I když nejde o naši původní rybu, siven se stává poměrně hojně rozšířeným druhem. Jeho potravní aktivita neustává ani v zimních měsících, proto je oblíbenou rybou rybářů lovících v zimě na dírkách.

text: Ivo Novák

Do Evropy byl siven americký (Salvelinus fontinalis) dovezený koncem 19. století. Daří se mu v proudné vodě, ale dobře snáší i chladnější stojaté vody s nízkou hodnotou pH. V našich podmínkách je nasazován i do sportovních revírů.

Není vyloženě rybou do hejna, ale po vysazení siveni drží pospolu, než se v novém prostředí aklimatizují a společenství pak opouští. Tato lososovitá ryba se v dospělosti živí drobnými rybkami. Na pstruhových revírech tak působí škody na plůdku a potěru pstruha potočního.

Pokud jsou do revíru vysazovány mírové ryby, jejich pobyt nemá dlouhého trvání. Vysazená ryba reaguje na umělé nástrahy a stává se lehkou kořistí rybářů, kteří úlovky sivena vítají, protože má chutné maso. Nasazené ryby tak rychle z revíru zase zmizí než stačí napáchat větší škody. Ryby, které rybářům odolají, moc není a pokud ve vodě zdomácní, začnou se život i náletovým hmyzem a larvami vodního hmyzu.

Ke své reprodukci jsou siveni připraveni ve druhém až třetím roce svého života, třou se v říjnu až listopadu. Svojí roli hraje teplota vody. Vytírají se v mělčích proudných úsecích, kde jikernačky hloubí ve štěrkovitém dnu hnízda, kam posléze ukrývají oplodněné jikry, jichž může být až několik tisíc. Plůdek se líhne koncem zimy.

siven
foto: Ivo Novák

O část populace sivenů se na oplátku dokážou postarat pstruzi potoční. Siven se s potočákem dokáže i křížit a tito jedinci mají na těle zvláštní kresbu, říká se jim tygrované ryby. Ty se ale už dále rozmnožovat nedokáží.

Velice dobře vybavená dravá ryba

Siven má zploštělé čelo a prostorné čelisti, které jsou poseté jemnými zoubky. Zbarvení kůže se liší podle stanoviště a ročního období. Ryba má hřbet olivově mramorovaný, boky bývají světlejší a přecházejí až do bílé barvy. Jsou posety žlutavými a červenými skvrnami.

V době tření se samci vybarvují do svatebního hávu a břicho mají zbarvené oranžově, starší jedinci i červeně. Pro siveny je typickým znakem bílé lemování prsních a břišních ploutví, i řitní ploutve. Ostatní lemování nemají. I když ve své domovině dokáže dorůst až do hmotnosti 6 kg a dožít se až 15 let, v našich podmínkách dorůstá jen třetinové hmotnosti i věku. Lze ho tedy považovat za rybu krátkověkou.

Jak lovit sivena

K jeho lovu se hodí muškařské vybavení, ulovíte ho i přívlačí. Lepší jsou mokré mušky, nymfy i streamery, které napodobují malinké ryby. Při přívlači jsou účinné malé pstruhové wobblery. Sivena k záběru vyprovokujete poměrně snadno. Na stojatých vodách se tyto ryby rády zdržují kolem břehu. Mají rády členité dno s úkryty.

siven
foto: Ivo Novák

Zkuste pomalé vedení marmyšky s mikronymfou. Pozor na barvu nástrahy, tady siven bývá vybíravý. Je třeba se mu trefit do nálady. Černá, bílá, oranžová, olivová, růžová, křiklavě zelená, ale i žlutá barva – všechny vyzkoušejte a uvidíte, jak se vám povede.

Siven na dírkách

Siven či pstruh duhový je levnější než pstruh obecný, či candát, okoun, štika. I proto jsou oba druhy u majitelů privátních vod tak oblíbení. Poptávka po nich je tak velká, že se k nám duháci i siveni dokonce dovážejí.

Je však veliký rozdíl, jestli jde o rybu odchovanou v sádkách, nebo třeba v chovných klecích v přírodních podmínkách. Ze sádek jsou ryby naučené na dávkování granulí. Často mají nevyvinuté, nebo zkrácené ploutve, jsou méně zbarvené a o tom, co je čeká, nemají ani ponětí. Po vysazení se drží v hejnech a na vše reagují podrážděně.

