Lidově se mu říká řízek, hřízek, řezan… Hrouzek obecný(Gobio gobio) je drobná kaprovitá ryba s protáhlým válcovitým tělem, na spodní straně zploštělým.
text: Jan Stluka
Má relativně velkou hranatou hlavu. Tlamku na spodní straně hlavy ohraničuje pár velmi citlivých vousů. Stříbrné boky zdobí řádka namodralých skvrn. Břicho je světlé, někdy i krémově bílé. V čistých vodách se dají ulovit nádherně zbarvené exempláře, které svým vzhledem mohou směle konkurovat i pstruhovi duhovému, stejně tak ale můžete z vody vytáhnout velmi fádní hnědé a ničím nevýrazné rybky.
Přestože se hrouzek může dožít až šesti let, úlovek v délce kolem 20 cm se považuje za trofejní. Hrouzek má velmi silně vyvinutý jak hejnový, tak teritoriální pud. Nejvíce mu vyhovují mírně proudící čisté vody s vyšším obsahem kyslíků. Ve studených horských potocích ho však potkáte jen velmi vzácně. Nijak zvlášť se mu nedaří ani v hlubokých stojatých vodách.
Za potravu mu složí jak řasy, tak larvy chrostíků, jepic, pakomáři atd. I když hrouzek většinu života tráví v těsném okolí dna, kde i vyhledává potravu, nesnáší bahnité nánosy. Preferuje kamenné či štěrkopískové plotny. Vytírá se v květnu a červnu.
V dnešní době hrouzek hospodářsky významný není. Dříve byl hojně upravován v kuchyni. Rybkám smažením vcelku se říkalo grundle, což je odvozenina či zkomolenina z jeho německého jména – Gründling, a to i přesto, že ve směsi pečených dobrot byly zastoupeny i jiné druhy drobných bílých ryb. Bohužel, vzhledem k zanášení toků se asi už jen těžko dočkáme někdejšího bohatého výskytu těchto vskutku krásných rybek.
Patří k nejoblíbenější potravě všech dravců. Vzhledem k jeho stavbě těla ho mají v obzvláštní oblibě především candáti a okouni. Každopádně si toto uzounké sousto málokdy nechají ujít i štika, tloušť, úhoř nebo bolen.
Nejúčinnější metodou lovu těchto báječných nástrah je plavaná. Splávek ale spíše indikuje záběr než nadnáší nástrahu. Ta by se měla doslova plazit po dně. Na háček můžete napíchnout cokoliv… Kousky žížal, chrostíky, bílé červy. Těsta všeho druhy oslnivé výsledky nepřinášejí, ale použít se dají. Dalšími možnostmi lovu jsou lehčí formy položené. V podstatě je jedno, jestli záběr indikuje lehounké čihátko, nebo měkká špička wincklepickerového prutu. Ať zvolíte jakoukoliv metodu, háčky musí být z velmi tenkého drátu. Vámi zvolený průměr vlasce nemusí přesahovat 0,12 mm.
O úspěchu či neúspěchu nejvíce rozhoduje výběr loviště. Lepší jsou spíše proudnější vody s tvrdým dnem. Dobrou volbou jsou i mělké pískové plotny nebo kamenné regulace pod jezy.
Za zmínku stojí i poněkud zvláštní chování hrouzků, které většina rybářské obce považuje spíše za rybářskou latinu. Na závodech jsem to ale zažil příliš často na to, abych tomu nevěřil. Hrouzci se totiž, ať to zní jakkoliv, absolutně nerozpakují atakovat malinkaté rotačky tažené pomalu u dna, přestože tvar jejich tlamky (a ani způsob života) tomu vůbec nenasvědčuje. I odborná literatura o jejich dravosti absolutně mlčí. Nicméně – s rotačkou ve velikost 00 se dá z jednoho místa ulovit i několik jedinců.
Pokud se raději oháníte čeřínkem, tak se na lov hrouzků vydejte nejlépe ve dvou. Obzvlášť za slunečných dnů se dají spatřit hejna rybek křižující mělké písčiny. Pokud vám kolega broděním trochu nasměruje ryby nad síť, lov bývá mnohem úspěšnější, než při klasickém pokládání a zvedání. Ale dobré výsledky přináší i samostatné brouzdání ve vývařišti jezů.
V případě, že chcete na místo budoucího lovu přivézt rybky živé, měňte jim vodu co možná nejčastěji. Ježdíky nebo líny raději separujte. Oba zmiňované druhy mají na svých tělech poměrně silnou vrstvu slizu, kterou ať chcete, nebo ne, narušíte. Bohužel, tento drobný šlem v uzavřené nádobně velmi rychle ucpe velmi citlivá žábry hrouzků.
Pokud se hrouzka rozhodnete nastražit živého, tak, bude-li to jen trochu možné, nad něj vždy umístěte splávek. Měl by být raději větší než menší. Tyto malé rybky totiž disponují překvapivě velkou silou, kterou velmi rády využívají, jakmile se ocitnou v dosahu jakékoliv překážky, pod kterou se mohou ukrýt.
Jestliže je vám bližší spíše položená, před nahozením rybku raději zabijte. Můžete ji i vycpat polystyrenem tak, aby se vznášela kousek nad dnem. Jen u menších jedinců je možnost na háček nejdříve napíchnout větší kousek plovoucí hmoty, až poté živou rybku. Vzhledem k úzké stavbě hrouzkova těla se zásekem neotálejte nikterak dlouho.
U nás na potoků jich bylo mraky než přiletěli kormoráni jinak krásná ryba