Tato ryba, známá pro svůj typický rypec i jako nosák, představuje v našich vodách poměrně nenápadný, dost přehlížený druh. Občas si tuto rybu rybáři dokonce pletou s podobnou ostroretkou.

text: Jozef Májský

Na rozdíl od tohoto ostroretky, která se živí především řasami a má ústa proměněná v štěrbinovitou škrabku, má podoustev vysunovatelná spodní ústa. Je to jeden ze společných znaků s vývojově příbuznými cejny.

Migrace podobné tahům lososů

V našich vodách žijí stálé populace podouství v tekoucích vodách, hlavně v parmovém pásmu. Zřejmě tomu tak ale nebylo vždycky. V jiných částech svého areálu se totiž jednalo (dokud nebyly jeho populace izolovány v řekách spoutaných přehradami) o tuláka, jehož migrace byly podobné pověstným tahům lososů. Tuto skutečnost naznačuje i slovenský druhový název nosáka (slovensky nosáľa) – „sťahovavý“.

podoustev říční
Místy ještě patří podoustev v úlovcích rybářủ k dominantním kaprovitým rybám, foto: Jozef Májský

Přežila dobu ledovou

Protože tato kaprovitá ryba dokáže žít i v brakické vodě, bez problémů přežila i doby ledové, kdy mnohé prařeky zmizely pod kontinentálním ledovcem. Když pak před zhruba 15 tisíci lety ledovec roztál, postupně expandovala ze svých útočišť na jihovýchodě Evropy severním směrem. Vlastně to nebylo ani tak dávno, proto mezi jednotlivými poddruhy a formami podoustve říční (Vimba vimba) – V. v. vimba, V. v. bergi, V v. carinata, V. v. persa a V. v. tenella, nacházíme jen malé rozdíly.

Kde všude žije

Podoustev žije v řekách ústících do Severního a Baltského moře, počínaje Weserou přes Labe, Odru, Vislu, Bug, Něvu až po jižní část Ladožského jezera a jižní Skandinávii. Dobré podmínky nachází i ve vyslazených zálivech Baltského moře – třeba Viselském, Kaliningradském, Rižském nebo Botnickém. Na naše území zasahuje tento druh nejenom ze severu a západu, ale i z oblasti Černého moře.

Dunajem se dostává do povodí Moravy, podoustev je běžná i v povodí dalších řek ústících do Černého moře (Dněstr, Jižní Bug, Dněpr, Don, Kubáň) a na východě je rozšířená až na Kavkaz (Terek, Kura), do Dagestánu a severního Íránu, tedy i v úmoří Kaspického moře. Přes Bulharsko pronikla i do některých řek v Malé Asii (Turecko), které tečou nejenom do Černého, ale některé i do Marmarského a Egejského moře. Samozřejmě, že i zde ve východní části areálu žije místy v příbřežních vyslazených zónách zmiňovaných moří.

Ryba s nosem Cyrana moc nebojuje

Pro nás, kteří známe podoustev jako ne příliš bojovnou rybu se směšným cyranovským nosem, je téměř nepochopitelné, že prakticky všechny populace v oblasti Baltu i v Černomoří mají v genech zakódovaný migrační pud a v řekách, které nebyly zregulované – přehrazené, podnikají dlouhé reprodukční migrace.

jez vývařiště
Příčné stavby na tocích způsobily fragmentaci populace podoustve, foto: Jozef Májský

Cesta dlouhá skoro 900 km

Pohlavně zralé podoustve, žijící ve vyslazených mořských zálivech, už na podzim začínají táhnout do velkých řek, kde v dolní až střední části toku přezimují a pak zjara pokračují v cestě na oblíbená trdliště. U našich severních sousedů podnikly značkované podoustve cestu dlouhou až 865 km proti proudu Visly. Na řece Kubáň byly zaznamenány migrace kratší, asi do 500 km.

Cestovní rychlost se liší

Poláci naměřili průměr 6,4 km za 24 hodin, ruští ichtyologové 5,7 km. Část ryb ale začíná táhnout na reprodukční lokality až na jaře, jejich migrace je proto rychlejší. Někteří vědci na základě migrací rozlišují u podoustve podzimní a jarní formy, které se podle nich liší i morfologicky, například vyšším tělem. Jejich odpůrci s tím nesouhlasí a vyšší tělo připisují vykrmenosti ryb.

Jak migrovaly u nás?

Nás však spíš než tyto odborné přestřelky zajímá, jestli se i u nás v minulosti vyskytovaly delší tahy podouství na trdliště. Bohužel se o nich běžně dostupná odborná literatura nezmiňuje, a to jak v případě Labe, tak i Dunaje, resp. Moravy. Přitom v dunajské deltě je známá nízkotělá jarní forma i vysokotělá podzimní forma podoustve.

Když chybí přehrady

Je sice pravda, že přehrady už migrace dlouhé několik set kilometrů neumožňují, ale alespoň v části Rumunska, Bulharska nebo Srbska by snad podmínky pro tah byly ještě vhodné. Naznačují to některé poznatky rumunských ichtyologů, opírající se o historické údaje, podle nichž by podoustev za optimálních podmínek mohla migrovat až do rumunských přítoků Tisy.

Ostroretka stěhovavá, foto: Jozef Májský

Nejde o masový tah

Když přeskočíme období tření, o kterém se zmíním, je nutné ještě zodpovědět otázku, co se stane s podoustvemi v řekách, do kterých je zavedly instinkty. Podobně jako v případě lososa atlantského se podoustve, které prožily výtěr, vydají na zpáteční poproudovou migraci. Nejedná se o masový tah, ale spíš individuální splavování ryb v menších hejnech, které si po cestě doplňují energii.

