na minimum. Většinou si vystačím s přívlačovým prutem, vestou a několika nástrahami. Člověk není tak nápadný a alespoň minimalizuje dotazy typu – berou, berou?

Jednou z výhod takových lovišť v parcích je, že ačkoliv jsou v centrech nebo na okrajích měst, tak bývají posečené, upravené, uklizené a mnohdy tam jsou i lavičky, kde si můžete v klidu odpočinout.

Ale nyní zpět k samotnému rybaření. Přece jen jde o atypické vody a ty si žádají své. Platí, že tamní ryby jsou zvyklé na pohyb, hluk a další nešvary, jichž se musíme vyvarovat ve volné přírodě. Díky tomu není vždy za každou cenu nutné chodit v khaki oblečení, ale stačí jakýkoliv střízlivý ohoz s minimem vybavení. Tady s ultralehkou přívlačí uspějete.

Osobně nosím jen asi tři krabičky s nástrahami (gumy, třpytky a mikrowobblery) a prut 180 cm 0–8 g nebo silnější do 240 cm a do 30 g. Ten je ale na takové vody maximum. Ostatně s prutem do 30 g bez problémů z vody doslova vydolujete i metrovou štiku.

úlovek
foto: Jiří Kadubec

V našem případě takový úlovek nebude běžnou praxí, ale s ultrajemnými pruty si užijete lov okounů, jichž bývá v takových vodách dostatek. Vzhledem k tomu, že se spíše zaměřuji na malých stojatých vodách na menší ryby, jako jsou právě okouni, menší candáti a štičky, nepoužívám lanka, která výrazně mění chod drobných nástrah. Při včasném záseku sedí dobře i štika a není třeba se obávat, že spadne.

Nakousl jsem, že vhodnými nástrahami jsou menší gumové rybky, twistery, z kovových samozřejmě rotačky, ale i trochu opomíjené plandavky a cikády. No, a za nejlepší nástrahy považuji mikrowobblery, které jsou lahůdkou především pro okouny a pstruhy.

Vzhledem k tomu, že lovíme na menší stojaté ploše, a to většinou udržované, tak není dost možné vyhledávat spadlé větve, či jiné překážky ve vodě. Ovšem nic není pravidlem, takže jsem na jednom malém rybníčku nachytal pěkných pár okounů, kteří si udělali stanoviště v odhozené pneumatice…

Vláčet, vláčet, vláčet

Vzhledem k tomu, že většina takových vod je čistá, před rybářem stojí docela pracný úkol… Vláčet, vláčet a vláčet… Ideálně podle hodin. Asi tak, jako když si představíte na hodinkách číslice od 9 do 3 a pak po každé jednotlivé hodině postupně nahazujete.

Je to úmorné a ne moc zábavné, ale zase je to velice efektivní metoda, jak přijít k záběru. Tak můžete prochytat značnou část vody a máte šanci, že přijde záběr. Pokud budou brát okouni, je dobré prohazovat stejné místo dál, protože jde zpravidla odlovit velkou část hejna.

candát
foto: Jiří Kadubec

V žádném případě bych ale nepočítal s tím, že na příjemné vycházce ulovíte trofejní ryby, ale to, že v malých vodách neplavou, je omyl. Sám jsem před lety tvrdil to samé, posléze jsem ale zjistil, že ve dvou hektarových vodách žily bezmála metrové štiky. To jsem koukal! Bylo jich sice málo, zato osmdesátnic jsem tam ulovil hned několik.

Vtip byl pouze v tom, takové úlovky tajit. Pěkně je vyfotit a šup s nimi zpět do vody. A to se mi, prosím, přihodilo v městském parku na okraji města. Nedaleká voda zase tak velké štiky neposkytovala, ale žili v ní poměrně pěkní candáti.

okoun
foto: Jiří Kadubec

Chodilo sem lovit hodně lidí, ale rybám to, zdá se, ani tak moc nevadilo. Jednoho dne jsem z tohoto rybníku vyndal už uhynulou štiku, které do osmdesáti čísel moc nechybělo. Ovšem podle hmotnosti rozhodně dietu nedržela.  Její uhynutí jsem odhadl na nedostatek kyslíku ve vodě. Bohužel, toho roku v malých vodách uhynulo velké množství dravců i kaprů.

Takže… S rekordy na malých vodách nepočítejte, ale vězte, že nic není nemožné!

Napsat komentář