Stalo se to jednou na jaře v údolí mé domovské řeky, nedaleko malebného městečka založeného před dávnými časy na skále tyčící se z jejího meandru vysoko k nebi. Asi v půlce května si tu v mělké klidné části říčky se dnem bohatě pocukrovaným kamínky a pískem stará lipaní maminka s tatínkem vybrali místo pro svou poslední snůšku jiker.