Popper podomácku: Stačí pár hodin a pár triků

Hladinový wobbler, kterému se říká popper nebo také popík. S těmito nástrahami se jistě seznámila už spousta rybářů. Hlavně těch, kteří propadli přívlači. Na první rybu ulovenou na popper se nezapomíná. Je to zážitek, který se vryje do paměti a nikdy nezmizí. Osobně jsem se s popíky poprvé seznámil při své první výpravě do Švédska.

text: Ivo Novák

Vidím to jak dnes, když jsem nahodil pop v zátoce plné vodních rostlin a několikrát ho popotáhl kolem stulíkového pole.  Nejprve se zhouplo několik listů a najednou se otevřela hladina a štika bez kompromisu uchopila moji nástrahu a snažila se zmizet v travách.

Právě pro tu chvíli, kdy rybář na vlastní oči vidí útok dravce, stojí za to tuto nástrahu zkoušet a posléze i upřednostňovat. Jsou dny, kdy tyto nástrahy na ryby platí. Jindy je ale třeba sáhnout po jiném lákadlu. Ale popíka nosím k vodě snad pokaždé.

Samovýroba

Na myšlenku vyrobit si popper sám mě přivedl kamarád Milan, s nímž jsem byl vláčet na Orlíku. Prochytávali jsme z lodě břehy a najednou Milan sáhl do krabičky a řekl: „Teď ti něco ukážu.“ Z karabinky vypnul potápivého wobblera a na jeho místo připnul cosi zeleného.

Na první pohled bylo vidět, že je to nějaké domádo. Ručně vyrobená imitace štičky. Nahodil a začal nástrahu oživovat. Ta spíš jen tak čeřila vodu, než aby pracovala jako klasický popík, ale po několika náhozech přišel záběr. Štika! A po ní ještě několik okounů.

Na nástraze nebyla žádná miska, která by pěkně bublala. Nebylo na ní prostě nic zvláštního. Jen seříznutá hlava. Leželo mi to v hlavě, a tak jsem se po několika dnech do výroby popíku taky pustil.

Na obrábění by se nejlépe hodila balza, ale zavrhl jsem ji. Chtěl jsem, aby wobbler měl nějakou hmotnost, aby s ním šlo nahodit daleko. Takže jsem zvolil běžně dostupné smrkové dřevo.

Z prkna jsem si uříznul hranolek 25 x 25 mm, dlouhý zhruba 20 cm a ten upnul do soustruhu na dřevo. Každý nebude mít doma soustruh, ale trochu šikovný kutil určitě přijde na to, jak soustružit pomocí obyčejné vrtačky. Prodává se i příslušenství k ruční vrtačce, které malý soustruh nahradí.

Na hranolku jsem si naznačil středy na čelech. Do sklíčidla jsem upnul unášeč, který jsem si vyrobil z 8mm železné kulatiny. Stačilo jen zbrousit plošky, aby se unášeč v hranolku nezačal protáčet. Nožem jsem trochu ořezal ostré hrany hranolku, aby se mi lépe stáčel tvar tělíčka.

Na vrtačce se nebojte dát ty největší otáčky, co elektrická pomocnice zvládne. Důležité je si pěkně nastavit opěrku pro dláto, aby nebyla příliš daleko, nebo pod osou obrábění. Ideálně se hodí kulaté soustružnické dláto.

Dá se vybrousit z klasického rovného dláta, ale soustružnické nestojí žádnou horentní sumu a bude se doma hodit i k jiným účelům. Než se pustíte do soustružení tělíčka, je třeba si udělat v hlavě jasno, jak by měl finální výrobek vypadat. Jak by měl být veliký a popřípadě si tužkou naznačit místa, kde bude zúžení a kde konec hlavy.

Vysoustružení tělíčka nástrahy

Povrch se musí pěkně uhladit, takže na řadu přijde brusný papír, lidově a česky řečeno – šmirgl. Nejprve hrubší, posléze jemný. Soustružení mě bavilo natolik, že jsem si tělíček nadělal pěknou zásobu hned napoprvé.

Práce se dřevem je krásná a navíc, s novou nástrahou jsem mířil do neznáma a člověk nikdy neví, Přeci jen člověk míří do neznáma a nikdy neví, kolik toho pokazí, než se dopracuje k finálnímu výrobku.

Nejprve jsem přemýšlel, že hned šikmo zaříznu hlavovou část, ale lákalo mě zkusit vyrobit pěknou misku, která by dělala charakteristický zvuk popíku, a tak jsem vyrazil do železářství a koupil stopkovou frézku na dřevo, brusnou kuličku a rovnou i několik dvou a třímilimetrových vrtáčků na montáž oček pro háčky.

