K rybářům a jejich koníčku určitě patří i rybářská latina. Bez šťavnatě vyprávěných příhod a zážitků, různě přikrášlených nebo zcela smyšlených, se neobejde prakticky žádná rybářská sešlost, ale často ani posezení u nahozených prutů.

Text: Jozef Májsky, foto: autor, David Štrunc

Tato příhoda souvisí s vypouštěním derivačního kanálu přivádějícího vodu na turbíny vodní elektrárny. Byl zrovna začátek školního roku, nastupoval jsem do posledního ročníku základky a ihned po vyučování jsem s kamarády vyrazil k právě vypouštěnému kanálu.

Jistě to mnozí znáte… Na dně se objevují různé předměty, my jsme měli štěstí a v asi 70 cm hluboké vodě jsme objevili zánovní černou Jawu 250. Při jejím nadzvedání jsem sáhl na přední kolo. Kromě pneumatiky jsem zacítil i rybí tělo, ale ryba se schovala pod přední blatník motocyklu.

Přestože voda počátkem září nebyla nejteplejší, neváhal jsem, ponořil se hlouběji a v ruce jsem držel přes půl metru velkou parmu! Tehdy, v památném roce 1968, byly poměry obecně jiné, než je tomu dnes, a tak se nikdo včetně rybářů nepozastavoval nad tím, že si zde lidé, podobně jako pravěcí sběrači, zabezpečují večeři. Parma tak putovala do pytle k několika kapitálním cejnům a já doma dostal pochvalu.

A jak skončila Jawa 250? Našel se koumák, který ji pracně dotlačil domů, kde mu ji zabavili policajti, tehdy ještě příslušníci VB.