K rybářům a jejich koníčku určitě patří i rybářská latina. Bez šťavnatě vyprávěných příhod a zážitků, různě přikrášlených nebo zcela smyšlených, se neobejde prakticky žádná rybářská sešlost, ale často ani posezení u nahozených prutů.

Text: Jozef Májsky, foto: autor, David Štrunc

Mezi rybáři patří při lovu úhořů k nejoblíbenějším nástrahám rousnice, pak mrtvá rybka nebo rybí filety. Nevzpomínám si ale, že by někdo chytil úhoře přívlačí.

Tedy až na mého kamaráda, který měl kromě štěstí i svůj první rybářský lístek a k němu mu rodiče koupili bambusový prut a malý naviják Rex. Koncem léta se rozhodl zkusit štěstí s plandavkou ve tvaru slzy, která měla pěkné červené očko.

Já, protože jsem neměl takové náčiní, jsem mu dělal asistenta. Bylo to přes den, nějak po poledni, tedy v čase nepříliš vhodném k lovu dravých ryb na přívlač. Žádná štika o jeho kousek plechu, kterému jsme říkali blinkr, ani nezavadila. Štěstí se na něj ale nakonec usmálo a na tuto asi 5–6 cm dlouhou plandavku chytil pěkného, zeleně zbarveného úhoře.

Protože jsme se s touto rybou nikdy nesetkali a nebyli si jisti, zda to není nějaký vodní had, navštívili jsme staršího rybáře, který nás ubezpečil, že se jedná o úhoře. Ovšem jenom se usmál a myslel si své, když jsme ho přesvědčovali, že byl chycený na blinkr. Jestli nám jeho maso tehdy chutnalo, to si už ale nepamatuji.

Napsat komentář