Podzimní lov kaprů na údolních nádržích (4). Životní ryba!

Text: Ondřej Kopačka, foto: autor, Ivo Novák

Lucka nahodila podél břehu do stejné vzdálenosti a hloubky, ve které mi kapři brali. Brzy ráno mi přišel záběr od malého kapra. Pomalu se rozednívalo, nahodil jsem a šel ještě zalehnout. Pak slyším ukrutnou jízdu. Lucce se rozjel nově nahozený prut. Vyběhli jsme z bivaku. Lucka bohužel nemá na žádném svém prutu baitrunner a není na něj zvyklá.

Přední brzda byla nastavená na nához „natvrdo“. Překlapla z volnoběžky do utáhlé brzdy. Starý teleskop se ohnul, až ho neudržela kolmo a narovnala prut směrem ke kaprovi, přičemž udělala tři kroky k vodě.

V tu chvíli jsem se skutečně bál, že mi přítelkyni stáhne kapr do vody. Byl to takový fofr, že jsem nestihl nic dělat. Pak se lehce protočila cívka, kapr přiohnul háček a vyřízl se.

Lucka opřela prut o strom a měla slzy na krajíčku. Chtěla si také ulovit pořádného kapra, čekala na něj tolik dní a zrovna zabere na tenhle prut. „Ten pocit znám,“ utěšil jsem ji a vtipné poznámky jsem si nechal raději pro sebe. Nedá se nic dělat. K rybařině patří i neúspěch.

Druhý pokus

Sedli jsme si ke kávě a vychutnávali si mlhavé, klidné ráno. Netrvalo dlouho a měl jsem jízdu já. Ihned jsem poznal, že nejde o malou rybu a ze člunu jsem zdolal krásného šupináče o hmotnosti 13,8 kg.

Pár fotek a plav, chlapče. Lucky se smůla už nepustila. Zabral jí další kapr, ale osvobodil se. Kapry jsme dokonale rozplašili a mohli jsme si užívat jenom tak sluníčka a čekat, co nám přinese poslední ráno.

V neděli jsem dostal ještě tři kapří kluky, z nichž největší měl 9 kg, ale v poledne jsme už vyrazili domů. Doma jsem vše převyprávěl Kubovi, který se mnou jezdí na většinu výprav. A hned další víkend jsme jeli znovu na místo činu. Tentokrát jen s pár kilogramy boilie.

Velká změna

Kapři brali úplně obráceně. Na předešlé výpravě s Luckou nám brali kapři, až na jednu výjimku, pouze mimo koryto z hloubek kolem 6 m a všechny záběry přicházely dopoledne.

Tentokrát přišel první záběr Kubovi ještě v pátek večer na Červeného játrového lososa z koryta. Kapr měl pěkných 10,1 kg. Další pak přišel Kubovi také v noci, ovšem než jsme skočili do člunu, vyhákl se. Já se dočkal dvou záběrů až následující den, také přímo z bahnitého koryta a v noci. Hezčí kapr vážil 10,3 kg. Dvě ryby o hmotnosti přes 10 kg za víkend je na svazovou vodu velký úspěch. Ještě před odjezdem domů jsme naplánovali další výpravu. Domluvili jsme se, že po dlouhé době vyzkoušíme velké množství partiklu.

Ještě nikdy jsem nevařil takové množství kukuřice, pšenice a řepky. Zdálo se mi bláznivé koncem října tolik krmit.

„Ale co, aspoň se kluci před zimou pořádně nažerou,“ usoudil Kuba. Dvakrát jsme byli předkrmit zhruba 30 kg partiklu a 5 kg boilie.

V pátek jsme přijeli na místo. Nikdo tam nebyl. Hurá! Stejně jako na předešlé výpravě jsem nahodil jeden prut se Zelenou olihní kousek od kraje na menší hloubku. Použil jsem jeden a půl 16mm kuličky a do PVA punčošky jsem nasypal půlky 24mm kuliček. Na toto místo jsem nakrmil pouze půlkilem boilie.

Životní ryba

Pruty, které jsme měli nahozené do koryta, jsme zasypali 15 kg partiklu a 5 kg boilie. Do rána záběr nepřišel, a tak jsme pěkně vyspávali. Až se mi rozjel prut nastražený mimo koryto. Chvíli jel přes brzdu po proudu a bylo jasné, že kapr není malý. Než jsem skočil do člunu, otočil směr a jel ke mně. Plul podél břehu a podjel můj druhý prut a oba Kubovy pruty. Kolega vylezl z bivaku a koukal, co se děje. Naštěstí se kapr obrátil a jel tou samou cestou zpátky, kde boj pokračoval.

„Je to kapr jako tele,“ povídám roztřeseně.

Když jsem ho podebral, zmocnil se mě důvěrně známý a tolik krásný pocit. Focení, šup s ním zpět do vody. Krásný den, můj největší kapr v životě vážil 17,5 kg a ještě jeden den rybařiny jsme měli před sebou. Prostě báječná sobota.