Ulovit vysazenou rybu není problém ani pro ryzího začátečníka. Stačí ryby najít a nabídnout jim cokoliv, co připomíná kus potravy. Hrst krmných granulí v nich probudí pud se krmit, a tak se ryby pod dírkou perou o vše, co do ní rybář spustí. Dráždivá barva nástrahy ještě jejich touhu po soustu podpoří.

Aktivita ryb

Rybáři, kteří si přivstanou a jsou na ledě včas, si zrána zachytají královsky. Je to skoro pravidlo. V dírkách mizí část krmení, ryby se zasytí a jejich aktivita pak během dopoledne poleví. Během dne může přijít několik dalších vln, kdy se ryby daří obelstít. Buď jim někdo nabídne něco zajímavého, nebo si rybář musí počkat na chvíli, až hejno zase propluje kolem jeho dírky. Pokud je ale kolega chytřejší a do své dírky nasype v pravý čas třeba hrst bílých červů, ryby se přesunou k němu.

Někdy vítězí nástraha propadávající vodním sloupcem pomalu. Jindy nástraha bez pohybu, pověšená ve vodním sloupci, nebo pomalu stoupající vzhůru. Řekl jsem, že siveni se rádi pohybují kolem břehů. Dobrým místem k lovu tedy bývají přítoky, kde je okysličená voda. Tam je ale třeba dát pozor na sílu ledu.

Dobrým místem bývá i nejhlubší část u výpustě. V hlubší vodě často vyprovokuje sivena nástraha stoupající k dírce. Není třeba pospíchat, ale pokud ryba nástrahu jen sleduje, rychlejší pohyb jí může dodat ten správný impulz k útoku. Často tak reaguje i chviličku před samotným vytažením nástrahy.

Na siveny se mi osvědčilo použití malého fosforového korálku umístěného před nástrahou. V hlubší vodě je méně světla a malý bod pozornost ryb dokáže upoutat. Dobrou taktikou je i použití nástrahy na bočním přívěsu s umístěním olověné zátěže na konci vlasce. Koncové olovo čeří kal na dně a nad ním se pohybuje nástraha. Dopad olova na dno cítíte a máte jistotu, že se nástraha pohybuje těsně nade dnem.

V čisté vodě fungují dráždivé barvy nástrah většinou jen ráno, odpoledne už je čas sáhnout po přírodních odstínech. Vhodné je použití i lur a streamerů. Zlatá kulička jako spouštěč záběru někdy stačí. Pohyb nástrahy z marabu peří je jiný. Nástraha se dokáže vlnit i při velice pomalém vedení.

Nástražní rybičky?

Někdy jsou vhodné, ale nemusí to být pravidlem. Ryby ze sádek totiž ještě neumí živou nástrahu ulovit. Často ji jen drží v čelistech a nepolknou. Pokud rybě dopřejeme delší čas, háček se jí zasekne hluboko a v tom případě musí na pekáč. Háček hluboko v jícnu mají i ryby chytané s nástrahou položenou na dně. Nejšetrnější se tak zdá lov vertikální přívlačí, kdy je záběr cítit rovnou v prstech. Ideální je jigová marmyška s háčkem bez protihrotu. Svou roli může hrát i velikost nástrahy.

Čas k experimentům

A když výsledek nepřinese ani změna, ryby je zapotřebí hledat. Třeba tam, kde nikdo nechytá. O tom, kde jsou ryby, hodně napoví chování rybářů. Sledovat dění na ledu se vyplatí. Čekat nad dírkou, kde ryby nejsou a jen v ně doufat je hloupost. Tam, kde se ryby dosazují v pátek před víkendem, může být voda ve čtvrtek téměř vybraná.

Nejvíce ryb se uloví v prvních dvou dnech. Stačí si spočítat, kolik rybářů na ledě bylo, a kolik ryb si odneslo. Dvě stě kilogramů pěkných sivenů – to jsou zhruba čtyři stovky ryb. Když se sejde na ledě padesát rybářů a každý si odnese jen tři ryby, tak jich v neděli večer ve vodě moc nezůstane a ty, které ve vodě zbyly, už třeba několikrát na háčku byly. Při nešetrném zacházení některé ryby uhynou.

Na vyhlášených revírech bývá o víkendech plno. Lov na dírkách se stal nesmírně populární. A ulovíte nejen siveny a pstruhy duhové. Těšte se třeba i na okouny, plotice a další druhy.