Povodňový hazard

Text: Jozef Májsky foto: autor, Vladimír Urban

Přestože jsou podstatně zdatnějšími plavci než my, vždyť vodní živel je jejich kolébkou i domovem, povodňové situace jim přesto mnohdy způsobují problémy, někdy dokonce i smrt.

Za miliony let postupného přizpůsobování se různým výkyvům vodního režimu se ryby naučily zvládat i extrémní průtoky, ovšem ne vždy dokáží správně vyhodnotit danou situaci. Někdy jim riskování vyjde, jindy se naopak mohou dostat do problémů a není ničím neobvyklým, když rybí povodňový hazard skončí tragicky.

Povodně v zimě

Hned úvodem bych chtěl zdůraznit, že ne ve všech ročních obdobích reagují ryby na povodně stejně. V nevegetačním období, kdy většina ryb zimuje, téměř nepřijímají potravu a neprojevují zájem o rozmnožování (výjimkou je třeba pstruh nebo mník), mohou zvýšené průtoky ohrozit hlavně menší ryby v mělké vodě, zatímco větší exempláře zazimované v hlubokých prohlubních extrémní změny hydrologického režimu obvykle příliš nevyruší.

Stává se ale i to, že hlavně v menších říčkách zatlačí silný proud tlouště, parmy, ostroretky nebo i jiné druhy ryb do mělké pobřežní zóny, z níž se nestihnou včas stáhnout do hloubky a při mínusových teplotách v pobřežním ledu zamrznou.

V souvislosti se zvýšenými jarními průtoky při tání sněhu se místy můžeme setkat i s velice destrukčním ledochodem. Ledové kry mohou doslova přeorat dno i břehy řeky, přičemž rozdrtí i stovky ryb, které před tímto ničivým živlem nemají únikovou cestu.

Jarní tuláci

Když se voda na jaře a v létě dostatečně prohřeje, ryby reagují na zvýšené průtoky jinak, než tomu bývá v zimních měsících. I když ne všechny rybí druhy jsou naprogramované stejně, obecně lze říct, že mnohé rády využijí rozlití řeky do okolní nivy a udělají si kratší nebo delší výlet mimo hlavní koryto.

Chtěl bych zdůraznit, že hlavně větší ryby dokáží zcela dobře vzdorovat rozvodněnému toku, ale záměrně driftují po proudu s cílem obsadit nové lokality, popřípadě najít vhodné trdliště. V prvním případě riskují menší i větší kaprovité druhy, ale též dravci, přičemž častěji mají toulavé boty proudomilné a u hladiny žijící druhy.

Dosti často proto po opadnutí povodňové vlny najdeme na štěrkových lavicích, v mrtvých ramenech, štěrkovnách nebo různých jamách jelce, oukleje, plotice, parmy, ostroretky, podoustve, ale i karasy, okouny, štiky, candáty apod. Stává se, že bez vody uhynou a poslouží jako potrava pro racky, vrány a lišky, za příznivějších okolností se pak zachrání v menších i větších stojatých vodách v záplavovém území řeky.

Pravděpodobnost, že v těchto recipientech naleznou vhodné existenční podmínky, je malá. Poměrně dobře se zde dokáží adaptovat odolné druhy, jako karas stříbřitý, lín, kapr, perlín, někdy i tloušť a plotice. V mládí jsem dokonce znal menší čisté odstavené rameno napájené průsakovou vodou, kde po povodni zdomácnilo hejno podouství, které se zde v novém domově i rozmnožovalo. Rozhodně takové štěstí neměly po posledních letních povodních ostroretky, které uvízly v zaplavené štěrkovně.

Protože plavaly netypicky u hladiny, zprvu jsem se domníval, že jde o tlouště. Podrobnější pozorování ale ukázalo, že mám co do činění s ostroretkou – reofilním druhem, jehož vyhlídky ve stojaté vodě, i když byla čistá, nebyly zrovna růžové. Už za několik dní po opadnutí vody jsem našel pár uhynulých jedinců.

Některé druhy se stěhují záměrně

Kromě ryb, které se ocitnou v recipientech mimo vlastního koryta, dalo by se říct omylem, poznáme i rybí druhy, které tak při hledání vhodného trdliště činí záměrně.

Shodou okolností jsem byl během třiceti let snad desetkrát svědkem takovéto migrace u cejna velkého do vegetací silně zarostlých jam, které byly vybagrovány v inundaci zhruba před půlstoletím. Párkrát se k nim přidalo i hejno kaprů. Na rozdíl od obou těchto druhů, jejichž tření probíhá velice nápadně, se do těchto umělých vodních ploch plují vytírat i líni, jejichž svatební hrátky jsou nenápadnější, takže o jejich úspěšné reprodukci jsem se dovídal až následně při odlovu desítek malých línů.

Když kromě jarní povodně pak přišla velká voda i v létě, vytřené ryby se ze „zajetí“ většinou vrátily do hlavního toku. Když tato příznivá situace nenastala, obyčejně se převážná část z nich přizpůsobila životu ve stojaté vodě. Ničím výjimečným ale nebyl ani úhyn méně zdatných jedinců.

Zvlášť tragický byl rok 2017. Vzhledem k brzkému přemnožení sinic už na přelomu května a června měla voda v jedné z jam minimum kyslíku, což způsobilo úhyn více než sta cejnů velkých i pár menších bílých ryb. Jestli se cejnům podstoupené riziko vyplatilo, jsem zatím zjistit nedokázal. I kdyby byl výtěr úspěšný, pochybuji, že v silně eutrofizované vodě přežilo větší množství potěru.

Povodně jsou přirozené

Zmíněné situace nejsou ničím výjimečné a dobře je znají z praxe mnozí rybáři v různých koutech Čech i Moravy. Úhyny ryb, které souvisí s povodněmi, určitě nikoho nepotěší, je třeba se na ně ale dívat jako na součást přírodních procesů. Ty zde byly totiž dávno předtím, než přišel na scénu člověk. Tak jako probíhaly tyto procesy nezávisle na vůli člověka v dávné minulosti, ani ve 21. století je nedokážeme nějak výrazně ovlivnit.

Ve snaze zabezpečit pokračování rodu většina živočichů totiž podstupuje různá rizika spojená s rozmnožováním a ryby nepředstavují výjimku. Přesto našim rybám určitě prospěje, když nebudeme uměle zhoršovat poměry na našich tocích, resp. v jejich záplavovém území – zejména při realizaci různých vodohospodářských úprav, těžbě štěrkopísků a dalších zásazích.

Nezřídka s nimi totiž souvisí vytváření nových „pastí“, v nichž mohou během povodní ryby uvíznout i uhynout. Zvláště nejextrémnější povodně v posledním desetiletí minulého století i některé zcela nedávné odhalily, že rády riskují nejenom ryby, ale i rybáři, kteří hlavně domestikovaného kapra nacpou do každé vody v záplavovém území našich řek.

Takové zarybňování je velice často kontraproduktivní, protože násady kapra, místy i amura, mají při povodni tendenci uplavat po proudu. V lepším případě pak z vysazených ryb mají užitek naši sousedé, když ale dojde k realizaci horšího scénáře, utečence pak nalézáme na různých místech (pastviny, pole, zahrady), bohužel jen vzácně živé. Když nás o ryby připraví samotná řeka, nic moc s tím nenaděláme, ale za ztráty způsobené vlastní hloupostí si můžeme jen a jen sami.