V polovině října loňského roku jsme s kamarádem Oldou naplánovali víkendovou výpravu k našemu srdečnímu Labi. Na kapry, které lovíme přes patnáct let. A také posedět v nádherné podzimní přírodě. Navíc jsem slavil narozeniny.

text: Vojta Bukovanský foto: autor

Konečně je tu pátek. Setkáváme se na obvyklém místě a následuje běžná rutina – nahazujeme pruty, stavíme bivak a chystáme vše potřebné. Je hezky, řeka sotva teče. Do dvaadvacáté hodiny jsme bez záběru. Stahujeme pruty, načínáme lahvinku červeného a je nám fajn.

Hodnotíme uplynulou, poměrně úspěšnou sezonu, která nám na svazových vodách přinesla hodně kaprů o hmotnosti od 10 do 16 kg. Vzpomínáme na krásný okamžik, kdy jsme měli záběr téměř současně a až do podběráků jsme přivedli nádherné kapry, kteří vážili 14,30 a 14,50 kg. Ta vzpomínka vždycky zahřeje.

Deset minut po desáté

„Dobrý večer, rybářská stráž,“ slyšíme za sebou. Kontroluje jen povolenou dobu lovu, nic jiného ty tři pány nezajímá. Když zjistí, že nelovíme, tak otráveně odcházejí. Ještě přes hodinku sedíme pod krásným hvězdným nebem a pak uleháme. V půl třetí nás probouzí hluk lodního motoru a hlasité mluvení. Vylézáme ze spacáků a nevěříme svým očím.

Na vodě je loď se třemi porybnými, kteří nás kontrolovali už večer. Opět odplouvají s nepořízenou.

Krásné říjnové ráno

Mlha se líně převaluje nad vodou, hřejivé podzimní sluníčko na sebe ještě nechává nějakou dobu čekat. Pruty jsou nahozeny, káva uvařena. Po deváté slyšíme jeden hlásič a prut se začíná pěkně ohýbat.

Následuje nekompromisní táhlý záběr. Přisekávám, ryba si bere velké množství vlasce a během chvilky je až na druhé straně řeky. Drží se u dna, nehodlá se vzdát. Pomalu ji přitahuji ke břehu, jde to ztuha, ale daří se to.

Následuje několik brutálních výpadů, jejich intenzita však pomalu slábne. Když se ryba asi po 15 minutách poprvé ukáže na hladině, Olda hlásí: „To je dvacka!“ Přetahovaná pokračuje další nekonečnou pětiminutovku. Poté Olda podebírá krásného kapra.

Podlamují se mi kolena, srdce zběsile bije, tlak stoupá, pokouší se o mě infarkt, ale jsem nesmírně šťastný! Po nezbytném vážení a focení pouštím svoji životní rybu zpět do svého živlu. Lysec měřil 96 cm a vážil 22,40 kg!

Chytil jsem ho na 24mm kuličku vlastní výroby s příchutí frankfurtská klobása a česnek. Je to moje největší ryba ze svazové vody! A pokud mi svatý Petr zachová přízeň, nemusí být poslední.  Poklad, který mi Labe vydalo, byl nejkrásnějším dárkem k narozeninám, jaký jsem si mohl přát.

Jsem přesvědčený, že kdo vytrvá a svým nástrahám věří, se jistě dočká kaprů nad 20 kg i z našich nádherných, svazových vod. S parťákem Oldou chytáme hlavně na řekách.

Pokaždé je to výzva – jednou je vody moc, podruhé málo, potřetí rybaření znepříjemňuje všelijaký nepořádek, který pluje po hladině a zachytává se o vlasce. Vždyť to znáte. Není to jednoduché, možná právě proto nás takové rybaření baví. Kamarád ulovil v roce 2012 kapra v délce 98 cm, který vážil rovných 25 kg. Byl jsem u toho a moc mu to přál. Teď potkalo štěstí zase mě. Trvalo mi to 15 let, ale stálo to za to!

Napsat komentář