Jelikož jsem si nechal delší část na hlavové části, tak jsem mírně šikmo zařízl obrobek a tím bylo tělíčko připravené k tvarování misky. Frézku jsem upnul do sklíčidla a začal pomyslnou misku vytvářet. Šlo to kupodivu až velice lehce. Byla to otázka několika minut.

S hranou misky je třeba si trochu s citem pohrát, aby se nevyštípla vlákna dřeva. Je lepší nějaký milimetr na hraně nechat a vše pak doladit až s brusnou kuličkou. Není to žádná věda. Nechce to jen uspěchat a pracovat s citem. Vytvořením misky byla práce na tvarování tělíčka dokončená.

Kam přijde zátěž…

Před barvením je třeba si rozmyslet, kam umístit do nástrahy zátěž. Kroužky a háčky by měly sice zajistit, aby wobbler pracoval v takové poloze, v jaké pracovat má, ale přidáte-li do jeho bříška několik olověných broků, nic nezkazíte.

Je to třeba ale dobře vymyslet a pak i vyzkoušet. Se zátěží to není dobré přehánět. Smrkové dřevo je oproti balze těžké už samo o sobě. Osobně používám jeden 5mm olověný brok, který zamáčknu do předvrtané dírky. Tu pak zatmelím a přebrousím.

Barvení  

Barvení je složitější než vytváření tělíčka. Záleží i na tom, kdo chce kolik peněz do výroby investovat. Ideální jsou dražší barvy ve spreji. Ke stříkání se hodí i tzv. „kolotoč“. Tak říkám přípravku, který jsem si vytvořil z motůrku z mikrovlnné trouby, dna plastového kbelíku, kusu polystyrenu a suchého zipu.

Je to vynikající pomocník, který urychlí práci při stříkání a zamezí tomu, aby nám barva po výrobku stékala. Kabát nástrahy se dá ale vytvořit i úplně jednoduše – pomocí štětců. Úplně nejjednodušším způsobem je, když vaší drahé polovičce zcizíte několik lahviček laku na nehty.

Výrobek sice nebude úplně top, ale kdoví, co se rybám vůbec líbí a co ne. Milanův popper byl snad z kusu klacku a taky natřený nějakou neurčitou barvou, ale fungoval skvěle.

Osobně chovám v oblibě barvy, které imitují okouna a nástrahy mají bříško zbarvené do oranžova. Oranžová barva je podle mě pro ryby hodně dráždivá a já rád ryby provokuji. Jednotlivé vrstvy je ale třeba před dalším nátěrem nebo nástřikem nechat aspoň částečně zaschnout.

Očka na háčky a připevnění wobbleru

K vytvoření oček se hodí nerezový drát. Dá se použít ten zubařský, nebo svářecí, ale jsou nákladné. Podle mě zbytečně. Kancelářskou sponku určitě seženete mnohem snadněji. Drátek stačí narovnat, vytvořit očko ohnutím (třeba přes hřebík) a pak následným zkroucením vytvořit pomyslnou šroubovici.

Do tělíčka si předvrtáte dírky v místech, kde chcete umístit očka na háčky. Šroubovice by měla jít do otvoru trochu ztuha. Do dírky kápnete vteřinové lepidlo, potřete s ním i šroubovici a tu zatlačíte do otvoru až po očko. Je to mnohem snazší způsob než prořezávat tělíčko, vytvářet z drátu kostru a tu vlepovat a pak řez tmelit.

Vytrhnout ze smrkového dřeva vlepenou šroubovici se vám asi nepovede. To spíš hrozí přetržení vlasce, nebo pletenky, popřípadě zničení prutu.

Háčky se nastrojí pomocí kroužků

Střapec na koncovém háčku wobbleru přidá na atraktivnosti nástrahy. Osobně používám červené peří marabu. Je jemné a pěkně ve vodě pracuje.

Ryby ho sice časem oškubají, takže je třeba navázat nové, ale vyplatí se tomu věnovat čas. Nástraha by měla mít i oči, na ty by se taky nemělo zapomínat. Jak si je kdo vytvoří, to je na něm.

Proč vyrábět vlastní poppery?

Dá se to koupit, takže proč se s tím mám patlat? I to je možné slyšet. Jasně. Kdo si chce nástrahy koupit, ať si je koupí. Ale víte, jaká je to radost ulovit pěknou rybu na nástrahu, kterou jste si doma vymysleli a posléze i „uklohnili“ sami?

A ještě něco… Než se nadějeme, bude tu zima a při dlouhých večerech se k rybařině dostanu i takto. Více než mé povídání vám snad napoví přiložené fotografie. Těm z vás, kteří se do výroby popíků pustí, přeji povedené výrobky a potěšení z nich.