Ryba, kterou si nemůžete splést s jinou. Úzkému tělu dominuje široká a fantasticky vybarvená hřbetní ploutev. Jedná se o jeden z mála původních druhů u nás. Vyhovuje mu štěrkové a pískové podloží dna v čistých řekách a říčkách.
text: Jan Stluka
Lipan podhorní (Thymallus thymallus) je velmi společenský. Pokud může, zdržuje se v hejnu. Jeho život i chování je výjimečné ve všech směrech.
Přestože je jeho tlamka uzpůsobena ke sběru potravy ze dna, velmi ochotně se zvedá i za velmi malinkými muškami plujícími po hladině. Asi jako jedinou rybu z čeledi lososovitých ho můžete pozorovat z bezprostřední blízkosti, pokud tedy brodíte nebo se pohybujete po břehu bez zbytečného hluku a rychlých pohybů. Hlavní složkou lipaní potravy jsou larvy chrostíků a jepic. Ryba však nepohrdne ani žížalou a v případě, že k tomu dostane možnost, sezobne i malinkou zraněnou rybku.
Většina lovců se lipana snaží přelstít za pomoci muškařského vybavení. Existují dvě základní cesty, jak ho ulovit. Buď použít supertěžké napodobení larev chrostíků, k nim popřípadě ještě na vlasec připojit mikronymfičku a touto sestavou doslova orat dno na nejhlubších místech toku. Nebo na konec návazce z čtrnáctky navázat malinkou plovoucí mušku a s ní se snažit přelstít buď sbírající ryby.
Sousta je samozřejmě zapotřebí nahazovat jen tam, kde předpokládáte výskyt rybích šlechticů. Nutno dodat, že se jedná o vskutku adrealinovou záležitost. Lipan se totiž mnohokrát na vaši imitaci připluje jen podívat, aniž by ji dobral. Někdy stačí pouze změnit úhel hodu, jindy musíte změnit barvu, tvar nebo i velikost mušky, abyste rybího aristokrata přelstili.
Lovu těchto elegánů se mohou věnovat i rybáři, kteří nevlastní muškařské vybavení a pstruhovou povolenku. Není žádným velkým tajemstvím, že největší populace (i trofejních) lipanů žijí v řekách, které jsou (poněkud nelogicky) označené jako mimopstruhový revír. Takže stačí delší a měkčí prut, vlasec do průměru 0,16 mm a maximálně dvougramový splávek.
Na menší háček z úzkého drátu napíchnete cokoliv, co najdete pod kameny v toku. Ideální jsou malí bílí červíci schovaní ve schránkách z písku nebo větviček, říká se jim také chrostíci. A můžete směle lovit. Pokud nechytíte lipana, určitě přelstíte spousty plotic, proudníků a tloušťů. Kdyby se snad na vás muškaři koukali tzv. skrz prsty, nic si z toho nedělejte.
Jakoukoliv rybu zraňuje nebo zabíjí vždy jen rybář, nikdy ne metoda.
S lipanem je problém, je to jak ve článku zaznělo stanovištní ryba. A vysazené hejno když ho objeví někde volavka neno jiny predátor je to pro nej prostřený stůl, lipan neuteče. Je tam vic faktorů, ale když jsem jednu dobu někde behem hodinky pochytal treba dvacet kousků tak za pul roku se mi na tom místě nepodařilo chytit ani jednoho, a nebylo to kvuli migraci. Prostě predace… Teď v podzim samozřejmě lipanovky jak suché tak nymfy na hráčích 16,18,20 a flocarbon 0,10 a na sucho s aftmou 1 nebo 2 i fluoš 0,07. Je to sice hrana ale da se vytáhnou Lipánek i 40 kde chytam se stejně stejně větší kus jak 35 nenajde. Ta sila fluoše po změně návazce se projevila vždy v počtu záběru a za mně to určitě hraje roli, lipan je o jemnosti, je to nádherná ryba která se bohužel ztraci.