Tření

První výtěry podouství byly zaznamenány při teplotě vody 12–13 oC, ale za optimum je považována teplota 16–20 oC, její horní hranice se může výjimečně vyšplhat až ke 30 oC. Třecím podkladem je hrubozrnný písek, štěrk, vzácněji kameny nebo nahromaděné mrtvé schránky měkkýšů.

parmové pásmo
Podoustev najdeme hlavně v klidnějších proudivých úsecích parmového pásma, foto: Jozef Májský

Rychlost proudu na trdlištích

Protože samice se při samotném třecím aktu – metání jiker, staví do polohy se zvednutou zadní částí těla, jikry oplozené najednou několika samci splývají po proudu na plochu až 20 m dlouhou a 2–3 m širokou. Není se čemu divit, protože rychlost proudu na trdlištích se pohybuje až do 1,5 m/s, obvykle v rozmezí 0,3–0,8 m/s.

Pozor na bahno

Pro úspěšné tření je důležitá kvalita substrátu, nesmí být zanesený bahnem. Jikry totiž zapadnou do štěrku a pod kameny, kde se přilepí a někdy může být jejich vrstva silná až 2 cm. Absolutní plodnost samic se totiž pohybuje od 10 do 300 tisíc jiker. Výjimečně, když podoustve nevytáhnou proti proudu řek na „normální“ trdliště, kladou jikry v ústích baltských řek i na ponořené rostliny.

Jak zachránit jikry

Tření probíhá v mělčí vodě, nejčastěji v hloubce 50–80 (150) cm, obyčejně postupně ve třech dávkách. Tím se zvyšuje šance, že se v případě zhoršení podmínek zachrání alespoň část jiker. Z pozorování ruských ichtyologů vyplývá, že nejaktivnější jsou podoustve na trdlištích mezi 5. až 12. hodinou a pak od 16. hodiny až do půlnoci. Z růžovožlutavých jiker se líhnou embrya při teplotě vody 14–16 oC asi za 4–7 dní, při teplotě 20–24 oC již za 2–3,5 dne.

Po proudu

Žloutek se stravuje 15.–16. den a larva se pak postupně mění na juvenilní rybku, která se začne živit drobným bentosem. V našich podmínkách se malé podoustvičky rozptýlí po okolí trdliště, pokud je nestrhne níž po proudu povodeň. Ve velkých řekách s migrujícími populacemi mají drobní nosáci tendenci postupně se splavovat – driftovat po proudu. Někdy se to děje už na podzim, jindy až od příštího jara.

podoustev říční
Podoustev říční, foto: Jozef Májský

S umělým výtěrem opatrně!

Co se týče rozmnožování, podoustev říční je poměrně plastický, přizpůsobivý druh, který lze rozmnožovat i v líhních. K umělému výtěru této ryby bychom ovšem měli přistupovat pouze v krajní nouzi. Nejenom ekonomičtější, ale i přírodě bližší je zabezpečit pro podoustev takové podmínky, aby se dokázala rozmnožovat přirozeně.

Pomůže úprava trdliště

Když nemůže tento druh z různých důvodů (úprava toku, nemožnost migrace, rok bez povodní atd.) najít optimální podmínky pro úspěšné tření, lze jí pomoci úpravou trdliště. V mělčích úsecích můžeme prokypřit dno, aby se ze štěrku vyplavilo bahno nebo jílovité částice, nebo podle vzoru ruských rybářů nasypat na osvědčená trdliště čistou vrstvu štěrku. Podoustve takto připraveného dna ochotně využijí, čím získáme relativně lacino novou generaci ryb.

Podoustev jen výjimečně dožívá věku přes deset let

Její růst je zpočátku celkem rychlý, ve čtvrtém roce dosahuje kolem 20 cm a hmotnost přes 100 g. Právě mladší věkové kategorie (1–4leté ryby) se vyskytují téměř na 95 % v mělčích proudnějších úsecích, v hlubších vodách (2,5–4 m) pak převládají starší ryby (5–7leté). Ty mohou dosáhnout délky až kolem 30 cm a hmotnosti přes 300 g. Větší exempláře jsou považovány za vzácnost. Jen 5 % úlovků v našich vodách je starších sedmi let (8–10leté).

Základna potravinové pyramidy

Snad si mnozí rybáři po přečtení těchto řádků trochu poopraví mínění o směšně vypadající podoustvi, i když zrovna populace tohoto druhu z našich řek neudivují dlouhými migracemi. Spolu s příbuznými cejny podoustev patří k základně potravní pyramidy v našich vodách. Proto je této kaprovité rybě zapotřebí věnovat patřičnou pozornost a dělat vše pro to, aby se její početnost nesnižovala.

ostroretka stěhovavá tlama ústa
Ústa ostroretky s typickou škrabkou jsou nezaměnitelná, foto: Jozef Májský

Ceněné maso

Na závěr se ještě zmíním o kvalitě masa tohoto druhu. Jsem rád, že mé mínění o chutném bílém masu podoustve je shodné s gurmány z těch zemí, kde tuto rybu konzumují ve větším množství, a to jak čerstvou, tak i uzenou nebo sušenou (hlavně Rusové). Podle mě je maso podoustve nesrovnatelně chutnější, než maso podobné ostroretky a nedivím se, že v některých zemích si proto podoustve cení podobně, jako my pstruha nebo lína.