Tato ryba, slastný sen mnoha rybářů, je známější pod přídomkem podunajská. Ostatně se tak ještě před pár lety jmenovala oficiálně. Hlavatka obecná (Hucho hucho) je fascinující tvor. Ve všech ohledech.
text: Jan Stluka
Dorůstá 120 cm, šťastlivci ulovili či viděli i větší exempláře této krasavice (největší 150 cm, 52 kg). Podle některých vědců i pověstí se hlavatka může dožít věku sta let, ale naprostá většina zdokumentovaných ulovených bojovnic nepřesáhla hranici třiceti pěti let.
Protáhlému válcovitému tělu dominuje široká tlama. Mladé ryby mají na bocích namodralé pruhy, které v dospělosti mizí. U starších ryb bude vždy dominantní barva těla hnědá.
Vytírá se v dubnu až květnu. Samice staví poměrně velká hnízda z kamení. Žije v čistých vodách lipanového, ale i parmového pásma. V Čechách ji potkáte spíše náhodou. Pokusy o její vysazení sice proběhly na Vltavě pod Lipnem i na Otavě, ale většinu vysazených ryb si rybáři odnesli domů v domnění, že ulovili trofejní pstruhy duhové.
Hlavatka je největší a nejbojovnější ryba pstruhových vod. Do těch českých ale bohužel nepatří. Proč? Protože v těchto vodách chybí přirozená populace bílých ryb, tedy tloušťů, ostroretek, plotic apod., takže za potravu pak hlavatce slouží především lipan a pstruh.
Vzhledem k tomu, že tento stoprocentní a nesmlouvavý dravec je schopen sežrat během roku více, než 15 kg rybí potravy, tak by byla její přítomnost ve vodě podle mě až příliš drahá.
Pokud hlavatku zatoužíte chytit, vydejte se za ní za hranice. Začít můžete na Slovensku, pokračovat v Rakousku, Německu, v Srbsku nebo Černé Hoře. Její lov je tvrdou zkouškou fyzické připravenosti i trpělivosti. Mimo jiné se jedná i o drahou záležitost.
Hlavní sezona téměř na všech vodách startuje na začátku října a končí v únoru či březnu. Někde jsou i v tomto období pauzy. Určitě jste na stránkách časopisů viděli fotky, které lov v zimním období poněkud popírají. Rybáři jsou totiž na nich v krátkých tričkách, v letních košilích i v kraťasech.
Většina těchto fotek, bohužel, vzniká na jaře v období tření hlavatky. Rybáři ve většině civilizovaných zemí hájení hlavatky respektují. To se ale o těch z Balkánského poloostrova říci nedá. Mastí je hlava nehlava, vlastně hlavatka nehlavatka. V létě, jakmile se voda ohřeje, hlavatka upadá do letargie. Jako třeba mníci.
Hlavní lovnou metodou je těžká přívlač. Pruty volte v délce 240 cm, klidně i třímetrové. Delší jsou vzhledem ke špatné průchodnosti terénu spíše ke zlosti. V navijáku je třeba mít silný monofil. Pleteným šňůrám je lepší se vyhnout.
V mrazech mají špatné vlastnosti a jejich nulová průtažnost divoké a razantní výpady hlavatky netlumí. Boj tak většinou končí hned v počáteční fázi zlomením prutů nebo natažením některé součásti udice.
Zvláštní pozornost věnujte kroužkům, karabinám, obratlíkům a především háčkům. Nešetřete na nich! A myslete i na to, že budete většinou lovit po celý den. Při první výpravě je nejlepší se svěřit do péče průvodce.
Ukáže vám nejen správná místa a nástrahy, ale předvede vám i pohyb po zamrzlém břehu. Je to nebezpečné. Vlastní rybaření je ve znamení tisíců náhozů! Když během tří dnů neulovíte nic, ostuda to není.
Jako nástrahy se nejvíce používají wobblery v přírodních barvách napodobující pstruhy nebo bílé ryby, ale k užitku přijdou i křiklavé vzory. Druhou možností jsou gumové či molitanové napodobeniny vranek.
Třetí pak vláčet rybky v délkách od 15 cm výše. Používá se k tomu speciální chomoutek, díky kterému nástraha přežije několik stovek hodů i časté kontakty se dnem.
Specialitou je tzv. mihulový cop. Jde o několik měkkých šlahounů, v nichž je schovaná zátěž i trojháček. Tuto vychytávku ve většině obchodů nenajdete, ale průvodci vám ji obstarají.
Nejdražší možností, jak ulovit velkou rybu podobného ražení, je výprava do dalekého Mongolska. Tam můžete chytat nejbližší příbuznou, hlavatku sibiřskou – tajmena.
Bohužel, i v tamní pustiny poznamenal komerční tlak a řada řek je už bez větších tajmenů. Takže si někteří rybáři, kteří si to mohou dovolit, najímají helikoptéru a odlétají poslední nedotčená místa Mongolska. Ta jsou ale daleko. Ale ti tajmeni!
Diskuze k článku (0)